Svou rodinu si střeží jako největší poklad a přestože si nikdy neužila role princezen, diváky si získala komediálním talentem

2 min

Sdílet

Dlouhou dobu se o soukromém životě Simony Babčákové nic nevědělo. Přiznala, že má děti, ale prvního manžela tajila až do rozvodu. Teprve čtyři roky po rozvodu, když se zasnoubila s o pět let mladším partnerem Ianem Adensamem, se díky jeho otevřenosti fanoušci herečky dozvěděli o trochu více.

Svou rodinu si střeží jako největší poklad a přestože si nikdy neužila role princezen, diváky si získala komediálním talentem

Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto

Tenisový a fitness trenér s žádostí o ruku neotálel a už po tříměsíčním vztahu ho napadlo, že by se klidně oženil. Jak se však ukázalo, ze svatby nakonec sešlo a během pandemie, kdy přišla velká krize, došlo na rozchod. Poté opět Simona důkladně zatáhla závěsy a o svém soukromí se přestala zmiňovat. O herečce je také známo, že už má dospělého syna Alberta a dospívající dceru Josefínu.

Video k článku ZDE

Diváci si nosatou herečku oblíbili pro svérázný humor a pro její „normálnost“.

Lidi ze mě cítí, že si poctivě žiju svůj příběh. Že se se mnou můžou ztotožnit,

svěřila se v jednom rozhovoru pro Žižkovské listy.

Tam hrála ta nosatá...

Má ráda ironii, černý humor a umí si udělat legraci i sama ze sebe. Jak tvrdí, je to pro ni komunikační základ. Popularitu nijak neprožívá a k životu ji vůbec nepotřebuje. Ve svém věku už pochopila, že se člověk může spolehnout jen sám na sebe a konečně se také naučila říct si o pomoc, když ji potřebuje.

Výrazným rysem Simonina obličeje je její velký a trochu křivý nos. Právě díky nosu si ji lidé pamatují, ale ona už se s ním naučila žít. Jak zavzpomínala, v pubertě to nebylo vůbec lehké a tak musela vždy sázet na humor (a později občas i na alkohol). Podle vlastních slov byla v tomto zranitelném období sebedestruktivní pesimistkou, kterou však zavčasu přehrála do naivního optimismu a konečně se začala cítit dobře.

Z dřívějších dob ji zůstal strach z fotografování při společenských akcích, ale to se jednoduše musela naučit překonávat, protože to k herecké profesi patří. Horší je to s bulvárem, který je podle ní nebezpečný a nepříjemný. Jak však ukázala, když někdo nechce, aby se v jeho soukromém životě bulvár šťoural, tak velkou část soukromí může utajit.

Na úspěch si chvíli počkala

Brala to prakticky, role svůdných krásek a princezen nikdy nečekala a věřila, že ve středním věku dostane mnohem více příležitostí, což se stalo. Původně vlastně ani k herectví netíhla a vystudovala ekonomickou školu. Jenže potom ji herectví okouzlilo a tíhla k improvizaci. Zapsala se na Zlínskou školu umění a poté pokračovala ve studiu na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.

První angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové jí přineslo nominaci na cenu Alfréda Radoka jako talent roku a herečka roku. Od roku 2002 je členkou uměleckého souboru Dejvického divadla v Praze.