Když nějaké zařízení zastaralo, rozbilo se nebo prostě chceme novější, obvykle ho buď vyhodíme, nebo recyklujeme, nebo mu dokonce dáme druhý život. Vzhledem k množství elektronického odpadu, které produkujeme, by však bylo nejlepší zapomenout na první možnost a rozhodnout se pro oběhové hospodářství.
Ekologický problém obrovské produkce odpadu spolu s potřebou surovin pro výrobu nových činí recyklaci z ekologických důvodů stále důležitější. Odpad má totiž cenu zlata, ale zlato lze získat i z odpadu.
Od elektronického odpadu ke zlatu díky sýru
K tomuto závěru dospěl výzkumný tým ze Švýcarské federální technické univerzity v Curychu (ETH Zurich) v článku, který představuje metodu získávání zlata z elektronického odpadu. Několik zajímavých poznámek k systému:
- Pro systém využívají především vedlejší produkt při výrobě sýrů, konkrétně houbu z bílkovinné matrice.
- Podle jejich studie se jim podařilo z 20 starých základních desek získat 22karátový zlatý nugget o hmotnosti 450 miligramů. Pro představu, to odpovídá váze mravence nebo několika zrnkům písku. Méně však neznamená nic.
Tento proces extrakce samozřejmě obsahuje jisté drobnosti. Začněme tím, že systém je zatím příliš zelený na to, aby se dal považovat za standardní komerční metodu. Ve skutečnosti se jedná pouze o předběžný test.
V každém případě jde o začátek něčeho slibného: odpad, sýr a zlato. To je popis procesu ETH Zurich: celý proces funguje následovně: syrovátkové bílkoviny jsou denaturovány za kyselých podmínek a vysokých teplot a poté přidány k bílkovinným vláknům v gelu. Po zaschnutí je houba hotová.
Staré počítačové základní desky se rozpustí v kyselém roztoku, aby se ionizovaly kovy a nakonec se vláknitá houba umístí tak, aby ionty zlata ulpěly na bílkovinných vláknech. Nakonec se houba zahřeje a vzniklé zlaté vločky se roztaví na nuget.
Výsledkem je to, co vidíte výše: zlatý nuget složený z 91 procent zlata a devíti procent mědi, tedy zmíněných 22 karátů. Kromě původu a výsledku je tento systém výjimečný tím, že podle výzkumného týmu má oproti jiným několik výhod z hlediska toxicity a energie. Z energetického hlediska tedy spotřebovává méně energie a využívá odpadní produkt z výroby potravin. Podle Raffaela Mezzenga, vedoucího projektu, je „nemožné být udržitelnější“. Nejdůležitější však zůstává: přejít od experimentálního systému ke komerčnímu použití.
Budoucnost recyklace elektronického odpadu
Získávání zlata z elektronického odpadu není nový koncept, ale inovace ETH Zurich spočívá v ekologičtějším a udržitelnějším přístupu. Tradičně se při získávání drahých kovů z elektronického odpadu používají agresivní chemické procesy, které jsou škodlivé pro životní prostředí. Tato nová metoda by však mohla změnit pravidla hry a snížit uhlíkovou stopu a toxický odpad spojený s recyklací kovů.
Tento typ výzkumu navíc zdůrazňuje význam oběhového hospodářství, v němž se výrobky s ukončenou životností stávají zdrojem pro nové výrobky. Tento přístup nejen pomáhá šetřit přírodní zdroje, ale může také vytvářet nové ekonomické příležitosti v odvětví recyklace.
S postupujícími technologiemi a rostoucím povědomím o udržitelnosti se pravděpodobně dočkáme dalších inovací v oblasti recyklace elektronického odpadu. Tyto inovace budou přínosné nejen pro životní prostředí, ale mohly by také nabídnout životaschopná ekonomická řešení pro globální nakládání s odpady.