Extrémně krátký a neobvyklý signál rozvířil mezi vědci debatu: Šlo o přímou srážku černých děr, nebo snad o ozvěnu z paralelního vesmíru?
Prchavá ozvěna z hlubin vesmíru přiměla vědeckou komunitu k debatě mezi známou fyzikou a hranicemi science fiction. V roce 2019 zachytily observatoře LIGO a Virgo gravitační vlnu označovanou jako GW190521. Signál byl anomální svou krátkostí, trvající méně než desetinu sekundy, a absencí charakteristického „cvrkotu“, oné zvučné předehry, která prozrazuje dvě černé díry v jejich orbitálním tanci před splynutím v jednu.
Toto předchozí ticho vlastně otevřelo dveře k záhadě, která stále hledá definitivní odpověď. Hlavním a nejkonzervativnějším vysvětlením je, že signál byl výsledkem náhodného setkání. Místo dlouhého kosmického tance by do sebe dvě černé díry náhodně narazily, srazily se a téměř okamžitě splynuly. Přímá srážka tohoto druhu by vysvětlovala, proč gravitační vlna postrádala fázi postupného přibližování, která byla pozorována při předchozích detekcích.

Zdroj: Youtube.com
Na druhé straně se objevila alternativní teorie, která zkoumá mnohem exotičtější možnosti. Jedna skupina vědců navrhuje, že GW190521 nemusí být přímým signálem srážky v našem vesmíru, ale ozvěnou podobné události v paralelním vesmíru. Podle tohoto modelu by se k nám vlna dostala červí dírou přesně v okamžiku svého kolapsu, což by vysvětlovalo její náhlý charakter a krátké trvání. Tato hypotéza se připojuje k dalším návrhům, které zpochybňují naše chápání reality, jako je například ten, který postuluje, že žijeme v simulaci, což je debata, která rovněž rozděluje fyzikální komunitu.
Dva konkurenční modely pro stejnou vesmírnou ozvěnu
Aby mohli vědci vyhodnotit obě hypotézy, porovnali matematické modely vln generovaných v každém z obou scénářů. Analýza dat přinesla výsledek, který je stejně fascinující jako nejednoznačný, neboť model standardního splynutí dvou černých děr odpovídá zaznamenanému signálu o něco lépe. Rozdíl však není natolik průkazný, aby zcela vyloučil možnost existence červí díry. Takové nejasnosti na hranici poznání nutí vědeckou komunitu hledat nové metody, neboť již vytvořila umělou inteligenci k objevování nových fyzikálních zákonů, s jejichž pomocí doufá, že podobné záhady rozluští.
Výsledkem je, že srážka, jejímž výsledkem je objekt o hmotnosti 142krát větší než naše Slunce, zůstává prázdným plátnem, na které se promítají dvě velmi odlišné kosmologické reality. Věda je však možná blízko nalezení odpovědi. Nedávná detekce pozdější události, nazvané GW231123, má velmi podobné vlastnosti, tedy krátkost a absenci „cvrkotu“. Tento nový gravitační puls se stal skvělou příležitostí otestovat obě teorie a zjistit, která z nich popisuje tyto prudké kosmické jevy přesněji. Astrofyzikální komunita očekává výsledky, které by mohly potvrdit jednu z teorií nebo otevřít dveře zcela nové fyzice.
Hledání pravdy ve vesmíru
Objev gravitačních vln způsobil revoluci v astrofyzice a poskytl nový způsob pozorování vesmíru. Tyto vlny, které předpověděl Albert Einstein ve své obecné teorii relativity, jsou poruchy v časoprostoru způsobené masivními kosmickými událostmi, jako je například srážka černých děr. Od první detekce v roce 2015 umožnily gravitační vlny vědcům zkoumat jevy, které byly dříve pro tradiční teleskopy neviditelné.
Možnost, že GW190521 je ozvěnou paralelního vesmíru, vyvolává zásadní otázky o povaze vesmíru. Teorie paralelních vesmírů, známá také jako multivesmír, naznačuje, že náš vesmír může být jen jedním z mnoha. Tato myšlenka je sice fascinující, ale je také nesmírně obtížné ji dokázat. Červí díry, hypotetické tunely v časoprostoru, by mohly spojovat různé vesmíry, ale o jejich existenci se stále spekuluje.
Aby vědci pokročili v chápání těchto jevů, vyvíjejí nové technologie a metody analýzy. Budoucí observatoře gravitačních vln, jako je Einsteinův teleskop a LISA (Laser Interferometry Space Antenna), slibují zvýšení citlivosti a přesnosti detekce, což by mohlo vnést světlo do těchto vesmírných záhad.
V konečném důsledku nám studium gravitačních vln nejen pomáhá pochopit extrémní vesmírné události, ale také nás přibližuje k odpovědím na základní otázky týkající se vzniku a struktury vesmíru. Mezitím vědecká komunita pokračuje ve zkoumání vesmíru, zpochybňuje hranice našeho poznání a otevírá nové hranice při hledání pravdy.