Zemřela žena, která celý svůj život věnovala službě životu, Zemi a vztahům mezi lidmi. Joanna Macy, environmentální filozofka a duchovní průvodkyně, byla pro mnohé inspirací v hledání hlubšího spojení se světem, s přírodou i s Bohem. I když se v průběhu života vzdálila církvi, zůstávala hluboce zakořeněná ve spiritualitě úcty, vděčnosti a soucitu. Její hlas volal po obrácení – nikoli jen jednotlivce, ale celého lidstva. Teď umlkl. A přesto nadále zve k tichému, ale pevnému kroku směrem k naději.
Joanna Macy, významná americká environmentální filozofka, buddhistka a průkopnice hlubinné ekologie, zemřela obklopena rodinou ve věku 95 let. Byla duchovní učitelkou mnoha lidí po celém světě, její učení spojovalo ekologii, spiritualitu a občanskou angažovanost. Inspirovala generace environmentálních aktivistek a aktivistů, ale i učitelky, duchovní a umělce.
Tento text píšu ještě v době, kdy umírá – obklopená rodinou, se svými třemi vnoučaty, která si podle jednoho z popisů hrají u její postele. Po náročné operaci přišly komplikace, ona si však zvolila klid domova. Její poslední chvíle patřily hospicové péči, nikoliv operačním sálům. Způsob její smrti odpovídá jednomu z principů, které propagovala a uplatňovala i ve svém životě – zůstávat s emocemi a situacemi, byť jsou nepříjemné.
V době, kdy píšu tento článek, zároveň připravuji dvě vzdělávací akce, které se obě inspirují učením Joanny Macy. Při jejich přípravě vycházíme z jejích teorií. V jedné z nich pracujeme se Spirálou pro obnovu světa , která je často znázorňována jako cyklus růstu pampelišky. Macy v ní navrhuje projít čtyřmi kroky: začít vděčností, dát prostor bolesti světa, podívat se na svět novýma očima a nakonec přistoupit ke konkrétním činům. Ke kroku vpřed.
Zdroj: Joanna Macy Vděčnost je pro ni zcela zásadní schopností, která nám dává sílu, propojuje nás s minulostí i sebou samými, citlivost k bolesti nám otevírá vnímání spravedlnosti, vidění světa takového, jaký je, abychom ho pak mohli začít vnímat s novou imaginací a schopností ho přetvářet. Její analýza stavu světa je výzvou k propojení, tvoření a hledání cest, které neopakují chyby minulosti.
Ve druhé akci se zabýváme esejí, v níž Macy pojmenovává čtyři možné vztahy ke světu. Popisuje, jak jsme často zvyklí vnímat svět jako bitevní pole, kde musíme nad někým zvítězit, vybojovat si svůj kus území nebo úlovku. Jiní zase svět považují za iluzi, hru nebo past, o kterou se nemá cenu starat, protože „není skutečná“. Tento postoj pak vede k tomu, že si nevážíme přírody, nepociťujeme potřebu o ni pečovat, ani si neuvědomujeme její konečnost.
Svět jako milenec, svět jako já Macy místo toho navrhuje vztah hlubší, propojený – svět jako milence nebo milenku, jako součást nás samotných. Podobná symbolika se nachází i v Bibli, například ve svatebních obrazech Písně písní nebo v některých žalmech. Tento vztah nás učí cítit, sympatizovat, vžívat se do druhých i do okolního světa. Zásadní hodnotou je zde vděčnost – radí ji rozvíjet, protože je zdrojem vztahovosti, empatie i odvahy. Vděčnost nám zároveň umožňuje cítit i bolest světa, neschovávat se před ní a nevytěsňovat ji.
