Americká vesmírná agentura NASA představila nové snímky atmosféry Slunce, pořízené z dosud nedosažitelné vzdálenosti.
Fotografie pocházejí ze sondy Parker Solar Probe (PSP), která byla vypuštěna v roce 2018 a jejímž hlavním cílem je studium koronální plazmy a magnetického pole naší hvězdy. NASA tuto iniciativu popisuje jako misi „dotknout se Slunce“, což je výraz, který odráží odvahu jejího poslání. Díky tomu je Parkerova sonda sondou, která se ke Slunci přiblížila nejvíce.
Od svého navedení na oběžnou dráhu se sonda PSP postupně přibližovala ke Slunci a při každém těsném průletu překonávala rekordy. Tento milník představuje nejen technický úspěch v oblasti kosmického inženýrství, ale také slibuje, že změní naše chápání složitých jevů probíhajících ve vnějších vrstvách naší hvězdy.

Zdroj: Youtube.com
Získané údaje jsou nezbytné pro zlepšení předpovědi kosmického počasí, což je rozhodující faktor pro bezpečnost infrastruktury na Zemi i ve vesmíru. Pochopení chování Slunce je důležité pro ochranu astronautů a technologií, které používáme v každodenním životě, jako jsou energetické sítě a satelity. Umožňuje nám také zjistit existenci takových prvků, jako je „bariéra helicity“, které vysvětlují anomální přehřívání sluneční koróny.
Nejbližší pohled na sluneční korónu
Dne 24. prosince 2024 sonda uskutečnila historické těsné přiblížení, když se dostala do vzdálenosti pouhých 6,1 milionu kilometrů od slunečního povrchu. Pro představu, jedná se o úžasně malou vzdálenost, které bylo dosaženo bezprecedentní rychlostí 692 000 kilometrů za hodinu, což minimalizovalo extrémní dobu expozice. Tyto přísné podmínky umožnily PSP získat nejbližší a nejpodrobnější snímky naší hvězdy.
Parkerova sonda má na palubě čtyři hlavní přístroje, včetně širokoúhlého zobrazovacího systému WISPR (Wide-field Imager for Solar Probe). WISPR má dvě radiačně odolné kamery, speciálně navržené tak, aby odolaly intenzitě slunečního záření. Jeho úkolem je pořizovat snímky koróny, slunečního větru a dalších jevů v bezprostřední blízkosti naší hvězdy. V tomto nejnovějším přiblížení nám WISPR ukázal sluneční korónu a sluneční vítr zcela novým způsobem.
Nicky Fox, zástupce administrátora Ředitelství vědeckých misí v ústředí NASA ve Washingtonu, zdůraznil význam těchto zjištění. Uvedl, že Parkerova sonda dokázala přenést vědce přímo do dynamické atmosféry naší hvězdy, což jim umožnilo přímo pozorovat zdroj hrozeb kosmického počasí pro Zemi, aniž by se spoléhali pouze na teoretické modely. Tyto nové informace jsou nezbytné pro zpřesnění předpovědí kosmického počasí, aby byla zajištěna bezpečnost misí a technologií.
Odhalení slunečního větru a výronů koronální hmoty
Studium slunečního větru a výtrysků koronální hmoty (CME) má důležité důsledky pro naši technologickou bezpečnost. Sluneční vítr, neustálý proud nabitých částic vycházejících ze Slunce, je zodpovědný za polární a jižní záři, ale může také poškodit energetické sítě a satelity. Vzhledem k tomu, že lidstvo rozšiřuje svou přítomnost v cislunárním prostoru a zvyšuje počet nízkoorbitálních satelitů, je pochopení těchto jevů naléhavější než kdy jindy.
Zatímco sluneční vítr je nepřetržitý tok, výrony koronální hmoty jsou epizodické události. Jedná se o výrony plazmatu, které mohou obsahovat miliardy tun materiálu a pohybují se vysokou rychlostí. Přestože k Zemi dorazí jen zlomek těchto výtrysků, mohou vyvolat geomagnetické bouře schopné způsobit značné škody na technologické infrastruktuře.
Sonda je pojmenována po Eugenu Parkerovi, americkém heliofyzikovi, který v roce 1958 vymyslel termín „sluneční vítr“. Jeho teorie, ačkoli se v té době setkaly se značným odporem, způsobily převrat v našem vědeckém chápání Slunce. Sonda PSP, podpořená nejmodernějšími technologiemi, překonala všechny předchozí mise ve schopnosti přiblížit se ke Slunci.
Jedním z jevů, které PSP odhalila, je povaha přepínačů. Na rozdíl od slunečního větru v blízkosti Země, který je poměrně stálý, je oblast v blízkosti Slunce díky silnému magnetickému poli mnohem chaotičtější. Když se sonda PSP přiblížila do vzdálenosti 23,6 milionu kilometrů od Slunce, ukázala, že některá z těchto polí mají klikatý vzorek.
Ukázalo se, že tyto klikaté struktury, nazvané „switchbacks“, jsou častější, než se dříve předpokládalo, a často se objevují ve shlucích. Když se sonda PSP dostala hlouběji do sluneční koróny, pozorovala, že hranice koróny je nepravidelná a složitá. Při dalších přiblíženích byla sonda schopna identifikovat původ switchbacks ve slunečních skvrnách, kde se tvoří magnetické trychtýře. Snímky ukázaly, že tyto jevy jsou částečně zodpovědné za rychlý sluneční vítr, jednu ze dvou hlavních složek tohoto proudění částic.
Nour Rawafi, vědecký pracovník projektu Parker Solar Probe z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, zdůraznil, že velkou neznámou vždy bylo, jak sluneční vítr vzniká a jak se mu daří unikat obrovské gravitační přitažlivosti Slunce. Přestože stále neexistuje definitivní shoda, nová zajímavá data získaná pomocí sondy PSP nás přibližují k odhalení původu a vývoje těchto částicových proudů. Další oblet sondy, který je naplánován na září 2025, slibuje další snímky a zásadní údaje o pomalém slunečním větru a dalších neznámých aspektech Slunce.
Budoucnost výzkumu Slunce
Úspěch mise Parkerovy sluneční sondy otevírá dveře k budoucímu hlubšímu výzkumu Slunce a dalších nebeských těles. S technologickým pokrokem budou budoucí mise pravděpodobně schopny odolávat ještě extrémnějším podmínkám, což umožní podrobnější poznání slunečních procesů. To má zásadní význam nejen pro vědu, ale také pro vývoj technologií, které nás mohou chránit před nepříznivými účinky kosmického počasí.
Kromě toho by zjištění PSP mohla ovlivnit plánování budoucích pilotovaných misí na Mars a dále. Pochopení vlivu Slunce na jeho okolí je zásadní pro zajištění bezpečnosti astronautů a úspěchu dlouhodobých misí. Získané informace by mohly být využity k vývoji lepších radiačních štítů a systémů včasného varování před slunečními bouřemi.
Závěrem lze říci, že Parkerova sluneční sonda nejen nově definuje naše chápání Slunce, ale také pokládá základy pro novou éru výzkumu vesmíru. S každým oběhem nás sonda posouvá o krok blíže k odhalení tajemství naší hvězdy a zajišťuje lidstvu bezpečnější a technologicky vyspělejší budoucnost.