Studium estetiky na Karlově univerzitě je poměrně netradiční začátek kariéry tatérky. Při studiu vám ale dle vašich slov chybělo „lidské propojení“ a „vdechnutí života myšlenkám fyzickým způsobem“. Který moment byl pro vás tím průlomovým, kdy jste si uvědomila, že právě tetování je médium, které vám to poskytne?
Myslím, že k tomu mě přiměl koronavirus a doba karantény. Studium online mě ještě víc odpojilo od lidí a pochopila jsem, že potřebuji něco jiného. Taky si myslím, že mě tehdy přitáhla celková progresivita tetovací scény. Začaly se objevovat nové styly – minimalismus, mikrorealismus, styl pastelkou a také přestala platit představa, že tatér musí být celý potetovaný „neformál“. Tak jsem se odhodlala.
Vaše tetování jsou jemná a minimalistická. Proč se specializujete na jemné a tenké linky? Co vás na tomto stylu fascinuje a jaké technické výzvy přináší v porovnání s tradičním tetováním?
Mám ráda, když tetování působí jako součást kůže a člověka, ne jako oddělený obrázek. Taky mě baví vykreslovat detaily, takže jsem od začátku věděla, že budu pracovat s tenkou jehlou. Moc se mi líbí, jak vzdušně to vypadá – skoro jako by to ani nebylo tetování. A navíc se tenká tetování, pokud jsou udělaná správně, časem nerozpíjejí.
Tenká jehla je složitější – nedrží v kůži tak pevně, takže je těžší dosáhnout rovné linky. Je potřeba pevná ruka a sebejistota.
Jak byste charakterizovala svůj osobní umělecký rukopis a jak ho vědomě rozvíjíte, abyste si udržela originalitu ve světě, kde jsou informace a inspirace na dosah ruky?
Řekla bych, že dělám květinové motivy s abstraktními ornamentálními liniemi. Něco na pomezí přírody a jemných kovaných vzorů. A taky mám ráda barevný pastelkový styl.
Snažím se nesledovat tatéry, jejichž styl je podobný mému. Někdy si jejich obsah dokonce záměrně skryju. To mi pomáhá udržet čerstvý pohled a nesrovnávat se. Inspiraci hledám spíš ve světě kolem sebe a v příbězích mých klientů.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „UŽIVIT SE MOTIVY Z NETU DOKÁŽE KAŽDÉ DRUHÉ NEMEHLO,“ ŘÍKÁ VIKTOR SRPOŇ
Foto: Se souhlasem Katyi Shuman Říkáte, že vás inspirují lidé a jejich příběhy. Který příběh vám zůstal v paměti ještě dlouho po dokončení tetování?
Například tetování fialek na počest babičky, která zemřela na rakovinu. Tyto květiny měla ve svatební kytici.
Často jsou tetování spojená s důležitými vzpomínkami, přechodovými obdobími nebo s vlastní identitou. Takové příběhy jsou pro mě hodně dojemné.
Tetování je permanentní změna těla. Jak se vám daří ve světě přesyceném vizuálním obsahem vytvořit něco skutečně jedinečného a smysluplného pro každého člověka? Jakou zodpovědnost cítíte, když vytváříte dílo, které bude s klientem po celý život?
Klienti často přicházejí s referencemi populárních tetování. Vím, že hodně tatérů je udělá bez otázek. To je jednoduché. Já se ale snažím jít trochu hlouběji – ptám se klienta, co se mu ještě líbí a proč právě tenhle motiv. Je to delší proces, ale klient nakonec odchází šťastný, protože nejenže dostal kvalitní a jedinečnou práci , ale taky zjistil něco důležitého o sobě. A já si tím zároveň rozvíjím styl a dovednosti, místo abych jen kopírovala.
Jaké motivace nejčastěji stojí za tím, že si někdo nechá udělat své první tetování? Liší se motivace žen od motivací mužů?
Hm… Možná hledání nezávislosti, touha začít novou etapu života . Asi má každý svou vlastní zkušenost. Mužů ke mně moc nechodí, ale obecně se lidem tetování líbí na ostatních, a pak k němu dojdou přes důvěru ke mně nebo k jinému tatérovi.
