Pražané běžně vylévali splašky na ulici. U domů byla odkladiště pro „člověčí i dobytčí odpad“

| 3 min

Sdílet

Historie kanalizace v Praze je opravdu fascinující a odráží vývoj městské infrastruktury v době středověku. Již ve 14. století začali Pražané přemýšlet o efektivnějších způsobech odvodnění a likvidace odpadů, což bylo zásadní pro zlepšení hygienických podmínek ve městě.

Pražané běžně vylévali splašky na ulici. U domů byla odkladiště pro „člověčí i dobytčí odpad“

Zdroj: Vojtěch Bartoněk / Public domain, Wikimedia commons

„Evropská města odkanalizování neznala. Fekálie se v městských domácnostech shromažďovaly do nádob a vylévaly na ulici. Konání potřeby na veřejných místech nebylo nijak výjimečné. Ulice a žumpy čistili lidé na nejnižším stupni společenského žebříčku, mnohdy například katovi pacholci,“ uvedl měsíčník Veleslavín39.

Video k článku ZDE

Roku 1310 byl podniknut první krok s odvodněním domu probošta v dnešní Nerudově ulici. Tento počin naznačuje, že již v té době byla v Praze určitá úroveň povědomí o potřebě řešit odpadní vody. Nicméně, většina domů tehdy měla jen základní žumpy nebo dokonce pouze hnojiště pro doslova „člověčí i dobytčí odpad“, popisuje tehdejší situaci portál hlavního města Praha.eu.

Situace se začala postupně měnit s dlážděním ulic

Dlážděné ulice umožnily lepší odvodňování, a s tím i odvádění splašků, které byly předtím často vylévány přímo na ulici. Po stranách těchto ulic byly budovány stoky, strouhy a stružky, které pomáhaly odvádět odpadní vody.

Mohlo by vás zajímat: Největší pražské smetiště se táhlo od Karlova mostu až po právnickou fakultu

Přestože tyto rané formy kanalizace představovaly pokrok, Praha se nadále potýkala s mnoha hygienickými problémy. Nevyhovující životní podmínky a špatná likvidace odpadů vedly k šíření nakažlivých nemocí. Tento problém byl řešen postupným vývojem a zlepšováním kanalizačního systému, což vedlo k modernější a zdravější infrastruktuře, jak ji známe dnes.

„Nejpozoruhodnějším řešením bylo asi hromadné vyčištění žump v Praze v roce 1442. Jejich obsah byl totiž použit v boji proti obráncům Karlštejna, kam bylo tehdy přivezeno 822 soudků naplněných výkaly, které bojovníci vrhali praky proti hradu.“

Rok 1621 byl zásadním mezníkem v historii pražské kanalizace. V tomto roce bylo vydáno nařízení, které uložilo majitelům nemovitostí v Praze povinnost zřídit trativody a záchody. Toto nařízení mělo zabránit tomu, aby nečistoty tekly přímo do ulic, což byl do té doby běžný způsob likvidace odpadu. Kromě toho byl ustanoven speciální dozorce, který měl dohlížet na čistotu města a zajišťovat, aby v otevřených strouhách tekla pouze dešťová voda, a ne znečištěná voda z domácností.

Významným projektem tohoto období byla stoka vybudovaná jezuity v roce 1673 pro odvodnění Klementina.

„Byla téměř 150 m dlouhá, 60 - 80 cm široká a 120 cm vysoká. Tato stoka byla zbořena při stavbě nové kanalizační sítě na počátku 20. století. Její zbytky odkryli archeologové při výkopu základů hotelu Four Seasons (Veleslavínova ulice – pozn.) v roce 1999.“

Mohlo by vás zajímat: Pražané platili za zdravotní ošetření méně než mimopražští. Bylo nutné eliminovat příliv pacientů z celé země

I přes technické možnosti se ani dalších sto let mnoho nezměnilo…

Další významný krok byl učiněn až v roce 1760, kdy byla zasypána část hradebního příkopu s odpadní stokou od Prašné brány po Můstek, a v roce 1781 byla zasypána další část mezi Starým a Novým Městem – přesněji od kláštera Voršilek po Širokou ulici, dnes Jungmannovu. Tím Praha vyřešila jeden z velkých hygienických problémů, ale stále zůstával problém s používáním nefiltrované vody z Vltavy a ze studní, které byly často znečištěny blízkými žumpami.

Mohlo by vás zajímat: Maniny v pražských Holešovicích byly nejfrekventovanějším brodem pro kupce z celého světa před stavbou Karlova mostu

„…a splašky dále tekly otevřenými uličními koryty.“

V roce 1787 rozhodl pražský magistrát zřídit v ulicích „hlavní kanály" pro odpady z domů, a práce na tomto projektu začaly v roce 1791 podle návrhu profesora Hergeta. Napoleonské války je však až do roku 1816 přerušily. Do roku 1830 bylo vybudováno 44 km stok s 35 výpustmi do Vltavy.

V 19. století se ukázalo, že tento systém je nedostatečný a často nefunkční. Proto byly v roce 1871 zřízeny komitety (jakési komise) pro řešení vodních a kanalizačních otázek. Výsledkem byla rekonstrukce vodáren a vyhlášení soutěže na projekt generálního řešení pražské kanalizace, který nakonec nebyl přijat.

Mohlo by vás zajímat: Praha byla „ruským Oxfordem“ a premiér Kramář otcem ruské emigrace. Československo se štědře postaralo o tisíce ruských uprchlíků

Klíčovým momentem se stal rok 1893, kdy ing. Lindley předložil projekt jednotné pražské kanalizace, který byl schválen v roce 1894. Práce na hlavních stokách kanalizační sítě začaly v roce 1897 a v roce 1901 byla zahájena stavba bubenečské čistírny odpadních vod. Tím byl položen základ moderního kanalizačního systému v Praze.