Roman Skamene se narodil 2. října 1954 v Plané u Mariánských Lázní a už odmalička byl trochu rebel. Už od základní školy zvedal otci krevní tlak kouřením a občas dostal i na zadek. Když se rodina přestěhovala do Prahy, maminka začala syna vodit na konkurzy na dětské role, aby ho odvedla od lumpáren. Neposedný kluk si zvykl na to, že mu vždy poděkují a nic z toho není. Bral to jako legraci. Tu měl předvést židli, tu kytku a někdy ústřední topení. Jindy mu nahazovali repliky a on musel odpovídat, vesele, smutně, naštvaně.
Trpělivost se vyplácí Ve dvanácti letech ho konečně obsadili do role malého Saši ve filmu Štěpána Skalského Útěk . Díky svému malému vzrůstu mohl hrát sedmiletého Sašu a jeho herecká budoucnost, o které ještě nic netušil, se začala právě psát. Psychologický film, který už upadl v zapomnění, nastartoval jeho kariéru a brzy začal dostávat další dětské role.
Roman Skamene v pohádce Princ a chuďas | Zdroj: František Sedláček / themoviedb.org Svazáci ho vyhodili Jak mladý rebel dospíval, bylo jasné, že svazák z něj nebude. Na nátlak otce se sice stal členem SSM, ale pro neplacení příspěvků ho po roce vyhodili. K normalizaci byl spíše lhostejný, měl úplně jiné starosti. Dokonce ani později, když už hrál dospělé role, ho nikdo nekontaktoval, aby se vyjádřil proti režimu. Nebyl ještě tak známý, aby jeho podpis něco znamenal. Až v létě 1989 podepsal Několik vět , což mělo za následek vyhazov z projektu Šest ran do klobouku , se kterým jezdil po celé zemi a na kterém byl závislý finančně.
Přelomový film jeho kariéry Ještě předtím, v roce 1988, kdy měl premiéru film Bony a klid , který se zázrakem podařilo režisérovi Olmerovi natočit, pocítil Skamene poprvé opravdovou popularitu. Je to pochopitelné. I po letech, když film zavítá na obrazovky, je jeho role „silným kořením“ celého příběhu, a přestože toho vtíravého a vypočítavého chlapíka malého vzrůstu nelze obdivovat, je rozhodně zábavný a krásně dokázal vykreslit charakter doby a také bezvýznamného veksláckého poskoka, který nemá žádné morální zábrany.
S odstupem času, kdy Skamene na film vzpomínal, vůbec nechápal, jak takový film mohl Olmerovi těmi komisemi na Barrandově projít. Jako by už ve vzduchu byly změny, jen jsme si jich ještě neměli všimnout.
Film se stal nesmírně populárním mezi skutečnými veksláky, kteří tvůrcům při psaní scénáře údajně pomáhali jako „odborní poradci”.
Ti měli známé všude, byli to spolupracovníci StB, znali se s policajty, s politiky,
vyprávěl v rozhovorech Roman Skamene a vzpomínal, jak se film šířil i neoficiálními kanály.
Taxikář, který měl film krátce po premiéře odvézt do trezoru zakázaných filmů, samozřejmě spolupracoval s veksláky. Cestou si odskočil do kina na Smíchově a tam si ho přetočili na videokazetu. Jejich kopie se začaly prodávat po celé republice,
připomněl skutečnost, která už byla známá.
Kolem filmu se tvořila řada mýtů Přestože to vypadá, že byl film pro většinu lidí v kinech brzy po premiéře nedostupný, možná je to jen zkreslená vzpomínka zúčastněných. V kině snímek vidělo v té době přes dva a půl milionu diváků, takže se nedá úplně tvrdit, že šel krátce po uvedení do trezoru. Dokonce se objevil i článek, že existuje na videokazetách verze s vystřiženými a silně erotickými scénami, které se do finálního sestřihu nedostaly.
