Každý ten song zná, ale málokdo tuší, že „Bohemian Rhapsody“ nebyla výsledkem náhodné inspirace ve studiu. Byl to monument, který Freddie Mercury stavěl ve své hlavě roky, než vůbec zazněl první tón.
Jak se ale zrodil tento hudební epos, který popřel všechna pravidla hudebního byznysu, a přesto se stal nesmrtelným?
Tři písně v jedné a Mongolská rapsodie Kořeny téhle šestiminutové anomálie sahají až do roku 1968. Freddie, tehdy ještě student umění, si pohrával s úvodním veršem „Mama, just killed a man,“ ale melodie stále nepřicházela. Ten nápad, kterému pro sebe říkal „Kovbojská píseň“, nechal zrát. Během dalších let si zapisoval útržky nápadů na všechno, co mu přišlo pod ruku, dokonce jej inspiroval i telefonní seznam. Něuvěřitelné, že?
Později přiznal, že „Bohemian Rhapsody“ je ve skutečnosti geniálním spojením tří naprosto odlišných písní, které měl v hlavě. A jeden fascinující detail? Na původním, ručně psaném textu stálo „Mongolian Rhapsody“. Slovo „Mongolian“ je ale přeškrtnuté a nahrazené slovem „Bohemian“.
Tato roztříštěná struktura vlastně dokonale zrcadlila samotného Freddieho. Byl totiž plachým imigrantem, který se proměnil v okázalého rockového boha. Muže, který žil ve vztahu se ženou, zatímco v sobě objevoval lásku k mužům.
Čtěte také : Hazel Scott: První Afroameričanka s vlastní televizní show. Nečekaný vzestup a pád nejstatečnější ženy Ameriky
Píseň, která odmítá klasickou strukturu sloka-refrén, je tak hudební metaforou jeho vlastní identity – komplexní a složené z mnoha částí, které dohromady tvoří nečekaně soudržný celek.
Když Freddie poprvé přehrál základy písně producentovi Royi Thomasi Bakerovi, zahrál úvodní baladu, načež se odmlčel a s jiskrou v oku oznámil: „A tady nastupuje operní část!“ Baker se prý jen smál, protože něco takového bylo v roce 1975 naprosto neslýchané.
Šílenství ve studiu a průhledná páska Nahrávání, které začalo v srpnu 1975, se proměnilo v epickou třítýdenní bitvu s tehdejší technologií. Kapela měla k dispozici jen 24stopý analogový pásek. Aby dosáhli monumentálního operního zvuku, museli Freddie, Brian May a Roger Taylor nahrávat své hlasy znovu a znovu. Zpívali 10 až 12 hodin denně, aby vytvořili neuvěřitelných 180 samostatných vokálních stop.
Tento proces znamenal, že se nahrané stopy musely neustále kopírovat a slučovat, aby se uvolnilo místo pro další. Pásek byl přehráván tolikrát, že se na konci stal téměř průhledným. Celý proces se zvrhl v naprosté tvůrčí šílenství. Když si Freddie usmyslel, že potřebuje víc „Galileů“, producent musel fyzicky rozstříhat pásku a vlepit do ní další kus.
Technologická omezení se tak paradoxně stala motorem inovace. Právě opotřebení pásky dalo operní části její unikátní, mírně zkreslený zvuk, který je dnes její nedílnou součástí.
Čtěte také : Tohle jste o filmu Zpívání v dešti netušili: 5 bizarních perliček ze zákulisí, které doposud Hollywood tajil
Soud, vzdor a tajemství textu Píseň je cestou šesti naprosto odlišnými krajinami. Začíná snovou a cappella harmonií, přechází do klavírní balady o zpovědi a lítosti, exploduje v ikonickém kytarovém sólu Briana Maye, aby se následně zřítila do chaotické operní vřavy.
Ta představuje jakýsi soud, kde se přetahují hlasy a padají různá jména z naší historie. Po tomto souboji přichází katarze v podobě tvrdého rockového riffu plného vzdoru a hněvu, než se píseň opět zklidní a skončí úderem gongu s pocitem rezignace.
A o čem text vlastně je? Freddie to nikdy naplno neprozradil. Tvrdil, že jde o „náhodné rýmy“, a nechal na posluchačích, ať si najdou vlastní význam. Nejrozšířenější teorie mluví o hluboce osobní alegorii, kde Freddie symbolicky „zabil muže“ – tedy svou starou, heterosexuální identitu – aby mohl přijmout sám sebe.
Jak se zrodil hit, který nikdo nechtěl Když kapela představila hotové dílo nahrávací společnosti, reakce byla zděšená. Téměř šest minut? Žádný chytlavý refrén? To v rádiu nikdy hrát nebudou! Manažeři i kolegové z branže, včetně Eltona Johna, si klepali na čelo a tvrdili, že se Queen zbláznili.
Píseň Bohemina Rhapsody se stala hitem dřív, než vyšla na desce. Zdroj: David Pimborough Jenže kapela si stála za svým. Freddie odmítl píseň, jakkoliv zkrátit. Záchrana přišla v podobě DJe Kennyho Everetta z Capital Radio. Freddie mu dal kopii s pomrknutím a slovy: „Hlavně to nehraj.“ Everett samozřejmě neposlechl a během jednoho víkendu pustil píseň do éteru hned čtrnáctkrát.
Reakce byla lavinová. Telefony v rádiu nepřestávaly zvonit a obchody s deskami čelily náporu fanoušků, kteří chtěli singl, jenž ještě ani nevyšel. Tlak veřejnosti donutil vydavatelství kapitulovat. Z „Bohemian Rhapsody “ se stal obrovský hit a na devět týdnů obsadil první příčku britské hitparády.
Dědictví, které nestárne Úspěch písně zpečetil i revoluční videoklip. Vznikl vlastně z nouze – kapela nechtěla vystupovat na playback v televizi, a tak za pouhé čtyři hodiny a pár tisíc liber natočila klip, který navždy změnil hudební průmysl a stal se předlohou pro MTV.
„Bohemian Rhapsody“ je důkazem, že skutečné umění nezná pravidla. Je to oslava tvůrčí odvahy a vzkaz všem, že největší hity se nerodí z komerčních kalkulací, ale z nekompromisní vize.
Zdroje: mentalfloss , udiscovermusic , irozhlas