Umělá inteligence zažívá investiční boom, který může skončit kolapsem – varují i ti, kdo stojí v jejím čele. Sam Altman i Mark Zuckerberg mluví o neudržitelném honu za zisky a bublině, která by mohla pohřbít stovky miliard dolarů i důvěru v „největší technologii všech dob”.
Že se odpůrci AI budou snažit zdiskreditovat její rozmach řečmi o přílišných očekáváních a možné bublině, se dalo čekat. Ale že totéž dělají i dva její největší zastánci, kteří mluví o riziku, jež by je mohlo připravit o „pár set miliard dolarů“, je věc zcela jiná. Když se Sam Altman z OpenAI a Mark Zuckerberg z Meta shodnou na něčem tak zásadním, je těžké se nezastavit a nezačít poslouchat, zda řeka teče.
Ten údaj není v uvozovkách jen tak, je totiž doslovný. V jednom ze svých posledních vystoupení Mark Zuckerberg připomněl jiné bubliny na trhu, jako byla bublina na železnici nebo dot com, a varoval, že s ohledem na umělou inteligenci je tu tato možnost také: „Pokud skončíme promrháním několika set miliard dolarů, bude to samozřejmě velmi nešťastné. Ale řekl bych, že riziko je větší na druhé straně.“
Ekonomové si mnou ruce nad bublinou umělé inteligence Tato zpráva navazuje na sdělení Sama Altmana, který před několika týdny prohlásil, že „šílenství peněz honících se za čímkoli s nálepkou AI může vést k nadsazenému ocenění a pro mnohé k riziku“ , na studii MIT , podle níž se 95 % vývoje v oblasti AI neprokázalo jako ziskových, a na varování amerického Federálního rezervního systému před nebezpečím bubliny, která by znamenala patnácté zakopnutí o stejný kámen. Možnost, nad kterou si ekonomové, zdaleka ne vyděšení, začínají povzdechovat.
Zdroj: Youtube.com
Kromě cen akcií výše zmíněných společností, ale i dalších, jako jsou Microsoft a Nvidia, spočívá problém ve všem, co s sebou přináší, od investic do klíčové infrastruktury pro umělou inteligenci až po masivní financování , které se zdá být bez návratnosti.
Splasknutí této bubliny by podle odborníků tyto investice dostalo do vážných potíží, ale znamenalo by také uvolnění prostředků, které by se vrátily pracujícímu člověku a široké populaci v podobě vlastní infrastruktury, zdravotnictví, vzdělávání , zkrátka k rozvoji společenského mechanismu, který stagnuje, zatímco si pár lidí namastí kapsy, aby spálili peníze v honbě za přehnanými očekáváními.
Jako příklad uvádějí vanu, v níž jsou dva kohoutky. Jeden z nich je označen jako bohatí, zatímco druhý jako dělníci. Právě teď tryská voda jen z jednoho kohoutku, zatímco druhý zůstává téměř zavřený. Myslím, že není třeba zdůrazňovat, který je který.
Jak nedávno analyzoval Dean Baker z Centra pro ekonomický a politický výzkum, „cílem je udržet vanu plnou, ale ne přetékající“. Tomu by odpovídala plná zaměstnanost na trhu práce a fungování ekonomiky na úrovni její kapacity. Pokud voda přitéká do vany příliš pomalu, máme nezaměstnanost a nadbytečnou kapacitu. Pokud voda přitéká do vany příliš rychle, vana přetéká a máme vodu po celé podlaze. To by byl scénář inflace.
Dobrou zprávou je, že vzhledem k tomu, že dělnický kohoutek je téměř úplně zavřený, nízká hladina vody by umožnila, aby byl bez obav puštěn naplno, až bublina praskne a tok bohatých bude přerušen:
„Zhroucení bubliny umělé inteligence vytvoří prostor, který ekonomika potřebuje pro politiku, jež by výrazně zlepšila život desítek milionů lidí. Proto bychom měli všichni fandit kolapsu a nebát se, že fandíme proti domácímu týmu.“
„Myslím, že ta možnost tu rozhodně je“ Pro Zuckerberga je toto očekávání nejen nezbytné, ale přímo nutné. Cena, kterou je třeba zaplatit za možnost, že nakonec umělá inteligence skončí jako gigant, který mnozí považují za samozřejmost:
„Pokud budujete příliš pomalu a superinteligence je možná za tři roky, ale vybudovali jste ji s předpokladem, že tu bude za pět let, pak jste mimo pozici v tom, co si myslím, že bude nejdůležitější technologií, která umožní nejvíce nových produktů, inovací a vytváření hodnot v historii.“
Jiskrou, která může vybuchnout jedním nebo druhým směrem, je pokračující zvyšování očekávání. Tím, že si myslíme, že existuje přesvědčivý důvod, proč by umělá inteligence mohla být odbočkou ve sbírce bublin, které jsme viděli padat již dříve. Očekávání, které závisí na všeobecné spotřebě a dalším přírůstku investic: „pokud budou modely meziročně zvyšovat kapacitu a poptávka bude stále růst, pak možná k žádnému kolapsu nedojde“ .
Pokud je dnes všechno umělá inteligence a obecná konverzace se netočí kolem ničeho jiného, je to právě proto. Zprávy předpovídající budoucnost ve znamení umělé inteligence na všech úrovních, od práce po vzdělávání, jsou klíčem k tomu, aby investoři o této budoucnosti spíše snili, než aby se soustředili na údaje, které reflektuje například MIT.
Dopad bubliny umělé inteligence na světovou ekonomiku Dopad bubliny umělé inteligence by se neomezoval pouze na velké technologické společnosti. Startupy a malé společnosti, které jsou závislé na financování rizikovým kapitálem, by mohly čelit značným problémům, pokud by investoři začali stahovat svou podporu. To by mohlo vést ke zpomalení inovací a vývoje nových technologií. Kromě toho by volatilita trhu mohla ovlivnit individuální investory a penzijní fondy, kteří investovali do technologických akcií, což by mohlo mít vlnový efekt na globální ekonomiku.
Na druhou stranu by při zmírňování rizik spojených s bublinou umělé inteligence mohla hrát zásadní roli také vládní regulace. Vlády by mohly zavést politiky na podporu odpovědných investic a zajistit, aby technologické společnosti fungovaly transparentně a eticky. To by mohlo zahrnovat vytvoření regulačních rámců pro AI, které podporují spravedlnost, soukromí a bezpečnost .
Budoucnost AI a její dopad na ekonomiku bude nakonec záviset na tom, jak společnosti, investoři a vlády zvládnou výzvy a příležitosti, které tato rychle se vyvíjející technologie představuje. Klíčové bude najít rovnováhu mezi inovacemi a udržitelností a zajistit, aby byly přínosy AI spravedlivě rozděleny mezi celou společnost.