CENTRUM.CZ > Epeníze > 12. 8. 2025, 09:20

Učitelky jako kamarádky a maminky dětí: Tristní fenomén současného školství

Sdílet

Současné školství je naprosto tristní a úpadek vzdělávacího systému je patrný v podstatě všude. Nejčastěji se projevuje ustupováním učitelů žákům a rodičům. Učiva je ve srovnání s lety minulými mnohem méně. Žáci a žákyně mají k dispozici internet, kde si všechno najdou. Nemusí se proto tolik učit. Naprosto šílená představa, která se ale bohužel naplnila. Za 20 let, kdy sám učím, vidím, jak moc se dětem ustupuje. Některé kolegyně navíc fungují jako jacísi náhradní rodiče dětí, což je ještě šílenější. A bohužel jich přibývá.

Učitelka

Zdroj: Pixabay

Současné školství je naprosto tristní a úpadek vzdělávacího systému je patrný v podstatě všude. Nejčastěji se projevuje ustupováním učitelů žákům a rodičům. Učiva je ve srovnání s lety minulými mnohem méně. Žáci a žákyně mají k dispozici internet, kde si všechno najdou. Nemusí se proto tolik učit. Naprosto šílená představa, která se ale bohužel naplnila. Za 20 let, kdy sám učím, vidím, jak moc se dětem ustupuje. Některé kolegyně navíc fungují jako jacísi náhradní rodiče dětí, což je ještě šílenější. A bohužel jich přibývá.

Emoce učitelů na prvním místě

Patrné je to mnohdy již v oslovování dětí. Miláčci moji. Bobánci moji. Dětičky, jak jste se dnes měly? Dětičky moje. Takto bychom mohli jmenovat spousty dalších oslovení, jež některé pedagožky používají. Proč? Simulují dětem rodinu, nebo tak činí, protože jsou silně přecitlivělé? Těžko říct. Tak jako tak to ale dětem rozhodně nepomůže a samotným učitelkám z hlediska budování nějaké autority teprve ne. Onen výchovný efekt si mohou nechat na doma, kde mají vlastní děti.

Kamarádky se vším všudy

Z vlastní praxe vím, že s dětmi nemohu být v žádném případě kamarád. Měl bych být příjemný, bavit se s nimi, ale nekamarádit a projevovat minimálně emoce. Jen tak mohu dosáhnout toho, že mě budou žáci respektovat. Pokud kolegyně probírají s dětmi své vlastní zájmy, případně ty dětské, a vzájemně si o nich povídají a podporují se, je něco špatně. Postavení žák versus učitel je pak už úplně někde jinde. Bohužel. Jakýkoli výukový proces je tak narušen, často i nevratně.

Léčitelky dětských duší

Mnohé učitelky si jsou stoprocentně jisté, že právě ony dokážou léčit nemocnou dětskou dušičku. Většinou to právě vůbec neumí a neměly by se do některých věcí vůbec plést. Děti se primárně vypovídávají svým rodičům, případně odborníkům, tedy psychologům. Učitel musí být do jisté míry psycholog, nicméně pouze do oné míry. Zbytek už musí nechat odborníkům. Pokud ne, je to špatně.