Rakovina prostaty je po rakovině plic celosvětově druhou nejčastější příčinou úmrtí v souvislosti s nádorovým onemocněním mužů. Je charakteristická tím, že relativně dlouho probíhá bez zjevných příznaků, což bývá kamenem úrazu. Obvykle totiž muži navštěvují lékaře, až když mívají problémy, což bývá v případě jakéhokoli karcinomu zpravidla už pozdě. Podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) se v současnosti ročně diagnostikuje až 9 800 nových případů rakoviny prostaty. Celkem se s tímto onemocněním léčí přibližně 33 000 pacientů. Z globálního pohledu lze podobný trend pozorovat i v dalších zemích Evropské unie. V nich přibude každým rokem bezmála půl milionu pacientů s tímto typem karcinomu. Ačkoli probíhá intenzivní výzkum léků a léčebných postupů, mnoho pacientů stále na rakovinu prostaty umírá. Vědci z Laboratoře molekulární patologie při Ústavu Klinické a molekulární patologie LF UP, která je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR), spolu s kolegy Ústavu molekulární a translační medicíny LF UP a FN Olomouc (ÚMTM) a Onkologické kliniky LF UP a FN Olomouc nyní přišli s významným objevem, který může přispět k lepším výsledkům léčby této obávané nemoci. O významu vědeckého bádání svědčí i fakt, že výsledky jejich studie publikoval mezinárodní odborný časopis Journal of Molecular Diagnostics.
Nové biomarkery ukážou, zda je léčba účinná Olomoučtí vědci našli v krvi tři biologické ukazatele, tzv. biomerkery, které společně prozradí, zda je léčba karcinomu prostaty účinná. Nebo zda se jí nádor naučil odolávat a je vůči ní tzv. rezistentní. Jedná se o množství krevních destiček a koncentrace C-reaktivního proteinu (CRP) a proteinu chromograninu A. Stačí jediný odběr krve, jehož výsledky poskytnou odborníkům informaci o vývoji nemoci a o možném selhání léčby. Lékaři tak mají s časovým předstihem možnost rozhodnout se o dalším postupu. Zhoubný nádor prostaty zpravidla vzniká jako hormonálně senzitivní – tedy citlivý na testosteron a další „mužské“ androgenní hormony. Ty podporují nejen růst prostaty, ale i nádorových buněk v ní. V této fázi je tedy cílem léčby snížení jejich hladiny v těle – ať už léky (chemická kastrace) nebo chirurgicky. Jenže nádorové buňky se u mnoha pacientů umí přizpůsobit a rostou i při nízké hladině testosteronu. To znamená, že rakovina už na hormonální léčbu nereaguje. To už je fáze, kdy se onemocnění léčí hůře. Standardně pak nastupuje použití inhibitorů signální dráhy androgenového receptoru, posléze chemoterapie, případně další cílená léčba nebo imunoterapie. Biomarkery „Léčba snižující hladiny androgenů, tzv. androgen deprivační terapie, je již dlouho první volbou v léčbě hormonálně senzitivních nádorů prostaty. V poslední době se u těchto pacientů s metastázami doporučuje kombinace androgen deprivační terapie s inhibitory signální dráhy androgenového receptoru. Aby ale mohli onkologové kontrolovat průběh onemocnění a hodnotit, zda je léčba účinná, popř. zda vyžaduje optimalizaci, potřebují k tomu mít biologické ukazatele, tzv. biomarkery, které by mohli u pacientů testovat ,“ vysvětluje Jan Bouchal, vedoucí výzkumné skupiny olomoucké Laboratoře molekulární patologie ÚMTM a NÚVR. „Sledování nově identifikovaných biomarkerů může poskytnout zásadní informace o progresi onemocnění a o potenciálním selhání léčby, což umožní včasnější a personalizovanější terapeutické intervence, " uvádí docentka Hana Študentová z Onkologické kliniky LF UP a FN Olomouc. Jan Bouchal dodává, že vyšetření počtu krevních destiček, CRP a chromograninu A poskytuje mnoho tuzemských laboratoří. A proto je rychle a poměrně snadno dostupné. Po dalším ověření této metody u většího počtu pacientů by se mohly markery identifikované v publikované práci olomouckých vědců stát významným pomocníkem při rozhodování o léčbě pacientů s agresivními typy metastatické rakoviny prostaty. Připravila: Zuzana Heralová