Kuchisake-Onna - děsivá městská legenda z Japonska Říká se, že nejnebezpečnější otázka v Japonsku zní jednoduše: „Jsem hezká?“ Ale kde jinde by tomu tak nebylo? I u nás v České republice muži tuší, že se za touto otázkou může skrývat nějaká lest. Jenže v Japonsku může být odpověď osudná, pokud ji položí žena s rouškou na obličeji. Jedná se totiž o japonskou folklorní postavu – ženu s rozříznutými ústy známou jako Kuchisake-Onna.
Podle legendy vypadá jako obyčejná žena, která jde kolem vás a náhle se zeptá: „Jsem hezká?“ Pokud odpovíte kategorickým NE, zabije vás. Ale ani ANO nemusí znamenat, že jste v bezpečí – žena sundá masku a zeptá se znovu. Podle všeho ji lze údajně zmást například odpovědí, že vypadá normálně, nebo po ní hodit bonbony. Zda tato „obranná opatření“ opravdu fungují, však není jisté.
Zdroj: Canva Ai Legenda má pravděpodobně kořeny už v období Edo, ale teprve v 70. letech 20. století došlo k jejímu rozšíření. Původně byla tato žena spíše zlomyslným duchem, moderní svět jí však přidal roušku a k tomu ostrou čepel. Tímto otázka „Jsem hezká?“ získává úplně nový, děsivý rozměr.
Právě koncem 70. let si děti začaly navzájem vyprávět o ženě v červeném kabátě, která drží v ruce srp nebo nůžky. Pověsti se šířily rychlostí světla a nakonec se jimi musela zabývat i policie. Po zadržení ženy, která vše považovala za povedený žert, by se mohlo zdát, že legendě je konec. Opak je však pravdou – stala se nesmrtelnou.
Gwisin - Korejská nevlastní sestra Kuchisake-Onna? Zima. Období, kdy města obklopí tma, mrazivý vzduch a ticho, které patří duchům. A právě v tomto čase se můžete nejčastěji setkat s Gwisin – duší, která zemřela bez rozloučení, pravděpodobně s křivdou v srdci nebo s nedokončeným příběhem. Objevuje se hlavně na místech, kde se v minulosti stalo něco tragického. Mohou to být prázdné ulice, opuštěné domy, ale také horské cesty – zkrátka místa, kde většinou nepotkáte nikoho, kdo by měl zdravý rozum.
Jak Gwisin poznáte? Zobrazovány jsou jako ženy s rozpuštěnými, nespoutanými černými vlasy, v bílých šatech, které nápadně připomínají pohřební oděv. Provází je přitom ticho a chlad.
Zdroj: Canva Ai Mezi všemi příběhy o zahlédnutí Gwisin se mezi lidmi nejčastěji skloňuje legenda o dívce v červené masce. Říká se, že jde o duši mladé ženy, která zemřela po zradě. Podle některých pramenů se objevuje nejčastěji o Vánocích nebo na Nový rok. Zajímavé je, že bývá vídána především v ulicích Soulu, v okolí Namsanu a Itaewonu. Na rozdíl od ostatních Gwisin má tato dívka na sobě červený plášť nebo šálu a masku, která jí zakrývá tvář.
V loňském roce jsme vám přinesli první porci zajímavých strašidelných postav asijského fokloru. O nich si můžete přečíst také: Strašidelné postavy asijského folklóru: Legendy plné hrůzy .
Čím je Gwisin podobná Kuchisake-Onna? Údajně tiše přistoupí k osamělému člověku a zeptá se: „Jsem krásná?“ Stejně jako v případě Kuchisake-Onna se ani zde nevyplácí odpovědět. Rozdíl však spočívá v tom, že pokud odpovíte ANO, ukáže znetvořený obličej, vykřikne a rozplyne se. Podle legendy pak dlouho pronásleduje ty, kteří se s ní setkali. Právě proto se předpokládá, že je tato legenda inspirována příběhem Kuchisake-Onna.
Takže až budete v Koreji procházet zapadlou uličkou a uslyšíte tu osudovou otázku, raději se neotáčejte a nejlépe rovnou utečte. Podle pověstí by vás Gwisin mohla pronásledovat až domů – klidně i na jiný kontinent.
Gashadokuro - chodící obr z lidských kostí Dále tu máme Gashadokuro. Jedná se o obra složeného z mrtvých těl, jehož kořeny najdeme hluboko v japonské historii. Podle legendy sahají až k samurajům a známému příběhu o Taira no Masakadovi, jehož dcera měla být čarodějkou. Po otcově pádu měla vyvolat obří kostru z padlých těl, aby se pomstila. Z této doby pochází i dřevoryt Utagawy Kuniyoshiho, který inspiroval podobu Gashadokura, jak si ji Japonci dodnes představují.
Zdroj: Canva Ai Jak se však Gashadokuro vlastně zrodí? Potuluje se noční krajinou, nejčastěji v místech dávných bitev a masových hrobů, a vzniká z těl padlých vojáků a obětí hladomorů. Říká se, že je symbolem hromadného utrpení těch, jimž se nikdy nedostalo klidu. Jeho příchodu údajně předchází chrastění kostí v noční tmě, ale zároveň se traduje, že dokáže být tak tichý, že o něm zjistíte až tehdy, když vám jeho prsty spočinou na ramenech.
