Alkoholik ze Sanitky, nebo laskavý otec? Životní paradox herce Vladimíra Kršky

| 3 min

Sdílet

V televizi ho diváci milovali i nenáviděli. Jeho roli alkoholického a krutého otce v seriálu Sanitka si lidé pamatovali tak živě, že herec Vladimír Krška (1924–1999) si musel na ulici vyslechnout nejednu urážku. V soukromí byl ale podle mnoha svědectví opakem. Měl pověst oddaného manžela a otce.

Alkoholik ze Sanitky, nebo laskavý otec? Životní paradox herce Vladimíra Kršky

Zdroj: Krumphanzl Michal / ČTK, Profimedia

Herec, který dokázal diváky vytočit i dojmout

Vladimír Krška se narodil 18. července 1924 ve Starém Lískovci (nyní součást Brna) jako Vladimír Doležal. Po studiích na konzervatoři začal v divadle a postupně prošel ostravskými i plzeňskými scénami. Od roku 1960 působil v pražském Divadle na Vinohradech, tam zůstal až do odchodu do důchodu. Jeho filmografie obsahuje desítky titulů, kde pravidelně plnil roli přesvědčivého záporňáka, ale objevoval se i v rolích komického charakterů.

Právě schopnost proměny byla Krškovou silnou stránkou. Dokázal z drobné změny výrazu udělat postavu, která diváka buď rozesmála, nebo vyděsila. V 70. a 80. letech jej režiséři často obsazovali právě proto, že dokázal dodat postavě psychologickou hloubku a jasně vyjádřit i ten nejmenší náznak zloby či úzkosti.

Sanitka: role, která změnila veřejné vnímání

Rok 1984 přinesl Krškovi jednu z nejsilnějších televizních rolí. Představil se jako alkoholický otec v seriálu Sanitka. Jeho výkon byl natolik přesvědčivý, že diváci často nerozlišovali mezi postavou a hercem. V bulvárních vzpomínkách se objevují historky o tom, že lidé na ulici komentovali jeho „alkoholické“ scény jako by šlo o jeho soukromý život. To je hořká daň za hereckou pravdivost a ukázka, jak silně může fikce ovlivnit veřejné mínění.

V soukromí jako vzorný manžel, otec, vysloveně „laskavý muž“

Přestože Krška často hrál neoblíbené postavy, kolegové o něm mluvili jako o veselém, štědrém a spolehlivém muži. V soukromí byl ženatý, měl dvě dcery a vždy projevoval zájem o rodinu a přátele.

V jeho životě měl roli i adoptovaný chlapec

Ve více českých zdrojích se objevuje tvrzení, že Krška s manželkou adoptovali chlapce z dětského domova, který měl roli „Maličkého“ ve filmu Ať žijí duchové!. Měl se jmenovat Jirka Brož. Nejsou však dostupné žádné oficiální zdroje, které by tuto informaci potvrdily.

Film a televize: od budovatelské agitky po komedie i dramata

Krškova filmografie je pestrá: od budovatelských snímků 40. a 50. let přes pozdější komedie (např. Jáchyme, hoď ho do stroje!, Což takhle dát si špenát) až po dramatická televizní zpracování. Byl také stálým hostem seriálových hitů své doby (mimo jiné se objevil i vícekrát v 30 případech majora Zemana). Televizní i filmové publikum si ho pamatovalo jako „tvář“ vedlejších rolí, která ale uměla scénu značně pozdvihnout.

Jak je vnímán dnes

Krškův případ je ukázkový: herec odvedl tak silný výkon, že jej veřejnost potrestala. Nicméně, výpovědi kolegů a opakované zprávy o jeho rodinném životě vykreslují lidský portrét muže, který dokázal být úplně jiný, než jak ho vnímali televizní diváci. Tento rozpor je dobré připomínat: herectví je profese masky a hereckého řemesla — a postavy (obzvlášť negativní) nejsou ekvivalentem osobních charakterových vlastností herce.

Mohlo by vás zajímat: 10 let bavila Jaroslava Hanušová televizní diváky. Potom přišel strmý pád

Poslední léta a odkaz

Vladimír Krška zůstal profesionálem až do pozdního věku a zemřel 12. února 1999 v Praze. Zanechal po sobě galerie filmových a televizních rolí, často záporných a památných. Za svou celoživotní práci obdržel ocenění a i po letech zůstává součástí české filmové paměti.