Váš přechod na non toxic životní styl byl osobní a vycházel z vaší nemoci – endometriózy. Přestože klasickou medicínu respektujete, hledala jste svou vlastní cestu. Kdy nastal ten zlomový bod, kdy jste se rozhodla vzít své zdraví do vlastních rukou?
Zlomový bod nastal jednoduše tehdy, když jsem zjistila, že klasický postup v rámci běžné klinické praxe mi nepřináší prakticky žádnou úlevu, naopak se začaly hromadit nežádoucí negativní dopady léčby. Co mě ale nejvíc nakoplo, a vlastně naštvalo, bylo bagatelizování těchto vedlejších efektů s tím, že si na to prostě mám zvyknout, že to jinak nejde. S tím jsem se nechtěla smířit. Cítila jsem, že celý tento léčebný postup mi víc bere, než dává. Co jsem tedy mohla ztratit…
Čelit stavu, který klasická medicína označuje za nevyléčitelný, muselo být skličující. Můžete se podělit o své zkušenosti se samoléčbou, které mohou být inspirativní pro ženy čelící podobným diagnózám?
Já jsem v té době měla doslova štěstí v neštěstí, protože jsem si asi plně neuvědomovala, do jaké míry je toto onemocnění skutečně limitující. Kdyby se jednalo o diagnózu onkologického charakteru, určitě by mě to vyděsilo víc a netroufám si odhadnout, jak bych k tomu přistupovala. Endometrióza byla ale v té době pro ženy natolik novým a neznámým onemocněním, že jsem si vlastně plně neuvědomovala, jak nepříjemně se může rozvinout a invalidizovat vás. Sklíčená jsem z toho tedy nebyla až tak významně, jako ženy , které se usilovně snaží o miminko, a právě diagnóza endometriózy jim v tom brání, případně ženy, které už se dostanou do fáze, že jim endometriální ložiska prorůstají nebo destruují jiné orgány a tkáně, a tím jim způsobují trvalá poškození nebo dysfunkce.
Co jsem rozhodně udělala jinak, než je v takové situaci obvyklé, byla jistá revolta nebo neposlušnost stran doporučení lékařů. Ti mě okamžitě začali léčit silnou syntetickou hormonální léčbou – v podstatě vám navodí „umělý přechod” a buď máte ihned po tomto léčebném cyklu začít řešit IVF (umělé oplodnění), nebo pokračovat v hormonální substituci, prakticky celoživotně. Do umělého přechodu jsem se nechala přemluvit, ale po přibližně třech měsících jsem na vlastní žádost tento způsob „terapie” přerušila a nepokračovala jsem v něm dále, což bylo zcela v rozporu s doporučením lékařů. Tam už pak nastal psychologický tlak, kdy jsem byla poměrně nevybíravě upozorněna, že následky si ponesu sama a ať jim tam pak nechodím brečet. To druhé jsem dodržela do puntíku.
Proč jsem se rozhodla jít proti proudu a do rizika, že přerušením léčby si ublížím? Nebylo to tak těžké, popravdě. Jen jsem následovala instinkt. Vnitřně se ve mně tomuto způsobu terapie vše bránilo, nerezonovalo to se mnou. Cítila jsem, že to nechci a každým dalším dnem jsem si byla víc a víc jistá, že toto řešení mi nedává smysl a zdravotně mi to vlastně ubližuje.
Každý to asi bude vnímat jinak. Čemu důvěřujeme, s čím rezonujeme, to ví nejlépe každý sám. Rozhodnout se na základě intuice není ale vždy snadné a neděláme to automaticky. Rozhodujeme se na základě informací, které máme nebo které nám sdělí lékař, a často prostě děláme jen to, co je nám sděleno, že „bychom dělat měli”. Ne každý nad tím nějak dlouze přemýšlí. Já jsem se rozhodla na základě silného vnitřního pocitu a je dost možné, že ne vždy a ne každý jsme na tento svůj vnitřní hlas dostatečně naladěni, nebo ho prostě z různých důvodů neposloucháme, vypínáme. Moje doporučení je vyslechnout si vždy obě strany. Jak hlas rozumu, tak hlas vnitřní, tedy svoji vlastní intuici, a pak se rozhodnout, zda jsem ochotná to risknout, pokud mě moje intuice vede jiným směrem než informace, které jsou mi k dané situaci „naservírované”.
