Silvestr 1978 se změnil v ledové peklo. Během pár hodin se ochladilo o 34 stupňů a mráz ochromil celé Československo

| 3 min

Sdílet

Silvestr 1978 začal jarním počasím, ale skončil v arktickém mrazu. Během jediné noci klesla teplota o 34 stupňů, zamrzlo uhlí, doprava i život v celé zemi.

Zima v lednu 1979

Zdroj: FOTO:See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Poslední den roku 1978 začínal klidně. Nikdo netušil, že během pár hodin přijde nejprudší ochlazení století. Na Silvestra panovalo nezvykle teplé počasí, místy až 15 stupňů nad nulou. Ráno 1. ledna už však zemi svíral mráz, teploměry ukazovaly minus dvacet a doprava i energetika se ocitly v kolapsu. Zemi zasáhlo to, čemu se dodnes říká ochlazení století.

Arktický mráz během noci

Meteorologové sice prudké ochlazení avizovali, nikdo však nečekal, že udeří tak náhle. Na Silvestra 1978 panovalo na většině území jarní počasí, pršelo a lidé vyráželi do společnosti v lehkých kabátech. „Pamatuji se, že teta přišla na Silvestra v lodičkách a druhý den neměla v čem se dostat domů,“ popsala pro Deník pamětnice Markéta Kasalická. Když lidé slavili, od severu se tiše blížila vlna arktického vzduchu, která během několika hodin proměnila republiku v mrazivou past.

Teplota padala rychlostí tři stupně za hodinu, jako by se zima snažila dohnat celý rok najednou. V Městci Králové byl zaznamenán rozdíl 34 stupňů, od 14,9 °C nad nulou do ranních minus devatenácti. Meteorolog Pavel Borovička pro ČT24 uvedl, že „během pouhých šesti hodin se ochladilo o desítky stupňů Celsia, což je jev, který se u nás za více než sto let měření neopakoval“. Z původně deštivého dne se stala mrazivá noc, která změnila běžný chod celé země.

Energetická krize a kolaps dopravy

Mráz udeřil nečekaně a zasáhl obyvatele i průmysl stejně tvrdě. Uhlí, které leželo pod širým nebem, přes Silvestra promoklo a v noci zmrzlo do nerozbitného bloku. Zamrzlé výhybky, prasklé koleje a odstavené vlaky doplnily obraz země ochromené zimou. „Rozehřívali jsme led, když jsme rozehřáli jednu pásovku, ta první nám zase zmrzla,“ vzpomínal v dokumentu ČT předák dolu Maxim Gorkij Karel Walter.

Tehdejší vláda reagovala až po několika dnech. Od 5. ledna 1979 začala zavádět úsporná opatření, aby udržela chod klíčových podniků. Omezilo se vytápění veřejných prostor, vypínala se elektřina i pouliční osvětlení. V některých krajích se celé obce ocitly na hodiny bez proudu. „Za okny celá Praha tak temná, jak jsem ji ještě neviděl,“ poznamenal si tehdy spisovatel Jan Zábrana. „Nesvítí pouliční lucerny, nesvítí nic.“

Mráz ochromil i silniční dopravu. Nafta v motorech tuhla, akumulátory vypovídaly službu a z cest se staly ledové plochy. Labe sevřel led a uhlí se muselo do elektráren vozit kamiony, které jezdily bez přestávky.

Uhelné prázdniny a návrat letního času

Když mráz trval i v lednu, vláda rozhodla o mimořádných „uhelných prázdninách“. Od 8. do 28. ledna 1979 zůstaly školy zavřené, aby se ušetřilo topení. „Na většině škol bylo zajištěno doučování žáků 8. a 9. ročníků, kteří se chystali na přijímací zkoušky,“ napsal tehdy týdeník Nové Valašsko.

Dospělí mrzli v bytech, zatímco děti si užívaly nečekané prázdniny. Po návratu do lavic je ale čekalo zrušení jarních prázdnin. Z kalamity nakonec vzešel i trvalý důsledek, zavedení letního času, které mělo přinést energetické úspory. Od 1. dubna 1979 platil v celé republice a už zůstal natrvalo dodnes.