CENTRUM.CZ > VědaŽivě.cz > 30. 8. 2025, 12:43

Vědci popsali, co člověk cítí při umírání. Jako poslední mu proběhne hlavou něco, na co by měl být každý připraven

Sdílet

Smrt lidi odedávna fascinuje. Spousta tohoto zájmu pochází ze skutečnosti, že ji nejsme většinou schopni pochopit v její celistvosti. A není moc způsobů, jak informace získat.

Zdroj: Zdroj fotografie: Depositphotos

Jaký je smrt pocit? Kvůli jednosměrnosti životního procesu není moc možností, jak získávat informace z posledních okamžiků lidského života. Vědci mají několik odhadů, ale jediné, co víme jasně, je, co se děje během smrti s naším fyzickým tělem. Pocity, které ji provázejí, ovšem dost závisí na konkrétním způsobu smrti. Například lidé umírající na choroby obvykle nejsou schopni svoje pocity jakkoli popsat, což potvrzuje profesorka Margaret Campbell.

Pocit snění a ztráta smyslů

Podle specialisty na paliativní péči, Jamese Hallenbecka, se u někoho, kdo umírá postupně, projevuje během posledních dnů tzv. aktivní umírání. Během této doby postupně přicházíte o smysly – jako první odezní hlad a žízeň. Následuje schopnost mluvit a také zrak. Sluch a hmat se většinou udrží o něco déle, nakonec ale rovněž odezní. Sluch je obvykle nejdéle trvajícím přítomným smyslem až do posledních momentů.

Vlákno na AskReddit chtělo sdělit zkušenosti od lidí, kteří prožili klinickou smrt. Podle valné většiny ohlasů to bylo jako propadnout se do říše snů. Výpověď více než 88 % reagujících popisovala extrémně živé sny, které si někdy přenášeli i do bdělého stavu. Mnohé sny také obsahovaly jejich blízké, kteří již před nějakou dobou zemřeli. V mnoha případech šlo o prožitek uklidňující, nikoli děsivý. Fenomén je znám jako „konečné sny a vize“.

Žádné shrnutí života, hodně pocitů a myšlenek

Zatímco lidé umírají, mozek jde poměrně opačným směrem. Právě z tohoto důvodu se nejspíše během prožitku blízko smrti objevují velmi dávné vzpomínky. Případně se jedná o vjem jasného světla, ke kterému dotyčný směřuje, či dokonce vědomé opuštění vlastního těla. Hodně lidí si myslí, že klinickou smrtí ustává mozková aktivita, což ale není pravda. Ve skutečnosti je během umírání mozek dokonce aktivnější než při běžném bdělém stavu.

Mnoho lidí také očekává, že jim před očima proběhne celý život nebo alespoň nějaké záblesky z něj. Lidé zažili návrat některých vzpomínek s obrovským množstvím detailů a dalších informací. Šlo tak o mnohem silnější vjemy, než když si cokoli vybavili v bdělém stavu. Pokud tedy spatříte něco z minula, bude to jako bohatý, velmi ostrý film v detailní grafice a vysokém rozlišení. A nejspíše půjde o delší období, nikoli jen záblesky.

Vědomí okolí a možnost bolesti

Výzkum z roku 2014 ukázal, že jeho účastníci, kteří klinickou smrt zažili, si byli vědomi aktivit ve vlastním okolí, i když byli „oficiálně po smrti“. To jasně ukazuje, že jejich mozky byly stále „operativní“, tedy alespoň dost na to, aby slyšeli rozhovory a také něco viděli. Tato skutečnost byla později potvrzena lidmi, kteří u nich byli během jejich mrtvé epizody přítomni ve stejné místnosti.

V případě, že je příčinou smrti alergická reakce nebo vážné zranění, velmi pravděpodobně bude smrt opravdu bolestivá. Autorka a aktivistka ze San Francisca Cris Gutierrez zemřela na rakovinu slinivky a popsala prakticky celý průběh. Její zápisky zmiňovaly bolest, která se šířila z postupně selhávajících orgánů, stejně jako frustraci z toho, že nemůže dělat všechno, co by chtěla. Jediné, co si přála, bylo neumírat v tak hrozné bolesti.

Překvapivě klidný stav a výrazná zkušenost

V roce 1957 uštkl herpetologa Karla Pattersona Schmidta jedovatý had. Badatel si neuvědomil, že ho kousnutí během asi dne zabije, ale zajímal ho průběh symptomů. Vedl si tak podrobný deník a vše postupně zapisoval a nahrával s klinickou přesností. Zajímavé je, že si připadal vlastně docela dobře, dokonce zavolal do muzea, kde pracoval, že zítra dorazí. Jeho stav se bohužel záhy rapidně zhoršil a svou další pracovní směnu už nestihl.

Podle lidí, kteří prožili blízkou smrt, má na celkovou zkušenost vliv i osoba umírajícího. Osoby s velkou fantazií, které si často v hlavě vytváří příběhy, uvádí, že měly tyto zážitky velmi intenzivní. Podle badatelů jsou tito lidé velice vnímaví ke svým vnitřním stavům a během umírání zintenzivňují i drobnosti, kterých si mnoho dalších osob vůbec nevšímá. Asi jako když spisovatele napadne příběh na základě toho, že někdo vylil šálek s kávou.