Když jste v roce 2015 se svým přístupem začínala, byl netoxický životní styl vnímán jako „extrémní“. Jak jste se vyrovnala se skepticismem či odsuzováním ze strany ostatních?
Já jsem na začátku byla poměrně hodně naivní. Když mě něco nadchne, pustím se do toho s obrovskou vášní a zaujetím. Non toxic byl v té době úplně nový a netradiční směr, absolutně neznámý pro běžné lidi. Moje naivita spočívala v pocitu, že moje nadšení bude sdílet každý, proto jsem ze začátku neřešila odsuzování, ale naopak jsem se snažila informace šířit a mluvit o nich všude, kde to jen šlo. Asi jako kdyby před mnoha lety někdo s nadšením přesvědčoval důchodce, že jim bude nesmírně nápomocná umělá inteligence. Věřili by vám? Asi by byli hodně skeptičtí a pravděpodobně by je to ani nezajímalo. Podobně jsem pravděpodobně působila na jiné lidi, kterým byl non toxic směr úplně cizí.
Skutečné odsuzování jsem si ale začala uvědomovat až po nějaké době, kdy jsem začala působit víc veřejně. V osobním kontaktu k vám lidé nejsou až tak extrémně krutí. Ale na internetu se běžně setkáte s enormní dávkou kritiky, kyberšikany a „non toxic shamingu”. Někdy to může být skutečně nebezpečné pro vaši psychiku. Myslím si, že pro citlivé jedince nemusí být snadné takové poznámky a útoky nést bez následků, pokud se to děje opakovaně nebo intenzivně. Musela jsem se naučit se s tím vyrovnat.
Aktuálně, s tím, jak mám víc a víc sledujících, se umím příliš nenořit do debat s hejtry, kritiky, a často se snažím vyhýbat i běžným konfrontacím, které zhodnotím jako nekonstruktivní. Je to energetický vysavač. Za nějaký čas vám to přestane dávat smysl, protože pokud někdo nemá k non toxic vztah, nebo mu přijde to, co děláte a co šíříte, jako blbost, pak je komunikace s ním naprostá ztráta energie. Já už se nesnažím někoho přesvědčovat. Koho to nezajímá, ten se stejně přesvědčit nenechá a vy tím akorát ztrácíte čas, který můžete věnovat svému seberozvoji nebo lidem, kteří to ocení.
S jakými nesouhlasnými názory a mýty se setkáváte nejčastěji?
Nejčastější mýtus, na který stále narážím, je přesvědčení, že vše, co se prodává, je automaticky bezpečné pro naše zdraví . Praxe ukazuje, že tato představa je hodně daleko od reality. To, že se ještě stále prodává např. teflonové nádobí a výrobci a prodejci se tváří, že je to úplně v pořádku, je za mě v kategorii „legální kriminality”.
Další mýty se mnohdy týkají funkčnosti. Lidé mnohdy věří, že bez brutální syntetické chemie si prádlo nevyperete a podlahu neumyjete. Opět nesmysl.
Kategorie mýtů nebo častých omylů se bohužel vztahuje i na schopnost lékařů nebo farmaceutů vyhodnotit non toxic složení. Ne každý lékař a lékárník rozumí složení kosmetiky nebo drogerie naprosto do detailu – nejsou to environmentální vědci a toxikologové, čerpají z běžných dat, která nemusí korelovat s aktuálním výzkumem, a už vůbec ne s principem předběžné opatrnosti. Pro lidi je to často dost matoucí, mají pocit, že když se něco prodává v lékárně nebo když jim lékař doporučí nějakou kosmetiku , je to automaticky to nejlepší, co pro své zdraví mohou učinit.
K bizarním mýtům, se kterými jsem se opakovaně setkala, patří také tvrzení, že když se budete vyhýbat škodlivým látkám, vypěstujete si na ně alergii a neměli byste se jim tedy vyhýbat, abyste se nestali „příliš citlivými”. Je to úplně stejné, jako byste někomu radili: „Začni kouřit, abys pak náhodou nebyl citlivý na second hand smoke.” To, že to primárně ničí vaše zdraví, z této podivné logiky jaksi vypadlo…
Zažila jste úplné uzdravení, které přičítáte především non toxic principům. Co to přesně znamená? A co si můžeme představit pod slovním spojením non toxic život ?
