Na první pohled to může vypadat jako nevinná klukovina.
Parta kamarádů, pár fotek na sociální sítě, adrenalin a pocit, že děláte něco zakázaného. Jenže lezení po vagónech je jedna z nejnebezpečnějších „zábav“, do kterých se mladí lidé pouštějí. A často se to vymstí tak, že jim změní život navždy.
Nejde jen o hrozící pád
Mnozí si myslí, že hlavní riziko spočívá v tom, že uklouznou a spadnou. To je samozřejmě taky reálné, ale největší hrozbou je elektrické vedení nad kolejemi. Dráty, které vedou proud o napětí 25 tisíc voltů, jsou natolik silné, že vás zasáhnou i bez dotyku – stačí se přiblížit. Elektrický oblouk přeskočí a člověk je v mžiku popálený.
A to nejsou jen lehké popáleniny. Jde o zranění, která vyžadují desítky operací, transplantace kůže a často i amputace. Někteří se z toho už nikdy nedostanou. Motivace bývá často až směšně banální – udělat si originální fotku na Instagram, natočit video, pochlubit se, že „já jsem to dokázal“. Jenže pak stačí vteřina a místo lajků zůstanou jen jizvy, invalidní vozík nebo urna.
Čtěte také: Tohle byste rozhodně měli vědět, protože vám to může zachránit život: Co se skrývá za dveřmi s nápisem „Únikový východ“
Muž lezoucí na železniční vagon. Zdroj: shutterstock.com Média v posledních letech přinesla spoustu příběhů, které nahánějí husí kůži. Chlapec, který po zásahu proudem ochrnul. Dívka, kterou proud skalpoval. Jiní, kteří se těžce popálili a roky žili s bolestmi a psychickými následky. A to všechno kvůli jediné fotce.
Rodiče a dráhy bijí na poplach
Správci železnic i rodiče se snaží varovat, ale pro mladé je tohle varování často jen další „nuda od dospělých“. Proto vznikají kampaně, které mluví jazykem teenagerů. Slogany typu „Jedno blbé selfie může převrátit život naruby“ nebo „Stačí krok a už nikdy nepůjdeš dál“ mají přimět mladé, aby si uvědomili, že nejde o plané strašení. Cílem je ukázat, že to není jen o riziku smrti, ale i o životě s následky. Málokdo si dokáže představit, co znamená trávit měsíce na popáleninové klinice, učit se znovu chodit, dýchat s pomocí přístrojů.
Lezení na vagóny je často spojeno s potřebou vybočit, ukázat se před ostatními, zažít něco zakázaného. Jenže právě tady se ukazuje tenká hranice mezi odvahou a hloupostí. Adrenalin se dá zažít i jinak – sportem, lezením po skalách, soutěžením. Všude tam, kde vás chrání pravidla a bezpečnostní opatření. Na železnici ale žádná pojistka neexistuje. Když uděláte chybu, není cesty zpět.
Čtěte také: Proč je práce dispečera MHD tak důležitá: Závisí na něm životy cestujících
Následky, se kterými se žije roky
Ti, kteří přežijí, často říkají, že by dali cokoliv za to, aby se mohli vrátit v čase a rozhodnout se jinak. Jenže to už nejde. Místo běžného života je čekají roky rehabilitací, trvalé jizvy, někdy i invalidní důchod. Psychické trauma je přitom často stejně těžké jako to fyzické. A co hůř – jejich rodiny a přátelé tím trpí také. Rodiče, kteří musí o své dítě znovu pečovat, kamarádi, kteří vidí, co jeden nerozvážný krok způsobil.
Mladá dívka fotící se uprostřed kolejí. Zdroj: shutterstock.com Lezení po vagónech není frajeřina, ale ruská ruleta. Možná to vyjde jednou, dvakrát, ale dříve či později přijde okamžik, který všechno změní. A i když nezemřete, můžete si nést následky celý život. A to kvůli fotce, která za pár týdnů stejně zapadne v záplavě dalších. Pokud tedy hledáte adrenalin, najděte ho tam, kde vás nezabije ani nepoznamená. Život má cenu mnohem větší než pár lajků na sociálních sítích.
Zdroj: idnes.cz, cnn.iprima.cz, ct24.ceskatelevize.cz
MotoGuru
KINOTIP2.cz|
SportWin|
HN.cz|
Trendy svět|
Techzpravy.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|