Kde se s ním setkáte v moderní době? Kupodivu například v anime, počítačových hrách i v různých uměleckých motivech.
Dokkaebi - zlomyslný uličník V Koreji se často objevuje další bytost – Dokkaebi . Často je zobrazován jako hravý, zlomyslný a zároveň moudrý duch, který zkouší lidskou povahu. Pozor – není to ani bůh, ani pomstychtivý duch. Jedná se o goblina, který se objevuje zcela nečekaně, směje se chamtivým, zatímco laskavé odmění, a občas dokáže obyčejnou noc proměnit v dobrodružství plné žertů a triků. Umí totiž vytvářet iluze, měnit předměty a nakonec i sám sebe.
Zdroj: Canva Ai Tento uličník se na rozdíl od ostatních bytostí nerodí ze smrti, ale naopak ze života. Vzniká z věcí, které již dosloužily – například ze starých metel, misek, kamenů, ale také z větších objektů, jako jsou stromy. V některých krajích a verzích legend pak probuzení Dokkaebiho provázelo potřísnění věci krví, což je zajímavé, protože právě červená barva a krev jsou údajně jedinými prostředky, jak tohoto ducha odehnat.
Jak již vyplývá z jejich popisu, mohou být zlomyslní i přátelští zároveň. Potkat je můžete například v noci na cestách, kde vyzývají lidi na zápas či hru. Výhra přináší zlato, jídlo nebo kouzelné předměty, zatímco prohra znamená výsměch. Co je na Dokkaebi skvělé? Drží slovo a nikdy nepodvádějí.
Mohlo by vás zajímat: Strašidelné japonské legendy: pavúčia žena, mladšia sestra, prekliate číslo či dievča z medzery
Pro nás v Evropě je těžké si takovou bytost představit. U nás je goblin nebo skřítek často zlomyslná potvora a japonský Oni zase ničivý démon. Dokkaebi nejsou ani jedno ani druhé. Korejci je vnímají jako strážce odplaty a spravedlnosti, vtipálky s kapkou chaosu. Aby ochránili své domy a sebe samotné, často si nechávají na střechu pokládat tašky, na nichž lze rozpoznat obličej Dokkaebi.
Yeti - duch hor a sněhu Při slově Yeti si většina z nás vybaví obávaného sněžného muže a Henryho Newmana, který tento pojem začal používat poté, co se v roce 1921 vydala první britská průzkumná expedice na Mount Everest a přinesla nečekaný objev – obrovské stopy ve sněhu, které se nedaly přisoudit žádnému známému zvířeti.
Nicméně Tibeťané Yetiho vnímají jako součást mnohem staršího duchovního systému. Podle místních pověstí je Yeti duchem hor a sněhu – žádný tvor z masa a kostí, ale ochránce oblastí, kde lidé nemají co dělat. V buddhistické tradici je tak spojován s přírodou a někdy i s karmou. Yeti se objevuje v okamžiku, kdy je narušena rovnováha mezi člověkem a horou. Věří se, že může přinést lovcům štěstí, ale naopak potrestat ty, kteří horám neprojeví úctu. Někteří Nepálci pak také věří, že setkání s Yetim je špatné znamení.
Zdroj: Canva Ai Jak Yeti ve skutečnosti vypadá, samozřejmě nikdo neví. Jeho popisy se však liší – někdy je zobrazován s bílou srstí splývající se sněhem, jindy s tmavě hnědou srstí připomínající horského medvěda. V pověstech se dokonce uvádí, že existuje více druhů Yetiho – například Teh-Ima, který je menší, nebo naopak Dzu-Teh, obrovitý tvor. Oba mají údajně žít v pásmu mezi ledovci a lesy, kde se nachází hranice mezi světem lidí a duchů.
Když démoni kralují, zombíci mizí ve stínu, aneb v zemi démonů a duchů nemají zombíci šanci Věděli jste, že zombíci v Japonsku jsou spíše k smíchu než aby vzbuzovali strach? Důvod je čistě kulturní. Ačkoliv Japonsko oplývá velkým množstvím děsivých bytostí, samotní zombíci tam prakticky neexistují. V zemi vycházejícího slunce se mrtví spalují a hřbitovů s lidskými těly je poskrovnu. Proto si japonský horor, který se opírá především o známé motivy, udělal z pohybujících se mrtvol skvělou satiru či černý humor.
Navíc je v Japonsku známý průvod Hyakki Yagyō, v překladu „noční průvod sta démonů“, který je hluboce zakořeněn v japonské mytologii. Proti duchům, kteří se v něm vyskytují a kolem nichž vznikl nespočet příběhů a uměleckých děl, nemají zombíci nejmenší šanci někoho vyděsit.
Zdroj: tokyoweekender.com , sinisterfilmfest.com , unitedontherokmag.com , historyextra.com , theunwrittenpast.com , kamicrew.com , dokumen.live