Pro mě je definice non toxic života to, že se „snažím vědomě snížit expozici prokazatelně i potenciálně škodlivým chemickým látkám v potravinách , kosmetice, drogerii, spotřebním zboží a prostředí, všude tam, kde to lze a kde to mohu ovlivnit”. Vědomě nakupuji, tvořím svůj vlastní prostor (domov), přemýšlím o tom, co jím, z jakých zdrojů nakupuji potraviny. Pokud jde o péči o tělo, textil, vybavení domácnosti , materiály, vždy přemýšlím, do jaké míry takovou věc potřebuji, zda je nahraditelná ryze non toxic variantou, a pokud ne, hledám alternativy a kompromisy.
Domácnost, okolí i strava – to vše jsou oblasti, kde je podle vás možné nahradit, omezit či úplně odstranit škodlivou chemii. Co vše můžeme považovat za škodlivé?
To by byl dlouhý výčet. V rámci syntetické chemie nemusí být vše automaticky škodlivé a naopak, ale třeba v potravinách není důvod dělat kompromisy. Jakákoli chemie v potravinách, myšleno umělé konzervační přísady, umělá sladidla, umělá aromata a barviva… nic z toho nepotřebujete a lze to vždy nahradit bezpečnou, skutečnou potravinou.
Kompromisy bych nedělala ani v praní a úklidové chemii. Kosmetika, praní, bytová drogerie, cokoli, v čem je použitá umělá parfemace, je za mě „no go”. V rámci dětského nábytku, textilu kosmetiky a hraček bych také nedělala kompromisy. Nábytek, koberce, podlahové krytiny – tam všude najdete velmi toxické látky pro náš systém, hormonální disruptory, ftaláty, VOC. Neexistuje nic jako bezpečný limit, protože tyto látky unikají do prostředí klidně i roky a kumulují se.
Denně jsme vystaveni doslova koktejlu nebezpečných, mnohdy i karcinogenních látek. Není důvod se tvářit, že nám to v malé míře neškodí. Nikdo neví, co vlastně je ta „malá míra”, nikdo to u vás doma nebo v práci neměří a nezná vaši osobní toleranci na tento koktejl.
Mnohé chemické látky, které jsou legislativou označeny za bezpečné, se později ukáží jako problematické. Na co bychom si tedy měli dávat pozor a co bychom neměli přehlížet například při nakupování, módě, technologiích či výběru potravin?
To není vůbec snadné laikovi vysvětlit, ani to shrnout do pár vět. Moje jediná rada zní: začněte se o problematiku zajímat a nechte se inspirovat skutečnými environmentálními odborníky a pak zkušenými lidmi, kteří už mají roky praxe v non toxic za sebou a mají upřímný zájem se v tomto směru stále vzdělávat dál. I non toxic trend se vyvíjí.
Základní pravidlo, kterým by se ale měli řídit všichni, je, že když je něco podezřele levné, a navíc pochází ze zemí jako Čína nebo Indie, bude u toho vždy větší riziko obsahu nebezpečných látek než u produktů z EU. Například nakupování oblečení na e-shopech typu Temu, SheIn, Aliexpress nebo od prodejců, kteří přeprodávají zboží z Asie, je vždy s velkým rizikem – opakovaně se to prokazuje i v nezávislých analýzách a testech evropských organizací.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „ČASTO SE NA MĚ OBRACÍ LIDÉ S PROSBOU O TIP, PROTOŽE PRODUKTY S DOBROU REKLAMOU NEFUNGUJÍ,“ PROZRAZUJE PETRA ZEHNÁLKOVÁ
Foto: Se souhlasem Pavlíny Pavlištové Jaký je váš pohled na tzv. greenwashing a jaké kritické otázky bychom si měli klást při hodnocení produktů, které se označují za netoxické?
Greenwashing je bohužel odvrácená strana non toxic nebo ekologie a je to běžná praxe, za kterou nehledejte nic jiného než byznys. Pro mnohé prodejce je výhodné využít trendu, který se pojí s ekologií a přírodní péčí, aniž by skutečně cílili na detaily non toxic.
