Okouzlující Marina Vlady v romantické pohádce pro dospělé

| 3 min

Sdílet

Marina Vlady patřila k herečkám, jejichž půvab přesahoval hranice jedné generace i jedné kinematografie. Ve filmu Kněžna de Cléves se spojila její křehká elegance s tragickým příběhem zakázané lásky a vzniklo dílo, které dodnes působí jako vytříbená romantická podívaná pro dospělé diváky.

Okouzlující Marina Vlady v romantické pohádce pro dospělé

Zdroj: © Česká televize

Když se Marina Vlady objevila na plátně jako kněžna de Cléves, bylo už jasné, že francouzská kinematografie má ve svých řadách další talentovanou osobnost. Herečka, která okouzlila Francii už v dospívání, dokázala spojit aristokratický zjev s hlubokým vnitřním prožitkem. Právě historická romance Kněžna de Cléves z roku 1961 patří k filmům, které nejlépe vystihují její hereckou podstatu a zároveň připomínají éru, kdy evropský film dokázal vyprávět velké emoce s noblesou a zdrženlivostí.

Video k článku ZDE

Od baletu k filmové slávě

Marina Vlady se narodila ve francouzském Clichy do umělecké rodiny ruských emigrantů jako Marina Catherine de Poliakoff Baidarov. Otec byl operní zpěvák, matka tanečnice, a tak nebylo překvapením, že se nejmladší ze čtyř sester nejprve vydala cestou tance. Jako dítě vystupovala na jevišti pařížské Opery a dlouho se zdálo, že z ní vyroste baletní hvězda. Film však zvítězil. Už koncem čtyřicátých let stanula před kamerou a brzy bylo zřejmé, že svým přirozeným půvabem i talentem zastíní i své tři starší sestry, které se rovněž prosadily ve filmu.

Skutečný průlom přišel v polovině padesátých let, kdy na sebe upozornila snímkem Avant le déluge a získala prestižní cenu Prix Suzanne Bianchetti. Od té chvíle se zařadila mezi největší mladé hvězdy francouzského filmu a začala natáčet i v Itálii, kde její slovanský půvab působil exoticky a přitažlivě.

Kněžna de Cléves jako role osudu

Historické drama Kněžna de Cléves v režii Jeana Delannoye vzniklo podle slavného románu Madame de La Fayette a nabídlo Marině Vlady jednu z jejích nejvýraznějších rolí. Příběh zasazený do prostředí francouzského královského dvora v 16. století stojí na vnitřním konfliktu ženy, která musí volit mezi vášní a loajalitou. Po boku Jeana Maraise vytvořila Vlady portrét hrdinky, jež okouzluje nejen krásou, ale i morální pevností.

Film vyniká vizuální elegancí, precizní kamerou Henriho Alekana a hudbou Georgese Aurica. Marina Vlady zde působí jako ztělesnění ideálu romantické hrdinky, která však není pasivní obětí osudu. Právě tato kombinace citlivosti a vnitřní síly dělá z Kněžny de Cléves výjimečný snímek, jenž dodnes obstojí jako nadčasové drama o lásce a cti.

Lásky, manželství a odmítnutá Angelika

Soukromý život Mariny Vlady byl stejně sledovaný jako její filmová kariéra. Už v sedmnácti letech se provdala za herce a režiséra Roberta Hosseina, který výrazně ovlivnil její rané herecké směřování. Společně natočili několik filmů a patřili k nejsledovanějším párům francouzské kinematografie padesátých let. Manželství však nevydrželo a po rozvodu se jejich cesty rozešly i profesně.

Zajímavou kapitolou je i role Angeliky ve filmu Angelika markýza andělů, která jí byla původně nabídnuta. Marina Vlady ji odmítla mimo jiné proto, že by znovu pracovala s Hosseinem, jenž ztvárnil Joffreye de Peyrac. Role nakonec připadla Michèle Mercier a stala se ikonickou, přesto dodnes filmoví historici spekulují, jak by celá série vypadala s Vlady v hlavní roli.

Jejím osudovým partnerem se stal až sovětský zpěvák a básník Vladimir Vysockij, za kterého se provdala v roce 1970. Jejich vztah byl intenzivní, komplikovaný a hluboce ovlivnil její život i kariéru. Kvůli životu v Sovětském svazu se na čas stáhla z centra francouzského filmového dění, ale zároveň se stala důležitou osobností kulturního dialogu mezi Východem a Západem.

Mohlo by vás zajímat: Legendární francouzský herec se vrací: Temná Paříž, venkovská tajemství i gangsterská pátrání

Odkaz herečky, která zůstala pro Francouze ikonou

Po návratu do Francie se Marina Vlady postupně přesunula od filmu k literatuře a společenskému angažmá. Napsala řadu knih, otevřeně se hlásila k feministickým a levicovým postojům a pečovala o odkaz Vladimira Vysockého. Přestože její pozdější filmová kariéra nebyla tak výrazná, role v Kněžně de Cléves zůstává jedním z vrcholů evropské romantické kinematografie.

Marina Vlady v tomto filmu nepůsobí jen jako krásná tvář historického kostýmu. Je symbolem herectví, které staví na vnitřním prožitku, zdrženlivosti a schopnosti vyjádřit silné emoce bez okázalosti. Právě proto její výkon i celý film dodnes oslovují diváky, kteří hledají víc než jen jednoduchý příběh o lásce.