Svatby mají zvláštní kouzlo. Jsou to chvíle, kdy se sejde rodina, přátelé i lidé, které člověk roky neviděl, a přesto si najednou připadáte, jako byste se znali odjakživa. Já jsem na svatbu své příbuzné jela spíš ze slušnosti než s radostným očekáváním. Netušila jsem, že právě tam se stane něco, co ve mně zanechá stopu a rozjitří vzpomínky, o kterých jsem si myslela, že už dávno patří do minulosti.
Zajímavý článek: Turisté z celého světa sem míří každý rok. Češi přitom neví, že mají takový skvost přímo na dosah ruky
Setkání, které nebylo náhodné Na zahradě, kde se slavilo, panovala uvolněná atmosféra. Všude visely světýlka, hrála živá hudba a já se snažila zapadnout mezi ostatní hosty. Najednou jsem si všimla muže, který svou přítomností doslova ovládl prostor. Nemusel nic říkat, stačilo, jak se usmíval a jak jistě působil.
Když se naše pohledy setkaly, pocítila jsem zvláštní chvění. Něco mi na něm bylo povědomé, ale nedokázala jsem si hned vybavit odkud. Dal se se mnou do řeči, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě. Žádné nucené fráze, žádné zdvořilostní otázky.
Povídali jsme si o svatbě, o hudbě, dokonce i o počasí, a přitom to celé působilo neuvěřitelně lehce. Pak se ale sklonil blíž a řekl: „My se už známe, víš o tom?“ V tu chvíli jsem zůstala stát jako přikovaná a nechápala jsem, co to říká.
Svatba příbuzné se stala osudovou. Muž, který mi padl do oka, nakonec odhalil něco, co mě úplně zarazilo.
Shutterstock
Návrat do minulosti, který bolel Jeho slova ve mně otevřela starou kapitolu. Bylo to před lety, kdy jsem ještě studovala. On pracoval na stejné brigádě, kam jsem docházela o víkendech. Nebyli jsme si tehdy blízcí, ale pamatuji si jeho hlas a způsob, jakým se dokázal postavit každému problému.
Tehdy působil spíš jako někdo, kdo si už našel své místo ve světě, zatímco já byla nesmělá studentka hledající sama sebe. Když mi připomněl, odkud se známe, vybavily se mi i drobnosti. Jeho smích, když se něco nepovedlo. To, jak pomáhal kolegům bez nároku na vděk. A najednou jsem stála proti muži, který vypadal ještě jistější, vyzrálejší a přitom stále stejně charismatický.
Zajímavý článek: Problém Čechů na letištích, o kterém se nemluví. Stačilo by udělat jednu banální věc a všichni by mohli v klidu odletět
Zbytek večera jsem se snažila chovat přirozeně, ale uvnitř mě to vřelo. Seděli jsme vedle sebe u stolu, povídali si o tom, co děláme dnes, a porovnávali naše životní cesty. V jednu chvíli jsme odešli stranou, kde bylo tišeji. Svíčky na stole, hudba v pozadí a jeho oči upřené přímo na mě. Byla to chvíle, kdy se svět kolem zastavil.
Řekl, že na mě tehdy nikdy nezapomněl. Přiznal, že jsem mu byla sympatická už na té brigádě, ale nikdy nenašel odvahu oslovit mě jinak než pracovními povinnostmi. Teď stál přede mnou a já cítila, že ta jiskra, kterou jsem kdysi jen matně tušila, se rozhořela naplno.
Nečekané setkání na svatbě změnilo vše. Muž, který mě okouzlil, skrýval tajemství, které mě doslova zmrazilo.
Shutterstock
Nechtěla jsem ho už nikdy vidět Bylo to nádherné a zároveň složité. Nejsem přece volná žena, doma mám svého muže a naše dítě. Přesto jsem se nedokázala ubránit pocitu, že s tímto člověkem vedle sebe znovu ožívám. Že jsem víc než jen matka a manželka, že jsem žena, která touží být viděna a oceňována.
Na konci večera jsme se prošli kolem zahrady, kde už zhasínala světla. Byl to okamžik, kdy se měl každý host rozloučit. On se ke mně naklonil a řekl: „Víš, možná to byla náhoda, že jsme se tehdy potkali. Ale dnes to náhoda není. Dnes je to znamení.“ Ta slova ve mně rezonují dodnes. Nevím, jestli jsou pravdivá, nebo je to jen iluze, kterou jsem si vysnila.
Zajímavý článek: Ani Zadar ani Makarska. Tohle je nejkrásnější ostrov Chorvatska, kam Češi nejezdí a brzy budou litovat
Ale od té chvíle už nic není stejné. Dívám se na svůj život jinak, s otázkou, jestli jsem opravdu šťastná. Od svatby jsme si několikrát napsali. Nejsou to dlouhé zprávy, spíš náznaky. Když si večer lehám do postele, mám hlavu plnou otázek. Jsem v pasti mezi touhou a odpovědností. Touha po muži, který mi ukázal, že ještě dokážu cítit, je silná. Ale strach ze ztráty rodiny je ještě silnější.
Nevím, co bude dál. Vím jen to, že setkání na svatbě nebylo obyčejné. Bylo to něco, co mě zasáhlo hluboko a změnilo mé vnímání sebe samé. Možná to byla jen jedna noc plná jiskření. Možná je to začátek něčeho většího. Ale jedno vím jistě. Už nikdy nebudu stejná jako předtím, než jsem ho znovu potkala.
Zdroje: příběh čtenářky Magdy