Laik opět nemá šanci nic poznat, protože každý prodejce může používat pojmy jako přírodní nebo non toxic bez jakýchkoli legislativních omezení. Vždy je tedy nutné začít se edukovat o možných nástrahách, sledovat, jaké certifikáty daný prodejce uvádí a co tyto certifikáty zaručují, o čem vypovídají. Nevěřit automaticky tomu, že když je něco označeno jako přírodní, je to nejlepší non toxic volba.
Když se podíváme na praktické využití, každodenní život a osobní péči – jaké z nejběžnějších skrytých ingrediencí ženy mohou nevědomky používat a jaké jednoduché náhrady mohou zvážit?
Ženy jsou především zvyklé nadužívat kosmetické produkty. Masivní marketing nám podsouvá, že potřebujeme tři produkty na čištění, ranní a noční krém, séra, pleťové krémy, tělové krémy… Já si v rámci pleťové péče plně vystačím s třemi produkty.
Vyhýbejte se parfumaci v produktech. Konzervační a emulgační přísady, to je samostatná a dlouhá kapitola, kterou nelze vysvětlit v kostce, protože interpretace ingrediencí a složení v konkrétních produktech už patří do rukou zkušeným odborníkům s non toxic přesahem. Pokud jste úplný začátečník, můžete alespoň jako první krok nahlédnout např. na hodnocení ingrediencí v nezávislé databázi EWG, ale samotnou interpretaci zkušeného non toxic poradce to nenahradí.
Nejlepší strategie ale není učit se rozumět ingrediencím, někdo se to nenaučí nikdy. Nechte se inspirovat. Kdo mě sleduje, může se inspirovat mými doporučeními, nebo lze nakupovat na ověřených non toxic e-shopech, které mají moji garanci a sortiment pečlivě kontroluji. Mezi ně patří např. kategorie non toxic pod mojí patronací na e-shopu Cukrfree nebo e-shop prirodaregenerujenas.cz.
U jakého běžného kosmetického produktu může mít přechod na non toxic alternativu překvapivě velký dopad? A proč?
Prací prostředky, jednoznačně. Patří k nejvíc zátěžové chemii, protože v textilu jsme 24 hodin denně. Přechod na netoxické praní je alfa a omega non toxic péče.
A co v kuchyni, kde si připravujeme jídlo? Jaká jednoduchá výměna může výrazně snížit vystavení se škodlivým chemikáliím?
Výměna nádobí a absolutní eliminace plastu – nádobí, prkénka, obaly. Nádobí, na kterém vařím, smažím, by nikdy nemělo mít povrch s obsahem PFOA a PTFE (teflon). Vyměnit za nerez ocel, uhlíkovou ocel, litinu, sklo, bílý kvalitní porcelán.
Naše domovy jsou našimi útočišti. Co je v domácnostech často přehlíženo? Kde netoxický přístup může skutečně zlepšit kvalitu života a celkovou pohodu?
Jednoduchá věc, jako eliminace domácích aroma difuzérů, parfémy v drogerii a kosmetice, může v rámci domácího environmentu významně snížit zátěž pro naše zdraví, a často i naprosto eliminovat projevy spojené s alergiemi. Umělé vůně jsou zdrojem silných emisí, které kontaminují prostor, ovliňují náš hormonální systém, dráždí sliznice, respirační systém a negativně ovlivňují i naši neuro biochemii. Osoby s ADHD nebo autisté mají dokonce výrazně zvýšenou sensitivitu na pachy. Pokud z jejich environmentu odstraníte syntetické vůně, může se výrazně zlepšit i jejich mentální pohoda. Pomoci mohou i kvalitní čističky vzduchu, zelené pokojové rostliny, ale především eliminace kontaminačního zdroje.
Vy sama jste experimentovala s mnoha věcmi. Kde nebo jak začít svou netoxickou cestu? Existuje nějaký „swap“ nebo „hack“, který doporučujete jako výchozí bod?
Ano, jak jsem již zmínila. Začněte praním. Začněte nové věci nakupovat na non toxic e-shopech. Vše, co jste v rámci kosmetiky a drogerie používali dříve, jde nahradit non toxic alternativou. Nemusíte znát složení, prostě nakupujte na správném místě. Výběr je již poměrně široký. Na svém instagramovém profilu sdílím mnoho tipů na produkty, domácnost, potraviny. Najdete je v postech i ve výběrech.
