Světový den laskavosti, který připadá na 13. listopadu, připomíná, že laskavost není pasivní. Je to aktivní přístup k druhému. Někdy znamená odvahu. Statistiky platformy Hedepy ukazují, že počet lidí, kteří vyhledali terapii kvůli domácímu násilí, vzrostl za poslední dva roky o 77 %. Tato čísla nenaznačují pouze to, že by násilí přibývalo. V mnoha případech jde o to, že lidé začínají častěji prosit o pomoc. Spouštěčem bývá právě někdo z blízkého okolí, kdo dokázal říct: „Vidím, že se trápíš. Nejsem lhostejný.“
Domácí násilí často nepřichází s viditelnými modřinami. Mnohdy jde o postupné omezování svobody, kontrolu nad každodenními kroky, nenápadnou izolaci od přátel a rodiny nebo takovou manipulaci, která zpochybní vlastní chápání skutečnosti. Oběti se mění, stahují se do sebe, méně komunikují, vyhýbají se kontaktům. Tyto drobné změny mohou být signálem pro lidi v jejich okolí. A přestože mluvit o tom je citlivé a náročné, blízký člověk má často mnohem větší vliv, než si myslí.
„Komunikace s osobou, zažívající domácí nebo partnerské násilí je velmi těžká, protože sebemenší tlak či pocit, že se tyto informace, které mi oběť sdělí, dostanou k násilníkovi nebo na veřejnost je paralyzující. Oběti velmi často mají pocit, že se jim vlastně neděje nic tak strašného, že si takové chování vlastně možná zasloužili, a proto násilníka omlouvají,“ vysvětluje Lucie Horníková, psychoterapeutka působící na online platformě Hedepy, která se dlouhodobě zabývá problematikou domácího násilí. Dodává, že v těchto situacích se často objevuje tzv. syndrom vařené žáby, kdy si člověk postupným zhoršováním své situace drobné, postupné změny a eskalaci už ani neuvědomuje. V rámci Světového dne laskavosti věnuje Hedepy za každého člověka, který si rezervuje svou první terapii, bezplatně jedno sezení organizaci Pod Svícnem, organizaci, jež pomáhá právě těm, jež zažívají domácí násilí.
Jak citlivě komunikovat
Když máte podezření, že někdo z vašich blízkých prožívá domácí násilí, komunikace musí být opatrná, respektující a bezpečná. Nátlak a konfrontace obvykle situaci zhorší. I když je to těžké, je důležité dát najevo, že jste k dispozici, a že oběť není na problému sama. „Určitě nejsou vhodné věty typu: proč s tím proboha nic neděláš, tohle není normální. Člověk v roli oběti totiž často dlouhou dobu prožívá vše sám ve svém nitru a jeho vnímání reality může být pokřivené. Obvykle také trpí strachem ze zostuzení před kolegy, známými nebo rodinou,“ říká Lucie Horníková.
Místo obviňování nebo nátlaku zkuste:
- udržet bezpečné a diskrétní prostředí pro rozhovor,
- vyjádřit soucit a nehodnotit („Jsem tu pro tebe…“),
- nabídnout konkrétní možnosti pomoci, např. společně kontaktujeme odborníky, doprovodíme na konzultaci,
- nevyvíjet tlak - rozhodnutí o dalším kroku musí být často na oběti, i když je podpora aktivní.
„Jsem tady pro tebe v každé situaci, nejsi na to sám/ sama. Není to tvoje vina ani chyba, prostě to tak je a existuje cesta ven. Týká se to často i lidí úspěšných a slušných rodin, není to ostuda,“ radí terapeutka z Hedepy.
Konkrétní cesty pomoci
Pokud se člověk rozhodne pro podporu, je dobré vědět, jaké možnosti může využít, a jak je prakticky nabídnout:
- Terapeutická podpora
Online i osobní psychoterapie pomáhá zpracovat zkušenost, rozpoznat manipulační vzorce a budovat bezpečný plán. Hedepy a jiné služby často nabízejí první vstupní konzultace, někdy i anonymně nebo online, což snižuje bariéru. - Kontakty na organizace
Organizace jako Bílý kruh bezpečí nebo regionální Intervenční centra mají zkušené poradce a mohou pomoci s bezpečnostním plánem, právními kroky a krizovou pomocí. Intervenční centra fungují v každém kraji a jejich pracovníci umějí správně vyhodnotit situaci a nasměrovat další kroky. - Právní kroky a ochranné nástroje
V České republice existuje institut vykázání násilné osoby ze společné domácnosti a další právní postupy, které mohou umožnit dočasné oddělení osoby ohrožené od násilníka (policie, soud, předběžné opatření). Tyto nástroje jsou důležité, ale bývá třeba jednat rychle a s odbornou asistencí. - Azylová zařízení a utajené bydlení
Azylové domy a utajená bydlení umožní okamžitou a diskrétní pomoc přechodného rázu (bezpečné místo, základní zázemí). Kontaktní místa obvykle poskytují i další doprovod (sociální práce, právní poradenství). - Dokumentace a sběr důkazů
Pokud je to bezpečné, zapisování událostí, pořizování fotografií poškození, výpisy z komunikace (které je nutné zabezpečit) a evidence incidentů může později pomoci při policejním šetření nebo v soudním řízení. Vždy však dělat jen to, co neohrozí bezpečnost oběti. - Oznamovací povinnost a policie
