Neviditelné sochy Jaume Plensa i Suñé

Sdílet

Zdroj: i60.cz

Přiznám se, že ještě v říjnu loňského roku jsem o tomto katalánském výtvarníkovi a sochaři, narozeném v srpnu 1955 v Barceloně, neměla ani tušení. Na jeho instalaci Mirall (Zrcadlo) jsem narazila čirou náhodou při svém podzimním pokulhávání po Palma de Mallorca.

FOTO: official website Jaume Plensa

Neviditelné sochy Jaume Plensa i Suñé

20. 1. 2025

Přiznám se, že ještě v říjnu loňského roku jsem o tomto katalánském výtvarníkovi a sochaři, narozeném v srpnu 1955 v Barceloně, neměla ani tušení. Na jeho instalaci Mirall (Zrcadlo) jsem narazila čirou náhodou při svém podzimním pokulhávání po Palma de Mallorca.

alt="001-neviditelne-sochy-jaume-plensa-2015-wikipedie.jpg" width="212" height="257" />

Jaume Plensa 2015, wikipedie

Tato, pro mě překvapivě něžná výstava, na níž je vstup zdarma, je až do poloviny února 2025 umístěna v Palmě na Placa Lljota v sídle Kulturního centra & Galerie umění Sa Ljota. Budova, která byla postavená v 15. století Guillem Sagrera, vypadá tak trochu jako hrad a kostel dohromady. Je považovaná za jednu z nejkrásnějších světských gotických památek ve Španělsku. Jaume Plensa je třetím umělcem, který zde od roku 2023 vystavuje svá díla.

alt="002-neviditelne-sochy-jaume-plensa-sa-ljota-20241013-161234.jpg" width="400" height="320" />

Galerie Sa Lljota, foto Alena Velková

Vnitřní prostor galerie vyplňují „pouze“ dvě Plensovy vznášející se monumentální, ale zároveň až éterické sedmimetrové sochy, vyvolávající dojem, že jsou nadpozemské, vyrobené z nepolapitelné pavučiny. Ve skutečnosti jsou z nerezové oceli.

Invisible Laura a Invisible Rui Rui jsou obráceny obličeji k sobě a nabádají nás k tichu. Při pohledu na ně jsem měla pocit, že se stávám jejich součástí. A o to autorovi šlo: propojit vnitřní prostor a okolní venkovní svět, propojit starou architekturu a současné umění: "Je to projekt, ve kterém reflektuji duality světa. Dualitu těla a stínu, dne a noci, radosti a bolesti. Dualita všech našich snů stále čeká na to, až se zhmotní v odrazu zrcadla," uvádí umělec, kterého k dílu, jak jsem vyrozuměla, inspiroval i římský bůh Janus. "Janus byl božstvem se dvěma tvářemi: jednou hledící do minulosti a druhou do budoucnosti."

alt="003-neviditelne-sochy-jaume-plensa-20241013-161742.jpg" width="378" height="504" />

Foto Alena Velková

alt="004-neviditelne-sochy-jaume-plensa-20241013-161722.jpg" width="375" height="500" />

Foto Alena Velková

I když sice nevím, která ze soch je Laura, a která je Rui Rui, jedno vím jistě, že Jaume Plensa je jedním z nejzajímavějších sochařů současnosti, jehož tvorba stojí za vidění. Mnohé jeho objekty nalezly své trvalé místo na veřejných prostranstvích např. ve Španělsku, Francii, Japonsku, Anglii, Koreji, Německu, Kanadě, Holandsku a Spojených státech. Další lze spatřit na výstavách. Zjistila jsem, že letos, právě teď, probíhají ještě další dvě:

Musée de Valence - Art et Archéologie ve Francii uvádí do poloviny dubna kolem šedesáti umělcových děl na výstavě nazvané „Être là“, která je koncipována jako poetická cesta jeho kresbami, grafikou a sochami z bronzu, alabastru či oceli, které vznikly v posledních třiceti letech.

alt="005-neviditelne-sochy-jaume-plensa-francie2025.jpg" width="400" height="286" />

Foto official website: Jaume Plensa, www.museedevalence.fr

alt="006-neviditelne-sochy-jaume-plensa-francie2025-.jpg" width="400" height="300" />

Foto official website: Jaume Plensa, www.museedevalence.fr

Dalších patnáct objektů mapujících Plensovu tvorbu od počátku 90. let minulého století do současnosti je možné spatřit až do začátku května na výstavě „Materia Interior“ v Espacio Fundación Telefónica v Madridu.

alt="007-neviditelne-sochy-jaume-plensa-madrid2025.jpg" width="400" height="300" />

Foto official website: Jaume Plensa, espacio.fundaciontelefonica.com

alt="008-neviditelne-sochy-jaume-plensa-madrid2025.jpg" width="400" height="286" />

Foto official website: Jaume Plensa, espacio.fundaciontelefonica.com

Pro zajímavost ještě uvádím, že jednu jeho sochu pod názvem We bylo možné vidět i v Praze na náměstí Jana Palacha, kde byla umístěna během českého předsednictví EU v roce 2009. Byla vyřezaná laserem z kartáčované oceli, měřila 5 metrů a vážila 2700 kilogramů. Představovala tělo sedícího člověka vytvořené z písmen a znaků nejrůznějších jazyků. Abecedu využil Plensa jako metaforu, kterou chtěl vyjádřit svoji víru v mír a absolutní porozumění mezi všemi národy na celém světě: "Namixoval jsem písmena a znaky z celkem osmi zemí a kultur: latiny, hebrejštiny, arabštiny, ruštiny, hindštiny, řečtiny, čínštiny a japonštiny. Socha se jmenuje My a je to vlastně taková romantická představa, že jednoho dne budeme všichni jednotní. Jednou nebudou žádné hranice, jedinci nebudou rozlišovat, jaké jsou národnosti, protože budou především příslušníci lidstva.“