Na rozdíl od Měsíce kvazisatelity neobíhají naši planetu přímo. Jejich dráha je však tak sladěná se Zemí, že s námi zůstávají po desetiletí.
Výzkum vesmíru má stále odvážnější cíle a jedním z nejvýraznějších je chystaná čínská vesmírná mise Tianwen-2. Jejím cílem je asteroid 469219 Kamoʻoalewa, jehož zvláštnost nespočívá v jeho velikosti, ale v jeho dráze: je to jeden z mála známých kvazisatelitů, který doprovází Zemi na její cestě kolem Slunce. Čínská sonda ji plánuje navštívit, odebrat vzorky a přivézt je zpět k analýze. Takové mise nejen usilují o poznání, ale také nás připravují na budoucnost, jak ukázal experiment, při němž NASA vychýlila asteroid, aby otestovala technologie planetární obrany.
Důvodem této cesty je skutečně to, že tito orbitální souputníci jsou nesmírně zajímaví pro vědu. Vzhledem k tomu, že se nacházejí v poměrně těsné blízkosti a udržují si stabilní dráhy po dlouhou dobu, jsou mnohem dostupnějšími cíli než vzdálené planetky hlavního pásu. Podrobné studium jejich složení by mohlo odhalit zásadní informace o vzniku naší sluneční soustavy. Analýza těchto prapůvodních materiálů je totiž klíčová, protože mohou obsahovat záznamy o významných kosmických událostech, například o době, kdy se Slunce stalo ohnivou bestií a změnilo své prostředí.
Do této vybrané rodiny vesmírných hornin právě oficiálně přibyl nový člen, pokřtěný jako 2025 PN7. Jeho objevem se počet těchto pozemských souputníků zvýšil na osm, což stvrzuje existenci nového člena tohoto kosmického klubu. Jedná se o skromné nebeské těleso, jehož průměr se odhaduje na pouhých několik desítek metrů, což částečně vysvětluje, proč zůstávalo tak dlouho nepovšimnuto.
Kosmický soused, který zůstal nepovšimnut
Jeho identifikace totiž přináší zajímavý příběh o výzvách moderní astronomie. Objekt, jehož povaha byla potvrzena minulý měsíc, byl ve skutečnosti viditelný v archivních datech sahajících až do roku 2014. Jeho slabá záře a zvláštní pohyb však až doposud bránily jeho rozpoznání, což, jak uvádí IFLscience, si vyžádalo pečlivou novou analýzu starých snímků. Takové pozdní objevy podtrhují složitost sledování vesmíru, což je úkol, který vede i k takovým překvapením, jako je objev neuvěřitelně zvláštní exoplanety vzdálené světelné roky.
Je třeba poznamenat, že termín „kvazisatelit“ může být zavádějící. Na rozdíl od Měsíce tato tělesa neobíhají přímo kolem Země, protože nejsou v zajetí její gravitace. Ve skutečnosti obíhají kolem Slunce nezávisle, ale jejich trajektorie se dostaly do tak přesné rezonance s trajektorií naší planety, že zůstávají v našem sousedství, jako by vedle nás předváděly složitý kosmický tanec.

Zdroj: Youtube.com
Předběžné výpočty dráhy naznačují, že 2025 PN7 není jen letmým návštěvníkem. V tomto zvláštním orbitálním vztahu s naší planetou je již několik desetiletí a ještě několik desetiletí zůstane. Tato stabilita z ní činí cenný objekt pro budoucí pozorování, která se budou snažit přesněji určit její dráhu i složení.
Budoucnost kvazisatelitního výzkumu
Identifikace kvazisatelitů, jako je 2025 PN7, je fascinující nejen z vědeckého hlediska, ale má i praktické důsledky. Možnost zpřístupnit tato nebeská tělesa vesmírným misím z nich činí potenciální cíle budoucího průzkumu a případně i těžby ve vesmíru. Těžba na asteroidech by mohla být cenným zdrojem zdrojů, jako jsou vzácné kovy a voda, které jsou nezbytné pro dlouhodobou udržitelnost vesmírných misí.