V severovýchodní Francii byla odhalena temná a brutální kapitola evropské prehistorie. Na lokalitách Achenheim a Bergheim objevil tým archeologů 6000 let staré masové hroby obsahující zohavené kosterní pozůstatky a hrůznou sbírku useknutých rukou.
Nález datovaný do pozdního středního neolitu (4300-4150 př. n. l.) odhaluje úroveň organizovaného násilí, která přesahuje pouhé kmenové konflikty. Tato úroveň sofistikovaného násilí kontrastuje se schopností přežít a vytvářet složité nástroje, jak dokládá nález možná prvního švýcarského armádního nože z doby před 130 000 lety, který vyrobil jiný lidský druh.
Výzkumníci proto tuto brutalitu neinterpretují jako konvenční válečný akt, ale jako veřejnou a ritualizovanou podívanou. Hlavní hypotéza předpokládá, že tyto vraždy měly nejen děsivým způsobem oslavit vojenská vítězství, ale také dehumanizovat poraženého nepřítele a demonstrováním moci a teroru posílit identitu vítězné skupiny. Demonstrace moci prostřednictvím násilí je historickou konstantou, která se v průběhu času stupňovala, až došlo k upozaďování scénářů totálního vyhlazení, v nichž by jaderná válka vyhladila lidstvo se svými ničivými klimatickými důsledky.
Analýza kosterních pozůstatků navíc vykresluje detailní portrét krutosti, kterou oběti trpěly. Mnoho jedinců mělo zlomené nohy, což byla záměrná taktika, která měla zabránit jakémukoli pokusu o útěk před popravou. Stopy na některých kostech také naznačují, že těla byla po mučení a zabití vystavena na veřejnosti jako výstraha nebo hrůzná trofej. Studie, kterou vedla Teresa Fernández-Crespo z univerzity ve Valladolidu a která byla publikována v časopise Science Advances, je zajímavým pohledem na tyto aspekty neolitické Evropy.
Konflikt mezi různými místními skupinami
V tomto smyslu byla izotopová analýza klíčem k odhalení geografického původu jedinců a k osvětlení složité dynamiky konfliktu. Výsledky naznačují, že useknuté ruce, pořízené jako válečné trofeje, patřily příslušníkům invazních skupin z blízkých oblastí. Jednalo se tedy o válku mezi sousedy s fatálním vyústěním.
Na druhou stranu kompletní kostry nalezené v hrobech patřily zajatcům z jiné oblasti, pravděpodobně z jižního Alsaska. Tito jedinci měli být zajati, převezeni, mučeni a nakonec popraveni při těchto rituálech extrémního násilí, což potvrzuje existenci různých front nebo typů obětí v rámci jedné násilné epizody.
Odborníci však zvažují i jiné hypotézy vysvětlující tyto kruté události. Jednou z možností je zotročení těch, kdo přežili boje, zatímco podle jiné teorie nebylo masové zabíjení součástí válečných oslav, ale jakousi votivní obětí v náboženském nebo obřadním kontextu, který dodnes zůstává záhadou.
Neolitická sociální složitost
Tento objev vrhá světlo na společenskou složitost neolitu, éry, která je často vnímána jako období klidného přechodu k zemědělství a usedlému životu. Nálezy však naznačují, že konsolidace zemědělských společností s sebou přinesla také napětí a konflikty. Hromadění zdrojů a potřeba jejich ochrany mohly zintenzivnit soupeření mezi skupinami a vyvolat organizované násilí, jaké bylo pozorováno na těchto lokalitách.

Zdroj: Youtube.com
V neolitu došlo také k významnému technologickému a kulturnímu pokroku, například k vynálezu keramiky a rozvoji sofistikovanějších zemědělských technik. Tento vývoj umožnil komunitám usadit se a rozvíjet se, ale mohl také prohloubit sociální nerovnosti a územní konflikty. Toto období lidských dějin je klíčové pro pochopení toho, jak se vyvíjely moderní společnosti a jak dynamika moci a násilí utvářela naše dějiny.
Objev těchto hrobů ve Francii nejen odhaluje neznámou kapitolu evropské prehistorie, ale také nabízí okno do složitosti a rozporuplnosti neolitických společností. Jak budou archeologové pokračovat ve výzkumu, je pravděpodobné, že se podaří odhalit další podrobnosti o motivech a okolnostech těchto extrémních násilných činů.