Vědci v Norsku objevili rozsáhlou sbírku kostí zvířat z pleistocénu. Nález v jeskyni Arne Ovamgrotta pochází z doby před 75 000 lety a obsahuje pozůstatky až 46 různých druhů.
Poskytuje neobvyklý pohled na život v Arktidě během poslední doby ledové, konkrétně v období mírnějšího klimatu. Nejedná se o první z překvapivých nálezů, neboť 46 000 let staré žížaly byly nalezeny již v minulosti a jsou stále živé.
Tyto pozůstatky představují nejstarší příklad komplexního živočišného společenství v evropské Arktidě. Nabízejí svědectví o dynamice přežívání fauny tváří v tvář vzdáleným klimatickým poruchám a naznačují pozoruhodnou kongregaci. Není to ostatně poprvé, co k něčemu takovému došlo – nedávno se něco podobného stalo v USA.
Pohled na život v Arktidě před 75 000 lety
Studie těchto pozůstatků, publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS), potvrzuje přítomnost čtyřiceti šesti živočišných druhů. Tato rozmanitost poukazuje na schopnost pozoruhodného společenství koexistovat a přizpůsobit se klimatickým podmínkám mírnějšího období.
Mezi identifikovanými exempláři jsou lední medvědi, mroži, boreální velryby, puštíci, ještěrky obecné a tresky atlantské. Kromě toho byly nalezeny pozůstatky lumíků obojkových, druhu, který nebyl ve Skandinávii nikdy předtím doložen a v Evropě již vymizel.
Značné množství kostí naznačuje, že před sedmdesáti pěti tisíci lety se zvýšila teplota, což umožnilo zvířatům přechod do jeskyně. Přítomnost sobů, sviňuch a zbytků sladkovodních ryb naznačuje, že se do této oblasti vrátily řeky a jezera.
Jeskyně odhalila různorodou směs živočichů v pobřežním prostředí. Podobné nálezy s pozůstatky starými více než 10 000 let jsou vzácné a poskytují jasnější obraz o oblasti, která byla v době ledové málo prozkoumána.
Testy DNA odhalily, že tato zvířata nepřežila, když teploty opět klesly na extrémně nízkou a smrtelnou úroveň. Tvrdá ledová pokrývka se vrátila a zabránila jakékoli možnosti migrace nebo obživy pro místní faunu.
Tato studie má pozoruhodný význam pro dnešní ochranu přírody. Pochopení odolnosti těchto druhů vůči vyhynutí v minulosti může přispět k účinnějším strategiím řešení problémů, kterým v Arktidě čelí dnes.
Spoluautor Dr. Sam Walker upozornil, že arktická stanoviště jsou dnes více fragmentovaná než před 75 000 lety, což jim ztěžuje adaptaci a pohyb. Výzkum poukazuje na to, jak se druhy přizpůsobené chladu obtížně aklimatizují na rozsáhlé klimatické události.
Klimatická změna spočívala v poklesu teplot, nikoliv v oteplování, jako je tomu v současnosti. Jestliže se tyto druhy přizpůsobené chladu obtížně vyrovnávaly s drsnějšími zimními obdobími, jejich schopnost přizpůsobit se teplejšímu klimatu je ještě složitější, uzavírají odborníci.
Důsledky pro budoucnost
Tento objev poskytuje nejen okno do minulosti, ale má také významné důsledky pro budoucnost. Pochopení toho, jak se tyto druhy přizpůsobovaly klimatickým změnám v minulosti, může poskytnout cenné informace o tom, jak by mohly na měnící se klimatické podmínky reagovat současné druhy. Výzkumníci naznačují, že studium těchto historických adaptací by mohlo pomoci vyvinout účinnější strategie ochrany přírody v současnosti.

Zdroj: Youtube.com
Kromě toho toto zjištění podtrhuje důležitost ochrany dnešních arktických ekosystémů, které jsou v důsledku globálního oteplování ohroženy. Úbytek stanovišť a zvyšující se teploty ohrožují mnoho druhů, jejichž přežití závisí na ledu a chladu. Výzkum naznačuje, že poučení z minulosti by mohlo mít zásadní význam pro zmírnění dopadů klimatických změn v budoucnosti.
V neposlední řadě by studium těchto dávných společenstev mohlo mít důsledky i mimo naši planetu. Díky pochopení toho, jak se život dokáže přizpůsobit extrémním podmínkám, by vědci mohli tyto poznatky využít při hledání života na jiných planetách, například na Marsu, kde jsou drsné podmínky prostředí podobné těm, které v minulosti panovaly na Zemi.