Když se Magdalena seznámila s Davidem, byla to rychlá láska. Během pár dnů se milovali, za měsíc spolu bydleli a za další měsíc přišel konec. Maskovat svou zálibu v alkoholu David totiž moc dlouho nedokázal.
Seznámení
Potkali jsme se na večírku u Ivany, kamarádky ze školy. Byla jsem tam tak trochu z donucení, nechtělo se mi nikam chodit, ale nechala jsem se nakonec přemluvit. David seděl v kuchyni u stolu, u ruky měl vrchovatou sklenici piva a rozmáchle vyprávěl jakousi historku. Mluvil nahlas, vtipkoval, byl sebejistý. „
Ty tvoje zážitky, to je něco!“ plácl ho pak jeden kluk po zádech, vstal od stolu a uvolnil mi tak místo. A David se ke mně hned měl. „
David,“ podal mi ruku. „
Ty jsi tady s kým?“ „
Sama,“ pípla jsem, „
Ivana je moje kámoška.“ A dali jsme se do řeči. Působil mile, zajímal se o mě, ale neměla jsem pocit, že by mě za každou cenu balil. Měl takový ten typ chování, kdy máte pocit, že vás zná roky. Mluvili jsme o filmech, o cestování, dokonce o tom, že měl kdysi vlastní bar, ale že z kšeftu radši odešel: „
Nechtěl jsem skončit jako troska,“ smál se a já jsem to v té chvíli brala jako vtip. Přestože jsem si všimla, že k té jedné sklenici piva přibyly dvě další.
První měsíce
Bylo to rychlé. Viděli jsme se skoro každý den. Někdy v restauraci, kde jsme si sem tam dali pivo nebo víno, ale pak jsme hodně rychle spěchali domů, do postele. Jindy jsme se potkávali u Davida doma. Byl pozorný, vařil mi večeře, pouštěl hudbu, a když jsme se nemohli vidět, posílal mi odkazy na články na netu, které bych si prý měla přečíst. Po dvou týdnech jsem si u něho nechala kartáček na zuby, po měsíci jsem s ním už skoro bydlela. Vypadalo to jako náramná idylka. Ten první měsíc, kdy jsme byli skoro pořád spolu, jsem tomu, že občas popíjíme, nepřikládala žádnou váhu. I já jsem si dala sklenku vína nebo jedno pivo ráda, ale víc, než alkohol nás oba zajímal sex, takže na nějaké větší popíjení nebyl prostor. A ty dny, kdy jsme spolu nebyli, jsem Davida nijak nepronásledovala. Poprvé jsem si všimla, že něco není úplně v pořádku, když jsme šli na večeři s jeho kamarády. Přišel už trochu podnapilý, a pak si dal další tři piva. Byl hlučný, přerušoval mě, a večer skončil tím, že jsme se pohádali kvůli úplné hlouposti. Druhý den se omlouval. Říkal, že to přehnal, že byl nervózní. Brala jsem to jako ojedinělou věc. Nechtěla jsem dělat z komára velblouda.
Nepřítel alkohol
Když už jsem u Davida bydlela, ty „ojedinělé“ události se začaly opakovat. Jednou přišel pozdě a bylo vidět, že má upito. Jindy nepřišel vůbec a nebral mi telefon. Celou noc jsem nespala. Druhý den mi napsal, že se omlouvá: „
Měl jsem slabší chvilku, je mi to moc líto, vynahradím ti to,“ ale na to nedošlo. Jen byl pár dní klid a pak se zas někde zasekl s kamarády z mokré čtvrti a zapomněl, že jsme měli spolu domluvený program. Kuriózní bylo a vlastně je, že David je skvělý bavič a společník, takže ho mnozí vyhledávají. Umí bavit celý večer jakoukoli společnost, ale smutné je, že při tom popíjí. Pivo, víno, někdy i tvrdý alkohol, zkrátka to, co je právě po ruce. Nemusel pít denně, když jsme byli spolu, dal si klidně čaj, ale jakmile se vydá do světa, což je poměrně často, rád popíjí. Začala jsem přemýšlet, co je vlastně normální. Jedno pivo, dvě, tři? Mluvila jsem o tom dokonce i se svou mámou, od které jsem se k Davidovi přestěhovala. „
A pije často?“ zeptala se mě. „
Nevím. Asi jo. Ale já si taky dám někdy skleničku. Nechci ho hned soudit.“ „
Nesoudíš. Jen pozoruješ. A přemýšlíš, jestli tohle opravdu chceš,“ odpověděla mi a musím uznat, že moudře.