Mnoho vašich klientů prochází různými životními změnami. Jakou roli podle vás hraje tetování v procesu sebepřijetí nebo proměny identity?
Myslím, že hodně důležitou. I vědci nedávno dokázali pozitivní vliv tetování na psychiku člověka. Je to velmi starý rituál. Myslím, že nám v moderním světě rituály hodně chybí. Ani svátky skoro neslavíme. Během sezení se člověk otevírá, rozhoduje se dát si na tělo něco, co mu bude celý život připomínat důležitou událost. Samotný fakt bolesti – malé, ale přece jen – je metaforou přechodu z jednoho stavu do druhého. Přidávám k tomu hudbu, zapaluji vonné tyčinky. A jako empat umím naslouchat a podpořit, pokud se člověk chce otevřít. Nikdy nikoho nesoudím ani nehodnotím. Vím, jak moc je důležité být pochopen. Hodně lidí říká, že se po tetování cítí šťastnější a radostnější.
Byla jste někdy svědkem toho, že tetování zásadně změnilo vztah člověka k vlastnímu tělu?
Samozřejmě. Myslím, že pokaždé, když člověk vidí v zrcadle nové tetování, mění se jeho vnímání sebe sama. Některé klienty znám už několik let. Často se jim život mění k lepšímu. Nejen díky tetování, samozřejmě, ale myslím, že ty vnější změny doprovázejí i ty vnitřní.
Foto: Se souhlasem Katyi Shuman Co byste vzkázala ženám, které zvažují tetování, ale mají strach z reakcí okolí?
Myslím, že nejde jen o strach „co si lidé budou myslet o tetování“, ale celkově o to „co si lidé myslí o mně“. To nás všechny samozřejmě trápí, ale nemělo by to bránit žít a měnit vzhled . Doporučila bych dělat malé kroky k přijetí sebe. To je to, co pomáhá mně. Učit se říkat „ne“, vybírat to, co se líbí v drobnostech. Kamarádi jdou do čínské restaurace, ale vy chcete do italské? Udělejte ten krok a řekněte to. Já jsem dřív třeba vždycky ustupovala stranou, když někdo šel kolem, i když jsem vůbec nepřekážela. Pak jsem s tím přestala, přestala jsem se bát, že obecně někomu překážím svou existencí nebo zasahuji do jeho pocitů. Pokud opravdu překážíte, lidé vám to řeknou. Jsou to maličkosti, ale dohromady to buduje sebevědomí .
Česká a Slovenská republika zaznamenávají v posledních letech nárůst zájmu o tetování, zejména mezi mladými ženami. Jak se podle vás změnila tatérská scéna za posledních pět let, tedy od doby, kdy jste začala?
Velmi moc. Objevilo se hodně nových tatérů. Instagram , hlavní platforma pro hledání klientů, se hodně změnil. Bohužel často vyhrává mediální viditelnost tatéra, ne jeho zkušenost nebo citlivý přístup. Chybí dostupné informace. Podle mě hodně lidí nevěnuje studiu tohoto tématu dost času a později toho litují, což spojené s tím, že tatéři své klienty málo vzdělávají. Přitom je to složitý proces, kde je i zdravotní riziko. Já se snažím v obsahu spojovat estetiku, zábavu , ale taky informativnost a důležité sdělení.
Je vnímání tetování dnes plně akceptované jako umělecká forma?
Samozřejmě, že ne. V Koreji, a to je mimochodem jedna z nejprogresivnějších zemí v tetování, jsou tetování dodnes nelegální a stigmatizovaná kvůli spojení s kriminální sférou. Tetovací salony fungují pod krytím kaváren. Japonsko tuto činnost legalizovalo teprve před pár lety. A i v Česku je získání diplomu a všech potřebných dokumentů poměrně složitý a drahý proces. Mnoho tatérů pracuje bez povolení. Myslím, že za 10 let to bude úplně jiné – lepší.
Jsou dnes tetování u žen běžnější a jsou ženy ve výběru designů odvážnější?
