Pohled na deset nejprodávanějších značek elektromobilů na světě přináší zdrcující závěr: Čína je bezkonkurenční. Kdybychom však měli vyjmenovat země, kde je zavádění elektromobilů bezvýhradně úspěšné, asi bychom váhali více. Víme, že Norsko si vede dobře, ale málokdo by totéž očekával od národa, který žije na vrcholu planety: Nepálu.
Elektrický boom ve vysoké nadmořské výšce
Uprostřed silničního chaosu v Káthmándú, kde motorky, autobusy a taxíky zaplňují úzké ulice troubením a kouřem, probíhá tichá revoluce, která zasahuje do všech koutů země: elektromobily již tvoří 76 % všech osobních automobilů prodaných v Nepálu a téměř polovinu všech lehkých užitkových vozidel. Před pouhými pěti lety to přitom bylo prakticky nulové číslo.

Zdroj: Youtube.com
Země se tak stala jedním ze světových lídrů v zavádění elektromobilů, na druhém místě za Norskem, Singapurem a Etiopií a s velkým náskokem před vyspělejšími ekonomikami, kde se celosvětový průměrný podíl pohybuje kolem 20 %. Tato rychlá změna je výsledkem kombinace několika faktorů: státní dotační politiky, využití hojnosti vodní energie a blízkosti Číny, která je největším světovým výrobcem elektromobilů.
Čistá energie jako hnací síla Nepálu
Nepálský závazek v oblasti elektřiny nepřišel zčistajasna. Po hraniční krizi s Indií v roce 2015, která zadusila dovoz ropy, se vláda rozhodla posílit energetickou bezpečnost rozsáhlými investicemi do vodních přehrad a přenosových sítí. Tím se podařilo odstranit chronické výpadky proudu a zajistit levnou energii, která neznečišťuje životní prostředí.
Další logikou bylo přesunout tento zdroj do dopravy. Aby se v zemi s HDP na obyvatele pouhých 1 400 dolarů zlevnily elektromobily, snížila exekutiva dovozní daně na maximálně 40 %, zatímco u spalovacích automobilů to bylo 180 %. Kromě toho posílila nabíjecí infrastrukturu instalací 62 státních nabíjecích stanic a umožnila hotelům a restauracím přidat tisíce dalších díky téměř nulovým tarifům a dotované elektřině. Výsledek: tankování benzinového vozu se stalo patnáctkrát dražším než nabíjení elektromobilu, čímž vznikla okamžitá ekonomická pobídka.
Impuls z Číny
Elektrickou revoluci by nebylo možné vysvětlit bez impulsu z Číny. Značky jako BYD vtrhly do Nepálu s modely přizpůsobenými horským silnicím a cenami, které nechaly indickou konkurenci za sebou. Během několika let se prodejci, jako je Yamuna Shrestha, stali z okrajových vizionářů manažery desítek prodejních míst a tisíců prodejů.
Spotřebitelé, které lákaly vysoce výkonné vozy za poloviční cenu než Tesla, se vrhli na nákup, zatímco tradiční značky jako Suzuki a Tata jsou nuceny elektrifikovat své portfolio, jinak ztratí trh. Deník New York Times uvádí příklady jednotlivců, jako je bývalý policista, který si koupil elektrický minibus, aby mohl provozovat linku mezi Káthmándú a Džanakpurem, a zjistil, že i přes stále omezenou síť nabíjecích stanic dokáže za necelých pět let pokrýt úvěry a dosahovat stálého zisku.
Rizika neúspěchů a pochybností
Úspěch však není zaručen. Důvod? Nepál měl během pěti let tři premiéry a každá změna vlády mění priority. Centrální banka nedávno zdvojnásobila akontaci potřebnou k nákupu elektromobilu, stát začíná zvyšovat tarify, aby kompenzoval ušlé příjmy z fosilních paliv, a stále neexistuje národní systém recyklace baterií.
Obavy, že vadné vozy méně významných čínských značek poškodí důvěru v tento sektor, znepokojují i prodejce, kteří požadují nezávislé certifikace kvality. Podle některých analytiků bude vše záviset na tom, zda politika udrží stabilitu pobídek a upevní dlouhodobou vizi.
Výzva pro veřejnou dopravu
Navzdory pokroku v oblasti osobních automobilů většina Nepálců nevlastní auto a spoléhá se na motorky a znečišťující autobusy. Elektrifikace tohoto segmentu je klíčová, pokud má země vyčistit ovzduší ve městech. Stát zakoupil 41 elektrobusů pro státní společnost Sajha Yatayat, ale odborníci odhadují, že jich je zapotřebí nejméně 800, aby představovaly skutečnou alternativu k individuálním vozidlům.

Zdroj: Youtube.com
Čína již nabídla darování dalších 100 kusů, což je krok kombinující diplomacii a trh, který Nepál ochotně přijímá. Nízké ceny jízdného ve veřejné dopravě (přibližně 36 centů za nejdelší cesty) však ztěžují financování velkých vozových parků. Řešením by byl metropolitní úřad, který by reorganizoval dopravu a upřednostňoval veřejnou dopravu, ačkoli jeho vytvoření stále blokují politické spory.
Budoucnost pokroku
Nepál se stal nejneočekávanější globální laboratoří pro přechod na elektrickou energii, která ukazuje, že rozvojová země se správnou politikou a dostupnou čistou energií může postupovat rychleji než mocnosti.
Úkolem je pravděpodobně udržet dynamiku v kontextu politické a ekonomické nestability a zároveň rozšířit elektrifikaci z osobních automobilů na hromadnou dopravu a motocykly. Jak řekl bývalý člen vedení Sajha Yatayat, údolí Káthmándú „čeká, až někdo otočí klíčem“. Pokud tento klíč vydrží, může Nepál během pouhých pěti let zcela změnit městskou mobilitu a stát se vzorem elektrifikace pro rozvojový svět.