Pro mnohé může přechod na non toxic životní styl působit draze nebo časově náročně. Jak přistupovat k netoxickému životu, když je rozpočet omezený nebo když jsou skutečně netoxické alternativy výrazně dražší?
Nejsou a nikdy nebyly, to je běžný omyl. Ve skutečnosti totiž potřebujete mnohem méně produktů, pokud plně přejdete na non toxic péči a domácnost. Vyšší pořizovací náklady jsou často jen zdánlivá nevýhoda, většina produktů má také delší spotřebu než běžné konvenční verze – například tuhá non toxic mýdla versus běžná tekutá mýdla.
Kromě fyzického zdraví kladete důraz i na duševní hygienu, pohyb, vztah k sobě samé a spiritualitu. Jak se tyto nefyziologické pilíře prolínají s non toxic principy?
Prolínají se velmi, a vlastně jsou neméně důležité. Non toxic filozofie nám pomáhá eliminovat toxickou zátěž, ale managovat dopady stresu a moderní doby na naši psychiku je extrémně důležité. Spiritualita, tedy zájem o náš duševní rozvoj, je nápomocná tehdy, když jsme příliš zacykleni v materiálním světě. Pak jsme často přehlceni podněty, informacemi, úkoly, strachem z toho, že to nezvládneme, že je toho příliš. Nikdy v historii nemuseli lidé čelit takovému množství podnětů pro náš mozek. Měli bychom se opět naučit odpočívat a nedělat nic. Jsme human being , nikoli human working . Jinými slovy, naučit se někdy jen být, ne jen pořád pracovat a něco dělat. Pro mě je největší výzva naučit se „nudit”.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: NENÍ LÁTKA JAKO LÁTKA: OVĚŘTE SI, ZDA SKUTEČNĚ VÍTE, Z ČEHO JE VYROBENO VAŠE OBLEČENÍ
Foto: Se souhlasem Pavlíny Pavlištové S jakými největšími zdravotními přínosy se vám lidé svěřují poté, co přijmou non toxic principy?
Zlepšení alergií, ekzémů, autoimunitních onemocnění. To se děje často. A mnoho těch, které nejsou hned viditelné, například dopad na náš hormonální systém, reprodukční zdraví a určitě také prevence rakoviny.
Před několika lety zažil velký boom životní styl zero waste, avšak žít bez jakéhokoli odpadu je prakticky nemožné. Je zcela netoxický život vůbec možný?
Zatím to tak nevypadá. Žijeme v době plastové a žijeme na planetě, kde ještě neumíme všude zacházet s odpadem. Tím více bychom měli být zodpovědní. Ale nikdy neříkej nikdy, ráda bych byla optimistická, třeba věda na něco přijde.
Tvrdíte, že jste nikdy necítila potřebu vrátit se ke svému dřívějšímu způsobu života. Co pro vás dělá non toxic přístup k životu udržitelným?
Nejde o udržitelnost , jde o vnitřní přesvědčení. To už není jen pocit. Nejen, že tomu věřím. Já to prostě vím. Vím, že toto je jediný správný způsob v rámci péče o sebe, za mě už není cesta zpět k škodlivé chemické péči možná. Musela bych doslova znásilňovat sama sebe. Vlastně se tím vracím zpět na začátek, kdy jsem mluvila o intuici.
V průběhu let jste nasbírala mnoho zkušeností a osvojila si specifické postupy, které dnes nabízíte formou osobních konzultací, videokurzů, seminářů, a dokonce jste spolu s Ing. Katarínou Hrivňákovou napsala i knihu Svět non toxic . Proč je podle vás důležité zajímat se o non toxic životní styl?
Protože naše zdraví je naše odpovědnost. Nikdo jiný to za nás neudělá. A stav naší země, půdy, prostředí, je také naše odpovědnost. My nejsme její majitelé, my jsme tady na zemi „v pronájmu”. Co po sobě zanecháme v prostředí, je naše odpovědnost.
Jak jako autorka a influencerka zajišťujete, aby informace, které sdílíte, vycházely z relevantních a odborných zdrojů? Zejména online prostor je někdy náchylný k dezinformacím…
To je dobrá otázka. Snažím se sledovat aktuální studie a odborníky z mnoha oborů, nejen non toxic, ale i výživové vědy, neurologie atd., aby se tyto informace mohly doplňovat a propojovat.
