Období mláďat papuchalků

Sdílet

Slyšeli jste někdy o mláďatech papuchalků? Patrně ne, ale o hodně přicházíte, protože tato stvoření mají velmi zajímavý život a ke všemu jsou nesmírně roztomilá. Pojí se s nimi zejména označení „puffling season“, což je období trvající od konce srpna do začátku září. To označuje období, během kterého mláďata papuchalků opouštějí hnízdo předtím chráněné rodiči a vydávají se k oceánu, aby prozkoumala svět na vlastní pěst. Tito ptáci žijí především na Islandu a na pobřežích severního Atlantiku. Jejich záchrana je takovou společenskou událostí, neboť místní obyvatelé se starají o jejich bezpečnou aklimatizaci na venkovní prostředí a chrání je před uhynutím.

Záchrana papuchalků je na Islandu tradicí, které se účastní celé rodiny.

Zdroj: iStockphoto

Papuchalek aneb pták severu

Zdroj obrázku: iStockphoto, fokkebok

A kdo ti papuchalkové vlastně jsou? Jedná se o černobílé ptáky s výrazným zobákem načervenalé, oranžové nebo žluté barvy. Často žijí na útesech přímořských obcí a městeček. Zajímavé je, že je přitahuje měsíční svit, podle kterého se řídí.

Po hnízdění se rodiče o svá mláďata starají, jakmile však nadejde čas vydat se opět na moře, musí se o sebe již postarat sama. Toto období je tak pro ně zásadním životním okamžikem, který určuje jejich následné kroky.

Kdy začíná puffling season

Zdroj obrázku: iStockphoto, Grace Emerton

Období vypouštění papuchalčích mláďat nastává běžně koncem léta. Hovoří se zejména o konci srpna a začátku září. Tato doba je však ovlivněna danou lokalitou a vyspělostí mláďat.

Jakmile jsou totiž dost stará, vylézají z podzemních hnízd a instinkt je vede přímo k oceánu. Problém však nastává, když se vydávají špatným směrem, což je zcela běžné. Z toho důvodu na jejich další životní etapu dohlíží místní lidé. Na Islandu kupříkladu vznikla Patrola papuchalků, která se o jejich adaptaci stará.

Proč se pauchalkové ztrácejí

Zdroj obrázku: iStockphoto, Alphotographic

Toto období je pro mláďata papuchalků do jisté míry poměrně nebezpečné. Během své výpravy k oceánu totiž často spletou cestu a ocitají se v ohrožení.

K tomu dochází zejména proto, že zaměňují záři pouličních lamp s měsíčním svitem, podle něhož se přirozeně orientují. Vydávají se tak opačným směrem, nicméně v takovým podmínkách většinou nejsou schopni sami přežít.

Islandská tradice

Zdroj obrázku: iStockphoto, oksanaphoto

Z toho důvodu pomocnou ruku nabízí lidé z místních komunit. Procházejí noční ulice a hledají ztracené papuchalky, které sbírají do krabic a klecí. V nich je uchovávají a druhý den jim pomáhají najít správný směr.

Jedná se především o islandské městečko Vestmannaeyjar, které je staráním se o papuchalky proslulé. Obyvatelé zde jejich záchranu vnímají jako zvyk, ale i povinnost. Každé dítě se učí, že je třeba tyto ptáky zachraňovat, většinou se tak akce účastní celé rodiny. Platí se zde nepsané pravidlo, že nesmí přestat, dokud mládě není v bezpečí.

Následně je vezmou na vrchol nedalekého útesu, odkud je házejí do moře. Mladí papuchalkové se tak díky proudění vzduchu naučí lépe létat a zjistí, kudy mají směřovat.

Létání papuchalků

Zdroj obrázku: iStockphoto, grafxart8888

Papuchalkové jsou opravdu skvělí plavci, neboť jsou schopni se potopit až do hloubky 60 metrů. Na rozdíl od jiných ptáků však mají těžší kosti, proto se jim mnohem hůře létá. Vodu využívají jako přistávací dráhu, vrhání se z útesu jim zase poskytuje lepší šanci zachytit poryvy větru pro jednodušší vzlétnutí.

Když se vracejí z oceánského putování, přistanou na zemi. Vzlétnout jim však jde již velmi těžko, proto jsou zranitelní vůči lidskému prostředí a jsou snadnější kořistí pro predátory.

Pauchalkové po odhnízdění

Zdroj obrázku: iStockphoto, Coconee

Kolem šestého týdne života dosáhnou zralosti. Jakmile jsou schopni letu, vyrazí k oceánu, zvykají si na nové podmínky, zároveň hledají potravu a budoucího partnera.

V oceánu pak stráví až několik měsíců. Zde však jejich cesta nekončí, ale vrací se na začátek koloběhu. Instinktivně směřují zpět na pevninu, kde rovněž začínají hnízdit.

Ohrožení papuchalků

Zdroj obrázku: iStockphoto, Jerome E Foster

Populace papuchalků zaznamená čím dál větší úbytek. Na Islandu se údajně za posledních 30 let snížila až o 70 %. Mezi ohrožené druhy sice nepatří, přesto je důležité podnikat kroky k udržení nebo zvýšení jejich počtu.

Výrazným vlivem jsou změny klimatu. Obecně roste teplota moří, což snižuje množství papuchalků. Hlavním důvodem je, že teplejší hladina snižuje počty ryb, papuchalkové tak přicházejí o zásadní zdroj potravy.

Pokud se teplota hladiny mění o pouhý 1 °C od dlouhodobého ročního měsíčního průměru, jejich populace může zaznamenat úbytek až o 55 %. Podle odborníků se tak mohou papuchalkové bez podstatných změn během následujících několik desítek let stát pouhou vzpomínkou.

Žádné dlouhodobé řešení

Zdroj obrázku: iStockphoto, fokkebok

Bohužel však neexistuje žádné řešení, které by bylo možné aplikovat dlouhodobě. Jedním z velkých problémů vedle klimatu jsou světla měst, která je lákají.

V tomto ohledu nicméně nelze nalézt změny. Městečko Vestmannaeyjabær má sice jen přes 4 300 obyvatel, avšak každé světélko svádí papuchalky špatným směrem.

Temné i světlé stránky

Zdroj obrázku: iStockphoto, oksanaphoto

Sezóna vypouštění mláďat papuchalků z hnízd je krásným, ale zároveň nebezpečným obdobím. Na jednu stranu ukazuje kouzlo přírody, na druhé nebezpečenství, která skýtají lidská města.

Dokud se však budou lidé snažit zvrátit to, co páchají světla, papuchalkové jsou do jisté míry chráněni. Problém se změnami klimatu však zůstává palčivý a znesnadňuje papuchalkům snahu přežít.