Ačkoli jsem Joannu Macy nikdy neviděla naživo, její odkaz na mě narážel všude, kam jsem šla. Nejen v organizaci NaZemi, kde pracuji, ale třeba i na workshopu inspirovaném jejím učením, kam jsem vzala svou mámu u příležitosti dvacátého výročí Nesehnutí. Společně jsme několik hodin tančily a propojovaly se se svými pocity – strachem, prázdnotou, hněvem či smutkem. Tyto emoce jsou součástí rituálu zvaného Mandala Pravdy , který Macy rozvíjela na základě tantrického buddhismu. Uvedla ho však do žité, západní reality – do života lidí, kteří hledají způsoby, jak zůstat otevření a pravdiví tváří v tvář kolapsu. V popisu této techniky je uvedeno, že každý hněv v sobě skrývá touhu po spravedlnosti, každá prázdnota nový začátek, každý smutek lásku a každý strach odvahu čelit světu. Přála bych nám, ať nás toto poznání provází. Macy tvrdila, že srdce, které se zlomí, může pojmout celý svět, že je to právě naše bolest, zranění, která překonáme, která nás otevírají našemu okolí.
Spiritualita úcty k životu Spoluputovníkem Macy byl Matthew Fox – duchovní, vyhoštěný z římskokatolické církve, který se věnuje teologii stvoření. Jeho zásadní tezí je, že svět nevznikl z prvotního hříchu, ale z prvotního požehnání. Rozvíjí spiritualitu zaměřenou na stvoření a v jejím rámci i tu, kterou žila Macy. Fox vydává denní meditace a vytvořil rituál kosmické mše , která je rozdělena do čtyř částí – via positiva , via negativa , via creativa a via transformativa – tedy čtyři cesty, jimiž člověk poznává Boha. Skze zázraky stvoření, skrz mlčení nebo prázdnotu, cestu tvoření nového i cestu transformace a přetváření stávajících pořádku směrem k těm spravedlivějším.
Macy po studiu teologie církev opustila a stala se buddhistkou. Zůstávala však v kontaktu s významnými křesťanskými duchovními, jako je právě Matthew Fox, a sdílela s nimi svoji cestu. Její životní proměny a spiritualitu popisuje také ekopsycholog Bill Plotkin v knize Příroda a lidská duše .
Aktivní naděje Do češtiny a slovenštiny byly přeloženy tři knihy Joanny Macy – Aktivní naděje Návrat do života a Myslet jako hora . Kniha Myslet jako hora zahrnuje také tuto modlitbu: Návrat do života , napsaná spolu s Molly Brown, obsahuje také návody na realizaci Mandaly Pravdy nebo programu Koncil všech živých bytostí , v němž si účastníci symbolicky „zahrají“ roli přírody, která brání sebe sama. Naději nepředstavuje jen jako pocit, ale spíše vědomou praxi – konkrétní jednání zaměřené na to, co pro nás má hluboký smysl. Je aplikovaným rozhodnutím navzdory našim pochybám a beznadějím.
V této knize Macy popisuje cenný zážitek společenství, aktivní komunity, který se lidem někdy dostává pouze ve chvílích nebezpečí, ohrožení, možná rovnou živelné katastrofy. Asi si všichni pamatujeme, jak bylo příjemné být Čechy na počátku pandemie nebo války na Ukrajině. Jak mnoho z nás projevovalo solidaritu, jak bylo možné si pomáhat a soucítit. Tyto záblesky ukazují, že by to mohlo být možné. Bohužel pocit sounáležitosti, komunitnost, žitá mezilidská láska mnohdy postupně vyprchá. Komunity, které umí být tak účinné a aktivní, najednou mizí. Macyna kniha se snaží podporovat jejich zachování i přes časy, které vypadají méně dobrodružně, ale je v nich vzájemná pomoc stejně potřeba.
Joanna Macy volala po Velkém obratu – od destruktivního způsobu života zpět k duchovním kořenům a pečujícím vztahům. Její výzva zasáhla mnoho lidí a na její odkaz dnes navazují další. Nejen v oblasti duchovna, alternativní spirituality či aktivismu. Potřebovali bychom však ještě více lidí jako ona – kteří přinesou tuto moudrost i do oblastí práva, ekonomie, školství či obchodu. Možná už působí kolem nás. Možná jsou to v určitém smyslu i někteří čtenáři a čtenářky tohoto textu. Jaká je tvoje spirála? Co ti říká bolest světa, kterou cítíš? Jak můžeš jednat?
Blízcí Joanny Macy, kteří ji vnímali jako svoji učitelku, popisují, že její odchod nevnímají jako konec, ale jako svého druhu rozšíření, posun na další úroveň.
Proboha!
KINOTIP2.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
HN.cz|
SportWin|