<h3>Život Josefa Věromíra Plevy</h3> <p>Tento spisovatel se narodil jako nejstarší z osmi dětí 12. srpna 1899 v Moravské Svratce rodičům Josefu Plevovi a Antonii, rozené Zástěrové. Otec, který pocházel ze Skrýšova, pracoval jako úpravčí trati na stavbě železnice ze Žďáru do Havlíčkova Brodu. Pak se stal vechtrem, strážníkem trati, takže se rodina s osmi dětmi často stěhovala. Jeho rodina žila velmi skromně a v přísně katolickém duchu.</p> <p>Po vyučení v roce 1915 pracoval jako knihařský dělník ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Novém městě na Moravě a v Moravských Budějovicích. V březnu 1917 narukoval na vojnu a v létě téhož roku byl poslán na italskou frontu. O rok později dezertoval, ale byl chycen a poslán s eskortou zpět. Onemocněl však zápalem plic, a domů se tak dostal ještě před koncem války. Po návratu pracoval opět jako knihařský dělník v Novém Městě na Moravě, věnoval se samostudiu a později, v roce 1924, absolvoval učitelský ústav v Čáslavi.</p> <h3>Mladý venkovský učitel</h3> <p>Jako mladý učitel často střídal malé školy po celé Vysočině, konkrétně působil v Novém Městě na Moravě, Křižánkách, Bohuňově, Karasíně, což mu umožnilo důkladné poznání venkovského života. Pracoval také jako knihvazač v Moravských Budějovicích. </p> <div class="infobox infobox--pravy infobox--3">V roce<strong> 1991 </strong>po něm byla po Josefu Věromíru Plevovi pojmenována <strong>ulice v brněnských Žabovřeskách.</strong></div> <p>Za dob studia začal publikovat básně ve Studentském časopise a jako výraz odporu k válce si vytvořil druhé jméno Věromír. Válečné zážitky a kulturní ovzduší 20. let ho přivedly na přelomu let 1926-1927 do řad komunistické levice. S několika přáteli založil Skupinu literárních a výtvarných dělníků - Slavděl, která stála v jakési opozici k poetickému Devětsilu. Její činnost ustala kolem roku 1930. Od téhož roku byl předsedou akademického spolku Horák v Novém Městě.</p> <h3>Přestěhoval se do Brna </h3> <p>V roce 1931 začal díky Jiřímu Mahenovi a Bedřichu Václavkovi bydlet v Brně, v podnájmu v Masarykově čtvrti, kde od roku 1939 do 1941 učil na obecné škole smíšené. Jeho učitelství skončilo s těžkou vadou sluchu. Již předtím v letech 1937–1939 pracoval v brněnském rozhlase, kam se po válce vrátil jako ředitel zdejší stanice Československého rozhlasu (1952). Potom působil v celostátním vysílání pro děti a mládež. Pracoval v Syndikátu spisovatelů, v Československém rozhlasovém výboru, ve Filmové radě. Později se funkcí vzdal a působil pouze v Českém literárním fondu a Kruhu přátel dětské knihy.</p> <p><img alt="" class="img-fluid img-responsive" height="1200" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/c89978fe-5aa6-4ba8-51f5-f1176551d200/public" width="800" /></p> <h3>Žil v ústraní </h3> <p>O Plevovi je jen málo známo, že patřil mezi orodovatele za nespravedlivě uvězněné katolické spisovatele v 50. letech, především za Jana Zahradníčka. Celou dobu normalizace, i když nebyl přímo perzekuován, prožil v ústraní. V roce 1977 však podepsal tzv. Antichartu. V roce 1979 mu byla na rodném domě v Moravské Svratce č. 31 odhalena pamětní deska.</p> <p>Jeho manželkou byla lékařka Veronika Plevová. K přátelům patřili např. sochař Vincenc Makovský a karikaturista a kreslíř Rudolf Puchýř, který ilustroval první vydání Malého Bobše.</p> <p>Tento průkopník nových směrů dětské literatury zemřel 7. září 1985 v Brně a jeho ostatky byly uloženy na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě, pod náhrobkem se symbolickou sochou jeho největšího knižního hrdiny.</p> <h3>Literární dílo </h3> <p>Svého vrcholu dosáhl již prvním titulem. Malý Bobeš (1931), kde se odklonil od konvenčního idylického pojetí dětského světa, které bylo do té doby v knihách pro děti častým jevem. Pleva podal svět v jeho reálné podobě, se sociální nerovností i s problematikou zrození a smrti. Kniha svým vcítěním dosáhla příznivé kritiky z literárního i sociologického hlediska. </p> <div class="infobox"><strong>Výběr z díla Josefa Věromíra Plevy </strong><br /> <br /> Eskorta 1929, Malý Bobeš (1931, 1933, 1934, 1950 přepracováno), Hoši s dynamitem (1934, 1953), Kapka vody (1935), Náruč maminčina (1943), Budík (1948), Jediná cesta (1954), Robinson Crusoe (volně podle románu D. Defoe, 1956), Dávno tomu (1970), Přátelé (1974), Rád vzpomínám (1979)</div> <p></p>
