Pokaždé, když se podíváme na GPS v autě, zkontrolujeme počasí nebo zaplatíme kreditní kartou, to vše zajišťují navigační, pozorovací nebo časové synchronizační družice, aniž bychom si to uvědomovali. Ale stovky kilometrů nad našimi hlavami zuří tichá válka. Válka, která, pokud vypukne, může zničit vše, co považujeme za samozřejmé.
Válka na Ukrajině změnila všechno
Nade vší pochybnost prokázala, že satelity nejsou jen vědeckým nebo komerčním nástrojem, ale vojenským prostředkem nejvyššího řádu. Od sledování vojsk až po bezpečnou a odolnou komunikaci, konflikt „zakotvil vesmír jako samostatnou operační oblast“, jak říká Vincent Chusseau, šéf francouzského vesmírného velitelství.
Ruská invaze na Ukrajinu zároveň ukázala pokrok v protiopatřeních k neutralizaci nebo rušení nepřátelských satelitních signálů a také křehkost národa bez suverénního přístupu do vesmíru. Závislost na vesmírných infrastrukturách pro vojenské a civilní operace zdůraznila význam ochrany těchto strategických aktiv.
Vesmír jako válečná zóna
To je zdokumentovaná skutečnost. Zprávy, jako je Posouzení vesmírných hrozeb 2025 organizace CSIS a Globální protikosmické kapacity nadace Secure World Foundation, vykreslují znepokojivý obraz: USA, Čína, Rusko, Írán, Izrael a další mocnosti aktivně rozvíjejí arzenál protisatelitních schopností.
Tyto technologie sahají od pozemních raket přes družice schopné útočit na jiné družice až po výkonné lasery, které smaží elektronické komponenty na oběžné dráze. Přidávají se k pokrokům v elektronickém boji, které jsme zaznamenali také na Ukrajině v podobě kybernetických útoků nebo pravidelného rušení satelitních signálů. Tento technologický vývoj znamená, že se vesmír stal novým bojištěm, kde může technologická převaha rozhodovat o výsledku konfliktů.
Evropa v tomto ohledu zaostává
Ve vesmíru se nachází více než 200 protisatelitních zbraní. Pro Evropu to představuje problém. Zatímco USA a Čína považují vesmír za pilíř své národní bezpečnosti a na obranu vynakládají 50 % veřejných výdajů na vesmír, Evropa vydává sotva 15 %, varuje Josef Aschbacher, šéf Evropské kosmické agentury. Zbývajících 85 % je věnováno na civilní účely, což vyžaduje revizi strategických priorit.
Ačkoli jedním z Aschbacherových úkolů je zajistit větší financování ze strany členských států, je tento rozdíl v dnešní době zarážející. Podíl Evropy na celosvětovém financování veřejného vesmíru se snižuje: do roku 2024 dosáhl pouze 10 %, zatímco podíl Spojených států činil 60 %. Nejen proto, že se do hry zapojily další mocnosti, například Čína a Indie, ale také proto, že EU investuje do vesmírných aktivit pouhých 0,07 % svého HDP. Podíl Evropy se v odvětví, jehož hodnota se má do roku 2035 ztrojnásobit, snižuje.
Riziko ztráty autonomie
Evropa podniká kroky k tomu, aby se vyhnula závislosti na cizích mocnostech, pokud jde o její vlastní bezpečnost a provoz základních služeb závislých na vesmíru, například investicemi do vznikajícího evropského sektoru mikrodružic nebo vytvořením IRIS2 jako suverénní alternativy k programu Starlink. Geopolitická nestabilita a rostoucí hrozby by ji však mohly přinutit k razantnějším rozhodnutím.

Zdroj: Youtube.com
Evropské obranné společnosti, které již expandují do vesmírného sektoru, tak činí bez společné vize. Aschbacherem navrhované řešení spočívá ve výrazném navýšení rozpočtu ESA, které by mohlo vzejít z evropského plánu vyzbrojování. A další, pragmatičtější cestou je zaměřit se na vesmírné systémy dvojího využití: vývoj technologií a družic, které mohou uspokojit jak civilní potřeby (věda, pozorování Země, internet atd.), tak potřeby obrany (sledování, bezpečná komunikace atd.). Proměna potřeby v příležitost.
Kromě toho by Evropa mohla těžit z větší mezinárodní spolupráce, a to nejen v rámci Evropské unie, ale také se spojenci, jako jsou Spojené státy a Kanada, s cílem sdílet vesmírné zdroje a technologie. Spolupráce by mohla zahrnovat společný vývoj kosmických obranných systémů a účast na vojenských kosmických cvičeních s cílem zlepšit připravenost a interoperabilitu.