Snažím se být nezávislá, protože non toxic influencing nedělám primárně jako byznys – je to můj koníček, moje vášeň a dělám to hlavně pro sebe. Sama pro sebe chci to nejlepší, nemám důvod tedy podléhat dezinformacím. Nikdo mě neplatí za propagaci nějaké zázračné živé vody nebo mastičky na rakovinu.
To neznamená, že bych se nikdy nemýlila, občas jsem i já sama musela vycouvat v okamžiku, kdy jsem nějaký postup nebo informaci shledala jako nefunkční nebo nepodloženou. Ale to byly výjimky. Nejčastěji se člověk mýlí, když se zaměřuje jen na jeden zdroj informací nebo nevěnuje problematice dost času.
Spojení s Katarínou Hrivňákovou v mých non toxic začátcích bylo doslova osudovým štěstím – neznám lepšího odborníka v oblasti chemie a non toxic. V rámci celosvětového působení je výborná například toxikoložka Yvonne Burkart, na naší vědecké scéně už roky působí profesor Tomáš Cajthaml, se kterým jsem měla tu čest i natočit podcast. Ten na zákulisí škodlivých látek, včetně PFAS a mikroplastů upozorňoval už před mnoha lety. To vše jsou odborníci, kteří bez diskuze patří k těm nejlepším v oboru. V praxi už pak nemusí člověk nutně mít tři akademické tituly, aby o sebe mohl pečovat non toxic, ale důležité je vědět, že non toxic není žádná „pavěda” nebo ezoterika. Je to systém, založený na rozumných principech.
Co pohání vaši vášeň provázet ostatní na jejich non toxic cestě?
Sami moji sledující a lidé z non toxic komunity. Jejich příběhy. Jejich podpora, jejich díky za to, co dělám. Mnozí mi píší, jak moc je moje inspirace pro ně důležitá, jak jim pomáhá na jejich cestě, co vše se jim podařilo změnit a jak to pomohlo k jejich lepšímu pocitu, zdraví, životu . To je moje motivace, jinak bych se už dávno někde „učila nudit”. Ale zatím to vypadá, že inspirace je stále žádoucí a mně to tedy dává hluboký smysl. Lidé navíc vidí, že i když jsou ještě někde na začátku, pořád se mají kam posouvat, pomáhá jim to v procesu.
Pokud jde o život bez stresu a toxických látek, jaký denní rituál praktikujete a co vám přináší radost?
Každý jeden další, byť malinký, krok na mé cestě mi dělá radost. Když objevím nový non toxic produkt, který jsem ještě neznala, nebo alternativu k něčemu, co jsem ještě nedokázala změnit. Když objevím nový zdroj kvalitních potravin. Radost mi dělá dobré jídlo, kvalitní káva a její příprava – maličký a pravidelný každodenní rituál, který mě těší.
Stresu mám i já ve svém životě hodně a není pro mě snadné se mu vyhnout tak, jak bych chtěla, ale pracuji na tom. Naučit se rozmazlovat, to je jeden z důležitých bodů. Může to být třeba chvilka pro sebe v sauně, tu praktikuji od podzimu do léta pravidelně a vřele doporučuji všem právě jako výborný prostředek pro eliminaci stresu i mnohých toxických látek. Vyhýbat se toxickým lidem a toxickým vnitřním pocitům, které si často a mnohdy nevědomky pěstujeme řadu let, je další důležitý krok. toxickými lidmi ale nemyslím jen osoby, kteří „nadužívají parfém”. Myslím tím osoby, které vás nerespektují a nepodporují. Když se od nich odloučíte, přinese vám to ve finále velký klid a osobní svobodu. A naopak, pěstovat a kultivovat vztahy s těmi, kteří jsou naladěni na stejnou frekvenci, to za mě patří k základním non toxic principům.
Zdroj: Autorský rozhovor, instagramový profil Pavlíny Pavlištové , YouTube kanál Svět Non Toxic
GrapesMag
DámskýDeník.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|
adbz.cz|
JakZdravě.cz|
VědaŽivě.cz|
Žena-in.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|