Zakázané město na konci světa. Norilsk je ruský Černobyl, lidé tu dýchají síru a vydělávají jmění

| 3 min

Sdílet

Jedno z ruských uzavřených měst má smutný světový primát jako místo špinavější než Černobyl. Co stojí za obrovským znečištěním vzduchu?

Norilsk

Zdroj: FOTO:Ninara from Helsinki, Finland, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

Město Norilsk se nachází čtyři sta kilometrů za polárním kruhem. Leží na západním úpatí plošiny Putorana v oblasti věčně zmrzlé půdy. Od Moskvy ho dělí čtyři tisíce kilometrů a kontakt s civilizací zajišťuje městu se 180 tisíci obyvateli jen letecká doprava. Kromě ní se nabízí ještě plavba po řece Jenisej. Je smutně jedinečné, protože je nejšpinavější v celém Rusku.

Uzavřené město

Od listopadu 2001 je Norilsk zařazen mezi 42 ruských “uzavřených měst”, protože svým znečištěním předběhl i ukrajinský Černobyl. Důvodem je hlavně těžba kovů a jejich zpracování bez účinných kontrol znečištění. Cizinci sem mají vstup kompletně zakázán, což ruská vláda odůvodnila obavou z rostoucí kriminality a ohrožení tamní ekonomiky.

Jde tak vlastně o jednu velkou fabriku, do které mají přístup jen Rusové a Bělorusové. Cestovní kanceláře mají zakázán prodej jakýchkoli jízdenek komukoli dalšímu. Jediná cesta dovnitř je tak přes tajnou ruskou policii a speciální povolení.

Hory kovů

Že území skrývá neuvěřitelné nerostné bohatství, zjistil už kolem roku 1920 ruský geolog Nikolaj Urvancev. Šlo o kovy, minerály a uhlí. V jeho cestovním deníku stálo: „Je velká škoda, že se ohromné zásoby niklu, mědi a kobaltu nikdy nedostanou z útrob země,” jak uvádí Sto plus jednička.

Tady se ale spletl. Už o 15 let později tu vznikl nápravně pracovní tábor Norilag, tedy gulag. V roce 1951 dosáhl maxima 72 490 pracujících trestanců, kteří těžili suroviny i zakládali nové město. Všechno přitom stálo na permafrostu, tedy neustále zmrzlé půdě.

Pohled na Norilsk v létě, FOTO: Ninaras, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons

Život v extrémním klimatu

Zimní teploty Norilsku sahají standardně k šedesátce pod nulou, letní vyrostou jen na deset stupňů nad nulou. Minimálně dva měsíce v roce je tu polární den, kdy slunce vůbec nezapadá za horizont. Další cca měsíc a půl je zase polární noc, kdy ulice Norilsku pohltí tma. Po třetinu roku tu navíc zuří šílené vánice, kdy jsou místní i několik dní doslova uvězněni doma.

Autobusové karavany

Běžnou hromadnou dopravu tu nenajdete. Pravda, jezdí tu sice autobusy, ale ty působí spíš jako vlaky. Kvůli zimě totiž pro riziko poruchy nejezdí samostatně, do továren a zpátky tak míří většinou kolona 15-20 strojů. Ty křižují ulice i třikrát za den. Není nic zvláštního, když jsou děti kvůli počasí týdny doma a učí se výlučně online.

Reálný Ankh-Morpork?

Hlavní město Zeměplochy Terryho Pratchetta se proslavilo ultrašpinavou řekou Ankh, po které se kvůli špíně dalo i chodit. Šlo taky o jedinou řeku, na jejíž hladinu si policie mohla křídou nakreslit obrys těla. A když jste nestihli loď, prostě jste za ní došli. V Norilsku se tohle týká hlavně vzduchu.

Emise, platy a záhady

Město tak halí hnědošedé mraky plné oxidu siřičitého. Ty produkují kyselý déšť, který ničí cokoli živého. Okolí je tak mrtvou zónou, kde se tisíce kilometrů čtverečních změnily na seschlou poušť. Roční emise tvoří 2 miliony tun oxidu siřičitého, což odpovídá celé Francii.

Aby tu těžařská společnost Norilskij nikel lidi udržela, nabídla jim naprosto pohádkové podmínky od platu přes dovolenou až po penzi před padesátkou. Právě to láká mnoho Rusů, i když zkazky o platech jsou mnohdy přehnané. Založení města čistě na těžbě a absence kontrol si však stále vybírají svou daň. Navíc nikdo kromě místních neví, co se za branami Norilsku opravdu děje.