Myslím, že zatím mají „odvážnější” motivy muži, ale spíš proto, že na nich lépe vypadají velké a kontrastní vzory. Moje klientky dávají přednost jemným motivům, ale to je nedělá méně odvážnými, jen mají jiný vkus.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „SE SOCIÁLNÍMI SÍTĚMI SE TETOVÁNÍ, JAKO MNOHO DALŠÍCH VĚCÍ, STALA MNOHEM DOSTUPNĚJŠÍMI,” ŘÍKÁ HOLKA Z MALOVANKY
Foto: Se souhlasem Katyi Shuman Liší se vnímání tetování v různých věkových skupinách žen, se kterými pracujete?
Ano. Generace mojí maminky, které je 53 let, už se po tetování dívá, často se o něm dozvídají od svých dětí. Jsou pořád trochu skeptické, ale už je to zajímá, procházejí krizemi středního věku, stejně jako my čtvrtinovými. Vždycky mám obrovskou radost, když maminky mých klientek přijdou ke mně na jejich první tetování. To je hrozně hezké a dojemné.
Existuje nějaká hranice, kterou jako umělkyně nechcete překročit, pokud jde o typy designů, které vytváříte?
Ano, obecně nechci dělat věci, které nejsou v mém stylu. Můžu si vybírat. Dřív jsem dělala různé styly, ale teď chápu, že růst je možný jen tehdy, když si vymezím hranice své tvorby.
Jaké etické zásady dodržujete při práci? Můžete jmenovat nějaké konkrétní motivy nebo požadavky, které byste odmítla?
Nekomentuju těla klientů a nikdy neříkám, že jejich nápady jsou špatné, protože nejsou. Když je potřeba, vyjadřuji svůj názor jemně. Nesnažím se tlačit a nechávám prostor, pokud klient potřebuje čas. Upozorňuji na možná zdravotní rizika. Udržuji kontakt i po tetování a odpovídám na všechny dotazy.
Pravděpodobně bych nedělala věci, které nejsou v mém stylu, a také tetování na intimních partiích. Hned cítím, když ten člověk není „můj“, když třeba nerespektuje mě a můj přístup nebo žádá zvláštní věci. S takovými lidmi nepracuji.
Setkáváte se s klienty, kteří si chtějí tetováním zakrýt staré jizvy nebo vzpomínky? Jak přistupujete k takovým příběhům, které jsou často velmi citlivé?
Ano, to se stává často. Často si říkám, že jizvy a jiné zvláštnosti kůže jsou něco, co si nevybíráme. Ale je krásné, že si můžeme vybrat tetování, které nás bude těšit. Jen doporučuji počkat, až jizvy zbělají. Na čerstvých nebo keloidních pracovat nelze.
Snažím se moc nevyptávat, pokud je téma citlivé. Když bude chtít, klient se sám otevře. Když vidím, že je smutný nebo mu to působí bolest, snažím se povzbudit, podpořit a třeba odvést rozhovor k něčemu pozitivnímu. I když jde o tetování na památku zesnulého, snažím se přidat myšlenku, že se tím vlastně uchovávají pozitivní vzpomínky, světlá památka, a že by tomu zesnulému bylo hezké vědět, že na něj lidé pořád myslí a milují ho.
Foto: Se souhlasem Katyi Shuman Jak pracujete s klienty, kteří si nejsou jistí svým nápadem? Jaké techniky používáte, abyste jim pomohla najít to pravé tetování, které je bude reprezentovat?
Zaprvé, špatné nápady neexistují. Jde jen o to je správně zpracovat. Snažím se podpořit nápad, aby si ho klient sám nezhodil. Všechny příběhy jsou důležité a všechna přání normální. Kladu doplňující otázky, ukazuji možnosti – protože vidím velké množství tetování, můžu ukázat různé varianty, které existují. Když vidím zájem, jiskru, jdu tím směrem, dělám náčrty a ptám se, jestli je to lepší, nebo horší. Postupně tak dojdeme k ideální variantě. To je ten moment, kdy klientovi svítí oči a nemá pochybnosti. Takového tetování nikdy nebude litovat – a to je nejdůležitější.
Jak klienty edukujete v oblasti péče o tetování, aby se předešlo rizikům? A jak zajišťujete, aby si design, který vypadá krásně, když je čerstvě vytvořený, zachoval si svůj vzhled i po letech?
Na to mám dokument, kde je všechno podrobně vysvětlené, takže klient přesně ví, co a jak dělat. A jsem taky k dispozici.