Já za nic nemůžu!
Před pár dny přišel domů o půlnoci a byl úplně mimo. David, do kterého jsme se bezhlavě zamilovala – a najednou přede mnou stál opilec, který se nedokázal trefit klíčem do zámku! Padnul na gauč, tak jak byl, oblečený a v botách a po minutě začal odporně chrápat. Stála jsem nad ním a tiše brečela. Ráno jsem to s ním chtěla probrat, ale nepustil mě ke slovu a začal se rovnou omlouvat. Vypadal ztraceně, ale místo toho, aby šel do sebe, mlel pořád kolem dokola: „
Víš, Magdalenko, já za to nemůžu. Když oni mi pořád nalévali a zdržovali mě a chtěli, abych jim vyprávěl o té své velké cestě Austrálií. A mohl jsem to odmítnout?“ „
Davide, takhle to ale dál nejde!“ zkusila jsem mu promluvit do duše. „
Uvědom si, že popíjíš skoro denně! Nemyslíš, že jsi už alkoholik?“ „
To snad nemyslíš vážně!“ vyskočil od stolu. „
Vždyť nepiju celý den, jen večer, ve společnosti. A doma žádné láhve poschovávané nemám!“ Byla to marná debata, a tak jsem se radši sebrala a šla pryč.
Změna plánů
Chtěla jsem s ním být, žít, plánovala jsem naši budoucnost, jenže jsem si musela přiznat, že by asi moc růžová nebyla. Jestli David ještě alkoholik nebyl, tak bude. Nebo možná že ne, ale nechtěla jsem to být já, kdo to bude zjišťovat nebo kdo ho dokonce bude i napravovat. Večer po tom výstupu sice přišel vzorně domů, ale pro změnu jsem tam nebyla já. Sice bylo trochu složitější odstěhovat si kosmetiku a hadříky, ale za ty dva měsíce, co jsme byli spolu, jsem k němu zas tak moc věcí natahat nestačila. Ano, byly to pouhé dva měsíce. První měsíc byl plný lásky a milování, v tom druhém hrál prim alkohol. Když jsem si tohle sama sobě řekla, věděla jsem, že mám sílu jít dál. Bohatší o zkušenost, kterou bych radši nepoznala.
Názor koučky Hany Adamíkové
Je dobře, že Magdalena následovala své vnitřní hranice. Bez ohledu na to, zda David je, či není alkoholik. Jednoduše pro ni bylo jeho chování přes čáru a poměrně rychle z dané situace vycouvala. V praxi vidím spíš opačné případy; ve víře, že se partner změní, čekají ženy mnoho let. Mají tendenci muže omlouvat a doufají, že přijde vytoužený harmonický vztah. Velmi se mi osvědčilo pravidlo třikrát a konec: Tedy tři šance a pokud se partner sám a dobrovolně nezačne měnit, je zbytečné se o změnu pokoušet za něj. Ztrácíte tak čas hlavně vy – falešnými nadějemi a iluzí, že to jednou bude dobré.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých najdete mnoho návodů na spokojený a naplněný život.
Připravila tyto podzimní workshopy:
- 9.10. Sebevědomá žena (Ostrava)
- 8.11. Otevřete se na plněnému vztahu (Praha)
- 4.12. Sebevědomá žena (Praha)
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz. Připravila: Věra Hájková
MeziŽenami.cz
Zvirecizpravy.cz|
KINOTIP2.cz|
FAJNTIP.cz|
In-lifestyle.cz|
SportWin|
Zprávy - Aktuálně.cz|