Jestliže je život nebo zdraví bezprostředně ohroženo nebo jsou přítomné děti, je nutné kontaktovat odborné složky. „V určitých situacích se naplňuje i tzv. oznamovací povinnost, jste-li přímo svědky nějaké události, evidujete-li omezení kontaktu a často i neustálou kontrolu telefonické i osobní komunikace. Bohužel i zde jste velmi svázáni výpovědí, potvrzením událostí ze strany oběti. Vyplatí se kontaktovat například pracovníky Bílého kruhu bezpečí, Intervenčního centra, které sídlí v každém kraji a jehož pracovníci jsou proškoleni na komunikaci s oběťmi i na správné vyhodnocení situace,“ radí terapeutka Lucie Horníková s tím, že hlášeními se samozřejmě zabývá také Policie České republiky na lince 158. - Praktická a logistická pomoc
Doprovod k lékaři nebo na policii, pomoc se sbalením základních dokladů a věcí, zajištění dočasného ubytování, pomoc s kontaktem na zaměstnavatele nebo školu (pokud to oběť chce), finanční pomoc na první náklady, to vše může být rozhodující. - Podpora po odchodu ze vztahu
Samotný odchod často není konec problému. Po opuštění násilného vztahu je klíčová dlouhodobá psychologická péče, právní poradenství (např. v otázkách majetku nebo péče o děti) a sociální podpora. „Možnost promluvit poprvé o své situaci online je z mého pohledu pro velké procento obětí hodně podstatné, stud a strach z odsouzení, kam až situace došla, je často limitující pro osobní konzultaci,“ dodává terapeutka
„Domácí násilí se týká každého pátého člověka. Často si oběť ani neuvědomuje, že je obětí domácího násilí. Pokud však zvládne odejít z násilného vztahu, nemá vyhráno. Často na ni celá situace dopadá. V obou případech je pro takového člověka nezbytné, aby pracoval na své psychopéči. Říct si o pomoc není slabost, ba naopak, protože tato silně traumatizující zkušenost dopadá nejen na oběť samotnou, ale i okolí. Jsme moc vděční za dlouhodobou spolupráci s Hedepy, protože nám pomáhá tuto (ne)dostupnost terapeutické a psychologické péče do značné míry řešit," říká Michaela Studená, spoluzakladatelka organizace Pod Svícnem.
Co dělat, když vám oběť pomoc odmítne
Odmítnutí pomoci není konec. Mnohokrát trvá týdny, měsíce nebo i roky, než oběť přijme nabídku podpory. Je proto důležité:
- zůstat v kontaktu a pravidelně dávat najevo ochotu pomoci,
- nesoudie - odsuzující tón často zavírá komunikaci,
- nabídnout konkrétní malé kroky - kontakt na linku, informace o azylu, společný doprovod,
- pamatovat, že i když nabídka byla odmítnuta, nebyla zbytečná, může zůstat v mysli a později pomoci.
Pomoc je o trpělivosti, všímavosti, nehodnocení a ochotě být tu. To může být v konečném důsledku největší laskavost, jakou někomu nabídnete.
Přehled signálů domácího násilí
- Vnější změny v chování a sociálních vazbách
Náhlé nebo postupné stažení se z přátelství a rodinných vazeb; odříznutí kontaktů,
ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity. - Opakované omlouvání nebo bagatelizování problémů
„Vysvětlování“ partnerova chování. - Výrazné změny v komunikaci
Tichost, vyhýbání se odpovědím, úzkost při telefonování. - Kontrola a omezení autonomie
Partner či jiná osoba rozhoduje, koho osoba může kontaktovat, kdy a jak dlouho, časté kontroly telefonu, e-mailů, sociálních sítí; nutnost hlásit každé místo pobytu, - Omezení financí
Nemožnost disponovat vlastními penězi nebo přístup k účtům. - Odepírání základních potřeb
Spánku, stravování nebo přístupu ke zdravotní péči. - Manipulace a psychologické přetváření reality
Ponižování, zesměšňování, vymývání mozku, opakované přesvědčování, že si oběť za to může, obviňování oběti z vlastních problémů, izolace pomocí viny nebo strachu, střídání „laskavosti“ a intenzivního ovládání (tzv. cyklus násilí). - Fyzické a materiální známky
Zranění, modřiny, časté návštěvy lékaře s „nevysvětlenými“ úrazy, poškozené věci v bytě, poškozené oblečení, stopy po násilném chování, časté změny v pohodlí bydlení nebo nemožnost mít soukromí. - Děti a rodinné vztahy
Děti, které se chovají úzkostlivě, mají poruchy spánku, vyhýbají se partnerovi nebo vykazují regresi, partner kontroluje, jak a kdy jsou děti viděny, hrozby odnímání péče o děti. - Finanční, pracovních a právní důsledky
Časté absence v práci, zhoršení pracovního výkonu, výmluvy na „domácí problémy“, nemožnost samostatně rozhodovat o majetku nebo účtech, oběť se vyhýbá právním krokům z obavy ze ztráty dětí nebo společného majetku. - Verbální a emocionální znaky
Ztráta sebevědomí, sebeobviňování, zmatené nebo rozporuplné výpovědi o událostech, strach z „rozhovoru“ o určitém tématu, nervozita při zmínce jména partnera, opakované zmínky o „nebezpečí“ nebo pocitu, že je „vinen/á“.
Zdroj: Lucie Horníková, Hedepy, NCDV
Související články
Žena-in.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
Náš REGION|
Techzpravy.cz|
FAJNTIP.cz|
Naše zahrada|
HN.cz|
Vaření.cz|
Trendy svět|
In-lifestyle.cz|
Epeníze|
Cooky.cz|