Roman Skamene, který si ve filmu zahrál postavu druhořadého veksláka Bínyho, se každopádně stal mezi skutečnými veksláky populární postavou. Herec se z počátku bál, že by je film mohl rozzlobit, že jsou vykresleni v tak negativním světle, ale opak byl pravdou. Byli nadšení a Skamene byl jejich maskot, jak sám přiznal.
Veksláci se rozhodně neztratili ani po listopadu 1989 Dalo by se říct, že chytili vítr do plachet. Přišla doba, která jim přála.
Z toho komunistického nepořádku se začalo tvořit něco nového a vynořily se mraky, mraky podvodníků. Já jsem byl známý, tak se i na mě lepily spousty lotrů, což jsem málokdy dokázal odhadnout,
vzpomínal herec.
V jiném světě Díky přátelství s veksláky se Roman Skamene stal i žádaným hostem Ivana Jonáka v Discolandu Sylvie . Jonák miloval celebrity a věděl, že jejich přítomnost mu zvýší prestiž a vynikne tak nad konkurenčními podniky. Tam si herec užil „Západu“, jak říkal. Luxusní servis, nahé holky… Po komunistické šedi to byla velká změna. K osobě Ivana Jonáka se herec nikdy nechtěl vyjadřovat. Nekomentoval ani vraždu jeho manželky, za kterou Jonák dostal 18 let vězení.
Roman Skamene na společenské akci v roce 2012 | Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto Možná se Discolandem inspiroval Po listopadu 1989 se Roman Skamene možná obával, že se herectvím neuživí, nebo se mu líbil svět Ivana Jonáka. Přestože zazářil třeba v Tankovém praporu a nic nenasvědčovalo tomu, že by neměl hrát, rozhodl se, že bude podnikat.
Na návrh souseda si založili společnost s ručením omezeným a otevřeli si hospodu Skamene . Podle Skamene prosperující hospodu potopil personál, který ho okrádal, a on jako amatér v tomto oboru na to nepřišel včas. Provoz restaurace se snažil zachránit půjčkou od lichvářů a něco se zvrtlo. Do restaurace chodili vymahači. Když ho jednou jedna „gorila“, kterou si přivedli, chytila za nohy a pověsila z okna, pochopil, že to už „neokecá“ a jde mu o život.
Z problémů mu pomohl Ivan Jonák. Byl jednoduše ještě větší darebák, takže dokázal vymahače, kteří terorizovali herce, zkrotit. Zaplatil za něj původní dluh a domluvené úroky a nechal si vystavit potvrzení, že je vše srovnáno. Jeho gorily byly zřejmě akčnější, údajně bylo z jednání v Jonákově podniku slyšet řev jako z akčního filmu, ale pro herce, který i s manželkou v tom období uvažoval o sebevraždě, to dopadlo dobře. Asi proto nikdy proti Jonákovi neřekl nic špatného.
Dlouhý proces k uzdravení Chvíli trvalo, než se on i jeho manželka z kritické situace dostali. Ale s trpělivostí se zbavili dalších věřitelů a nakonec jim zůstalo jen dlouhodobé splácení chalupy, kterou kdysi dali do zástavy na úvěr. I špatná zkušenost člověka posune dál, Roman Skamene pochopil, že bez obchodního talentu se vůbec do takového podnikání pouštět neměl. Pochopil, že přátelské chování k personálu bylo chybou. Příliš jim věřil a nechával jim volnou ruku. Litoval i toho, že začal podnikat se sousedem, kterého vlastně moc neznal. O vekslácích tvrdí, že jsou z nich dnes úspěšní podnikatelé, kteří měli před ostatními náskok. Měli peníze, styky a „uměli v tom chodit“.
Dnes si Roman Skamene i jeho manželka užívají poklidný život na chalupě , kterou v posledních letech opravili a z herce se stal kutil. Na dlouhé období, kdy si sáhl na dno, by nejraději zapomněl.
Zdroje článku: cnn.iprima.cz , csfd.cz , prozeny.cz , pametnaroda.cz , kinotip2.cz
KINOTIP2.cz
Fajnstyl.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
GrapesMag|