Češi milují dvě věci víc než guláš s pěti. První je stěžování si na dopravu a druhá je vzpomínání na to, co už tu dávno mohlo stát. Když se obě vášně spojí, vznikne krásná kapitola historie dopravních staveb, které se sice plánovaly, kreslily a diskutovaly, ale nikdy nespatřily světlo světa. Nebo alespoň světlo blinkru.
Tunel Valík jako projekt, který se málem nekonal Některé z těchto staveb mohly zásadně proměnit českou dopravu. Ale místo toho skončily ve složkách územního plánování vedle zapomenutých propisek, projektů na metro do Kladna a zmuchlaných vizí z šedesátých let.
Než se ponoříme do dopravních projektů, které už leží pod sedmi vrstvami byrokracie a prachu, připomeňme si jeden, který měl namále, ale nakonec se přece jen vyškrábal na svět. Tunel Valík u Plzně. Tento podzemní hrdina měl být klíčem k obchvatu města na dálnici D5. Poprvé se o něm začalo mluvit už v devadesátých letech, ale až v roce 2001 se bagry konečně rozjely a začalo se vrtat.
Ačkoli se na první pohled nejedná o žádného maratonce, měří totiž jen asi 380 metrů, byl to kus tvrdého oříšku. Dvě oddělené tubusy, komplikované podloží a spousta technických výzev, nad kterými si geologové mohli lámat hlavu i svačinu. Nakonec se ale vše podařilo dokončit. V roce 2006 se tunel dočkal slavnostního otevření. Stal se závěrečnou tečkou za výstavbou posledního úseku dálnice D5 vedoucí k hranicím s Německem. Dnes se může pochlubit dvěma širokými tubusy, každý s více než jedenácti metry na šířku a osmi metry na výšku.
Čtěte také : Plánování obchvatu: Chyby, kterých se města dopouštějí. Toto stojí stát zbytečně miliony
Takto vypadají české sny o plynulé dopravě, když skončí v půli cesty a řidiči místo jízdy vidí jen čerstvý asfalt a dál už jen bagry. Zdroj: Shutterstock Petřínský tunel měl velké ambice, ale smůlu na lokaci Zato jiný projekt měl podstatně méně štěstí. Už ve dvacátých letech minulého století se objevila myšlenka propojit Smíchov a Malou Stranu podzemním tunelem. Takzvaná petřínská komunikace měla vést pod kopcem, který dnes známe hlavně jako místo s rozhlednou, lanovkou a ideálním terénem pro první rande.
V roce 1926 proběhla architektonická soutěž na tento projekt a už v roce 1929 se plán dostal do oficiálního regulačního plánu Prahy. Pak na něj sedl prach, jak už to, tak bývá, ale v šedesátých letech ho někdo z šanonu vytáhl a znovu otevřel diskusi. V roce 1968 vznikla konkrétní technická studie od společnosti Hydroprojekt. V tu chvíli to vypadalo, že se pod Petřínem opravdu začne kopat.
Jenže přišla lavina připomínek. Ozvali se památkáři, ekologové a také Klub za starou Prahu. Argumentovali tím, že by výstavba mohla ohrozit historický ráz Malé Strany a narušit charakter celého území. A aby toho nebylo málo, geologické podmínky také nebyly zrovna jednoduché. V roce 1986 byl tunel definitivně vyškrtnut z plánů. A tím to skončilo. Navždy.
Čtěte také : Měl vlak zpoždění? Tímhle snadným trikem můžete z Českých drah dostat tisíce korun
Doprava zůstala na povrchu a problémy s ní Petřínský tunel se mohl stát jedním z klíčových spojení v rámci vnitřní Prahy. Mohl odlehčit historickému centru a zrychlit dopravu mezi levobřežními částmi města. Místo toho se dodnes jezdí z Malé Strany přes mosty a křižovatky, kde auta houkají, cyklisté zhluboka dýchají a chodci s kočárky zvažují, jestli není lepší zůstat doma.
A zatímco Petřín zůstal klidným místem pro zamilované, Smíchov se dál dusí dopravou. Jediné, co se mění, jsou billboardy slibující obchvat, tunel nebo aspoň zázračný dopravní uzel z budoucnosti.
Takto někdy vypadají velkolepé plány, když se promění v hromadu štěrku a poradu nad tím, kam se vlastně ztratily původní výkresy. Zdroj: Shutterstock Co všechno jsme mohli mít a nemáme Kdyby se podobné projekty dotáhly, řada míst v Česku by dnes vypadala jinak. Obchvaty, které měly vzniknout už v sedmdesátých nebo osmdesátých letech, by dávno odvedly tranzit z center měst. Tunely by snížily hluk i znečištění. A místo kolony bychom si třeba v klidu pustili rádio a nemuseli při každém přeřazení zatínat zuby.
Jenže co nebylo, to není. A tak se dál slibuje, plánuje, kreslí a odkládá. Tunel Valík je vzácnou výjimkou, která se opravdu povedla. Petřín zůstal jen jako odvážná myšlenka na papíře. A pokud se některý z těchto dávných projektů někdy znovu objeví, bude to spíš zázrak než realita. A když ne, nezbývá než zhluboka dýchat, stát v koloně a doufat, že příště už to třeba vyjde.
Zdroj: academia , ekolist , wikipedia