Virtuální zpětné zrcátko se objevuje u stále více modelů. Zadní kamera posílá obraz na displej v kabině a řidič tak vidí, co se děje za autem, i když má kufr plný věcí nebo mu ve výhledu brání spolujezdec.
Kdysi nám při jízdách stačil malý obdélník nad palubní deskou. Jakmile byl kufr plný nebo byla zadní sedadla obsazená, výhled dozadu se ztrácel. Přidejme noční oslnění a nepřízeň počasí a je jasné, že klasické zrcátko mělo své limity. Automobilky proto sáhly po kameře a displeji, čímž vzniklo virtuální zpětné zrcátko. Z prémiových modelů se postupně přesouvá i do běžných vozů.
Jak systém funguje Základ je velmi prostý. Vzadu na autě je malá kamera, která sleduje prostor za vozem a obraz posílá přímo na displej uvnitř. Ten bývá umístěn tam, kde jsme dřív měli klasické zrcátko, takže řidič si nemusí zvykat na nové místo.
Rozdíl je ale zásadní. Kamera zabírá širší úhel a obraz je ostrý i v noci nebo za deště. Pokud vás zezadu oslňují světlomety, displej se sám přizpůsobí a sníží intenzitu světla. Při sněžení nebo prudkém lijáku tak řidič stále vidí, co se děje za autem. Virtuální zrcátko si poradí i v situacích, kdy by to klasické dávno vzdalo.
Čtěte také : Výzvy při stavbě tunelů: Překážkou rozhodně není jen podzemní voda a rozmanitost hornin
Virtuální zrcátko promítá obraz přímo z kamery. Zdroj: Shutterstock Výhody pro řidiče Řidiči oceňují zejména tři hlavní přínosy. Prvním je širší rozhled. Kamera dokáže zabrat prostor, který klasické zrcátko nezvládá. To znamená méně mrtvých úhlů a větší jistotu při změně jízdního pruhu nebo při předjíždění.
Druhou výhodou je spolehlivost při zhoršených podmínkách. Kapky na skle, zamlžení nebo tmavá noc dělají ze starého zrcátka někdy spíš hádanku než pomocníka. Digitální obraz zůstává čistý a stabilní.
Třetí plus je pohodlí při jízdě s nákladem. Ať už vezete kolo, plné tašky, nebo máte vzadu vysoké spolujezdce, zrcátko vám nepomůže. Kamera má ale výhled vždy. Nemusíte řešit, že vám kufr nebo spolujezdec brání ve výhledu. Kamera ukáže, co se děje za autem, a vy máte klid.
Některé značky šly ještě dál. Displej umí třeba zvýraznit auto, které se k vám zezadu rychle blíží, nebo vás varovat, že v mrtvém úhlu něco je. Z obyčejného zrcátka se tak stává chytrý pomocník.
Čtěte také : Jak funguje diferenciál? Rozděluje točivý moment na jednotlivá kola
Kde se s ním setkáme Virtuální zpětné zrcátko se poprvé objevilo v luxusních modelech, například u Lexusu LS nebo Audi e-tron. Cadillac jej zařadil do své nabídky u velkých SUV. V Japonsku je dnes technologie běžnější než v Evropě a řidiči ji přijímají s větším nadšením.
V Evropě se využívání systému postupně rozšiřuje. Legislativa povoluje nahrazení klasických zrcátek kamerami od roku 2016 a od té doby se objevuje stále více aut, která tuto možnost nabízejí. Zatím jde převážně o dražší vozy, ale jak ukazuje historie, podobně to bylo i s klimatizací nebo parkovacími senzory. To, co dnes působí jako luxusní prvek, se může během několika let stát samozřejmostí.
I s plným kufrem je výhled dozadu bez problémů. Zdroj: Shutterstock Zkušenosti řidičů a testy Řidiči, kteří měli možnost virtuální zpětné zrcátko vyzkoušet, často říkají, že zvykání na nový systém je rychlejší, než sami čekali. Oceňují zejména ostrý obraz, který dává větší pocit jistoty při manévrování.
Některé značky nechávají řidičům i možnost vrátit se k obyčejnému odrazu. Stačí přepnout režim a displej se chová jako klasické zrcátko, takže kdo si na novinku hned nezvykne, má po ruce jistotu starého řešení. To je chytrý krok, který usnadňuje přijetí nové technologie.
Pohled do budoucna Virtuální zpětné zrcátko ukazuje, jak se auto postupně proměňuje v chytrý stroj, který nám pomáhá nejen jet vpřed, ale i bezpečně sledovat, co se děje kolem. Přináší více pohodlí a jistoty a přitom se ovládá stejně jednoduše jako staré dobré zrcátko.
Je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti se stane standardem i u běžných vozů. Až usednete do auta, kde vám prostor za vámi ukáže displej v ostrých barvách a bez rušivých odlesků, možná si uvědomíte, že návrat ke klasickému sklu by působil stejně nepatřičně, jako kdybychom dnes chtěli jezdit bez bezpečnostních pásů.
Zdroje: HowStuffWorks , Wired