Reaguje náš mozek stejně, když čteme a když knihu posloucháme? Věda má konečne odpověď

| 3 min

Sdílet

Papírové stránky nebo audioknihy ve sluchátkách? V posledních letech se vede vášnivá debata, jestli je pro náš mozek lepší ponořit se do textu, nebo si knihu nechat předčítat.

Reaguje náš mozek stejně, když čteme a když knihu posloucháme? Věda má konečne odpověď

Zdroj: Kód Enigma - Čeština

Tradiční čtenáři se bijí za sílu písmen, zatímco fanoušci audioknih oceňují svobodu poslouchat kdekoli a kdykoli. Věda se naštěstí rozhodla do sporu vstoupit a přináší překvapivě vyrovnaný verdikt.

Když čteme, když posloucháme – mozek maká podobně

Na první pohled se zdá, že jde o dva zcela odlišné zážitky. Při čtení očima sklouzáváme po řádcích, při poslechu necháváme pracovat uši. Jenže mozkové skeny ukazují, že hlubší vrstvy zpracování fungují v obou případech dost podobně.

Ať už text čteme, nebo ho posloucháme, mozek si musí poradit s významem slov, stavbou příběhu i emocemi postav. Rozdíly nastávají spíše na „vstupních vrátkách“ – čtení aktivuje oblasti pro rozpoznávání tvaru písma, zatímco poslech spoléhá na paměť a schopnost rozdělovat proud řeči.

Výhody tištěného slova: pomalá síla papíru

Mnohé studie ukazují, že čtení má navrch v momentě, kdy jde o detailní zapamatování a hlubší porozumění složitějším textům. Oči nám umožňují kdykoli se vrátit zpět, znovu si přečíst těžší pasáž nebo se na chvíli zastavit a přemýšlet.

Mozek si navíc ukládá „vizuální kotvy“ – pamatujeme si, že určitá myšlenka byla vlevo dole na stránce nebo na konci kapitoly. To usnadňuje orientaci i dlouhodobou paměť. Kromě toho čtení bohatí slovní zásobu a nutí nás setkávat se se složitějšími jazykovými obraty, než jaké obvykle zaznívají v mluvené řeči.

Kouzlo hlasu: proč audioknihy získávají fanoušky

Na druhou stranu, poslech nabízí něco, co čtení nikdy nemůže: hlas interpreta. Ten dokáže dodat barvu, emoce a rytmus, které samotný text jen naznačuje. Audiokniha se tak stává hereckým výkonem, díky němuž prožíváme příběh ještě intenzivněji.

A praktická stránka? Poslouchat můžeme v autě, na procházce nebo při domácích pracích. Pro mnoho lidí se audioknihy staly cestou, jak do života vrátit literaturu, na kterou by jinak nebyl čas. Navíc jsou neocenitelným nástrojem pro lidi se zrakovým omezením nebo potížemi se čtením.

Co říká věda: téměř remíza

Vědecké experimenty srovnávající porozumění textu a poslechu často končí nerozhodně. V jedné studii si účastníci zapamatovali přibližně stejný objem informací z obou formátů, jinde vyšlo čtení o něco lépe, pokud šlo o detailní fakta nebo složitější logické vztahy.

Metaanalýza několika desítek studií dokonce ukázala, že celkově není mezi oběma způsoby zásadní rozdíl, ale čtení mírně vede, pokud se měří schopnost vyvozovat širší souvislosti. Rozhodující je i tempo – u čtení si ho určujeme sami, u audioknih nás vede hlas vypravěče, což může být pro někoho výhoda, pro jiného nevýhoda.

Kdy sáhnout po knize a kdy po sluchátkách?

Odpověď se liší podle toho, co od textu očekáváme.

U náročné literatury nebo studijních materiálů bývá lepší zůstat u čtení, protože umožňuje zastavit se, dělat si poznámky a vracet se.
U beletrie nebo relaxace se audioknihy osvědčují stejně dobře a mnohdy dokonce zábavněji, právě díky hlasovému projevu.
Záleží i na kontextu – kdo cestuje hromadnou dopravou, ocení možnost poslouchat, zatímco ten, kdo touží po tichém soustředění, sáhne po papíru.

Verdikt? Nebojujte, kombinujte

Místo toho, abychom se snažili rozhodnout, která forma je „lepší“, stojí za to obě cesty kombinovat. Čtení nám poskytne hloubku, poslech zase flexibilitu a emoce. Mozek zvládá obě varianty – a co je důležitější, střídáním formátů trénujeme různé kognitivní schopnosti.

Reaguje náš mozek stejně, když čteme a když knihu posloucháme? Věda má konečne odpověď

Pražskému letišti přišly výhrůžky drony, na místě zasahují vojáci i policisté

Alarmující měření. Penisy se mužům za posledních 30 let prodloužily o čtvrtinu

Andrej Babiš není statečný a podlehne. Zase tu budou tanky, varuje Fiala

KVÍZ: Olympijské hry v kostce aneb Co všechno víte o největší sportovní události dějin

Tohle že je poslední Bond? To je smutný pohled na Daniela Craiga