„V dnešní době je snad nemožné narazit na pořádného chlapa. Ti kloudní jsou rozebraní a ti volní mají vždy nějakou vadu – ať už na kráse nebo na charakteru. Mně pomalu táhne na čtyřicet a jsem nezadaná právě proto, že se zatím neobjevil takový muž, jakého si představuji. Na jednoho takového, který by splňoval veškeré moje požadavky, jsem narazila až nedávno.“
Na Roberta narazila Jana prostřednictvím seznamky. Hned se jí líbil, a tak s ním vyrazila na rande.
Foto: Vygenerováno Shutterstock AI Generator
„Nepřijde mi jako ostuda „lovit“ chlapy na seznamce. Nevím, kde jinde se seznámit se čtyřicátníky, když ne v práci. Mám snad vysedávat po barech a čekat, až mi někdo koupí drink? Právě na jedné seznamce jsem narazila na Roberta. Podle fotek se mi líbil, ale samozřejmě jsem se nechtěla hned radovat. Ve skutečnosti mohl vypadat jinak, a navíc to mohl být třeba hulvát. Jenže nebyl. Vypadal přesně jak slibovaly fotografie a mimo to byl galantní a vyzařovala z něj inteligence. Dlouho se mi nestalo, že bych byla z nějakého muže tak hotová, jako z Roberta. Na nějakém čtvrtém rande jsem ho pozvala k sobě domů náš vztah jsme zpečetili milováním. Nevím, jestli to tak mají i muži, ale pro mě je tento akt známkou dostatečného sblížení, na jehož základě se už dá budovat plnohodnotný vztah. A tak jsme budovali. Jenže po zhruba třech měsících přišla nečekaná rána, která naším vztahem otřásla.“
Robert se Janě rozhodl svěřit s něčím ze své minulosti. Dlouho k tomu prý sbíral odvahu a chtěl se jí nejprve ukázat takový, jaký je, aby ho hned neodsoudila. S pochopením se však nesetkal.
„Koukali jsme zrovna na něco v televizi, když v tom mi jen tak mimochodem oznámil, že před patnácti lety seděl. Normálně byl prý zavřený ve vězení jako nějaký kriminálník. Nevím, proč říkám jako. Prostě byl kriminálník. Jednalo se o nějaké podvody a prý byl do toho spíše zatažen, než že by za to sám mohl a už to prý nemohl vydržet v sobě dusit. Já jsem ale nechápala, proč mi to neřekl hned. Takové věci se přeci mají hlásit už na první schůzce – Ahoj, jsem Robert a před deseti lety jsem byl ve vězení. Řekla jsem mu, že potřebuji čas na rozmyšlení. Přála bych si vidět Roberta takového, jaký je teď – úspěšný, poučený ze svých chyb a dokonalý partner pro mě. Ale nějak se nemůžu přenést přes tuto fázi jeho minulosti. Nedokážu si například představit, že by to o něm zjistila má rodina nebo přátelé. Na druhou stranu ale nechci být dál sama – jak už jsem říkala, je čím dál méně z čeho vybírat. Prosím proto o radu, jak se zachovat.“
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz
Janina reakce je z psychologického hlediska pochopitelná a přirozená. Pocit zrady důvěry není způsoben pouze samotným faktem o Robertově minulosti, ale především časováním tohoto odhalení. Když se někdo dozví o partnerově závažné minulosti až po navázání intimního vztahu, může to vyvolat pocit manipulace a ztráty kontroly nad vlastním rozhodováním. Vzniká otázka, zda by se pro vztah rozhodla, kdyby věděla vše od začátku.
Robert se pravděpodobně dostal do typického dilematu lidí s problematickou minulostí - chtěl být nejprve poznán jako člověk, kterým se stal, než aby byl odsouzen za to, kým byl. Jeho strategie "postupného odhalování" má svou logiku, ale současně nese riziko pocitu podvodu u partnera.
V této situaci je nutné rozlišovat mezi minulostí, kterou už nelze změnit, a současností, která se dá aktivně utvářet. Otázkou není, zda Robert udělal v minulosti chyby, ale zda dokáže být spolehlivým partnerem nyní. Patnáct let je dostatečně dlouhá doba na to, aby člověk dokázal změnit svůj charakter a životní přístup.
Hlavní zde je, jak Robert ke své minulosti přistupuje – zda z ní vyvodil ponaučení, zda převzal odpovědnost za své činy a zda se dokáže otevřeně bavit o tom, co se stalo a proč. Pokud ano, jeho minulost může být paradoxně důkazem jeho schopnosti růst a měnit se k lepšímu.
Jana by si měla odpovědět na několik zásadních otázek: Cítí se s Robertem bezpečně a respektovaně? Věří tomu, že je to jiný člověk, než byl před patnácti lety? Dokáže si představit společnou budoucnost založenou na současné realitě, nebo ji bude navždy tížit minulost? A konečně – je její odmítnutí založeno na racionálních obavách, nebo na strachu z posouzení okolím?
Rozhodnutí by mělo vycházet především z toho, jakým partnerem Robert skutečně je, nikoliv z toho, kým byl. Každý člověk má právo na druhou šanci a možnost osobního růstu. Současně má ale každý právo rozhodnout se podle svých hodnot a hranic. Není špatné, pokud se Jana rozhodne, že pro ni je tato minulost nepřekonatelnou překážkou – ale měla by si být jistá, že její rozhodnutí vychází z vlastního přesvědčení, nikoliv ze strachu z reakcí okolí.
 Pavel Pařízek je psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který usnadňuje lidem najít toho správného psychoterapeuta. Nejčastěji se svými klienty řeší problémy ve vztazích či rodině, pocity vyhoření, úzkosti nebo deprese. Zaměřuje se také na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti či zvládání těžkých životních situací.
O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj info: Zdroj info: Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články
Žena-in.cz
Život cestovatele|
Hospodářské noviny - Byznys|
Sport - Aktuálně.cz|
SportWin » bavme se sportem|