Hlavní je správná technika aplikace. To přichází se zkušeností a z toho, že jsem viděla své první práce po zahojení, analyzovala použitou techniku a výsledky, které přinesla. Samozřejmě existují individuální rozdíly v hojení kůže a na 100 % se nedá říct, že to vždycky bude ideální. Někdy je potřeba korekce, a to je normální. Důležité je, že linky se nerozpíjejí a intenzitu barvy lze vždycky obnovit.
Co si myslíte o tzv. DIY tetováních, která jsou čím dál populárnější? Jaká rizika s sebou nesou?
Nedoporučuji. Je tam riziko infekce. Nemluvím ani o kvalitě takových obrázků. Je tam spousta detailů, které lidé neznají. Obvykle moji klienti spíš litují, že taková tetování udělali. Pokud už to někdo dělá, ať se aspoň postará o čistotu procesu a o čerstvou ránu.
Ohrožuje to vás jako umělce?
Jako umělce mě to nijak neohrožuje, protože pro kvalitní práci jsou potřeba roky praxe. A domácí tetování se s profesionálním vůbec nedá srovnat.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „JE ZAJÍMAVÉ, JAK VÁM ZE VŠECH STRAN UMĚLCI RADÍ, JAK JE NUTNÉ NAJÍT SEBE A SVŮJ STYL,” ŘÍKÁ BUMPKINOVÁ
Foto: Se souhlasem Katyi Shuman Tetování historicky neslo v různých kulturách různé významy. Jak vnímáte roli a symboliku tetování dnes? Jaké současné trendy považujete za nejzajímavější a jaké trendy doufáte, že se vytratí?
Myslím, že dnes tetování nesou pořád stejné významy jako před tisíci lety: touhu být trendy , populární, touhu vyčnívat a být jedinečný, touhu být součástí určité skupiny a být jí přijatý, touhu mít duchovní propojení a působit na sebe i život magicky – například tetování s mantrami nebo krédy, touhu identifikovat se s určitou historií, kulturou , náboženstvím nebo zájmy.
Mám ráda abstraktní tetování, která jsou teď populární, mikrorealismus, vrstvení nových tetování na stará, líbí se mi vše, co má jemné a elegantní linky.
Na trendech vlastně není nic špatného, pokud jsou jen inspirací a nekopírují se slepě. Je důležité, aby to mělo nejen vizuální, ale i vnitřní hodnotu. Třeba asijská tetování nebo neotribaly se teď hodně vyrábějí „továrně“. To mě trochu mrzí, protože móda odejde, ale tetování zůstane.
Co kromě talentu je to nejdůležitější pro úspěch ve vašem oboru?
Disciplína, láska k tomu, co děláte, láska k lidem, pracovitost, chuť poznávat nové věci, neustále se učit, schopnost prodávat své služby a být aktivní na sociálních sítích . Schopnost neobezcennit sebe a svou práci, což je pro mnoho umělců typické – v tom případě je nejlepší hned jít k psychologovi, pokud s tím má někdo problém. Je potřeba strašně moc dovedností.
Doporučuji hledat mentory, učit se od nich a ideálně mít druhou práci, aby člověk neměl hned od začátku velký stres z výdělku. Peníze nepřijdou hned, je potřeba tak dva roky budovat základnu. A taky doporučuji nepodceňovat hygienu a nespoléhat se v tom na ostatní. Lepší je všechno si nastudovat a pochopit, proč se to má dělat zrovna takhle. Mám pocit, že si tatéři někdy předávají falešné informace a sami se v tom pořádně nevyznají. Všechno zpochybňujte a studujte sami.
Kdybyste si měla vybrat jedno tetování, které nejvíce vystihuje podstatu vaší práce, které by to bylo a proč?
Uf, je to těžké! Každé tetování, které jsem vytvořila a které má pro člověka hodnotu, které je naplněné pozitivními emocemi a láskou. Takhle se snažím dělat každou práci.
Zdroj: Autorský rozhovor, instagramový profil Katyi Shuman
GrapesMag
NESPECHEJ.cz|
HN.cz|
Náš REGION|
MotoGuru|
kroniQa|
In-lifestyle.cz|