Patrikovi nebyly ještě ani dva roky, když poprvé ochutnal doušek piva, po kterém se ve své zvědavosti sápal. Samozřejmě nealkoholického, jiné jeho otec Martin doma nepije. Jakkoli rodiče čekali, že se ošklíbne a odtáhne, malý zahlásil: „Mňam, mňam!“. Tehdy se Helena ještě smála. Byla to pro ni jen jakási vtipná historka do rodinné kroniky. Jenže chlapeček se od tatínka začal dožadovat loku piva pravidelně. A leckdy i úspěšně.

Zdroj foto: Shutterstock
„Samozřejmě jsem byla proti a Martinovi zakázala mu to dávat. On se ale jen smál, že prý zbytečně plaším. Není v tom žádný alkohol a jde o mnohem zdravější pití, než ty různé chemicky obarvené a naslazené limonády. To sice možná ano, ale jsem jednoznačným zastáncem, že děti by pivo pít neměly. Z principu. Pak někde omylem čapne pivo alkoholické, a co pak? Jenže Martin si pořád vedl svou. A Páťovi dával cucnout za mými zády. Jednou jsem ho nachytala a bylo zle. Jenže ani to nepomohlo,“ zlobí se Helena. Dnes je jejím synovi šest let a jeho otec v dopřávání mu chmelu pokročil.
„Byli spolu na projížďce na kole, a co myslíte, že mu Martin u stánku kousek od nás objednal? Od sousedky se mi doneslo, že třetinku nealkoholického piva! Prý se nestačila divit, jak rychle ji to dítě vypilo. Bylo mi tak neskutečně stydno!“ svěřuje se Helena. Hned si to šla s manželem vyřídit, ale ten ji zase odbyl.
„Dělám prý z komára velblouda. Pivo je skvělý iontový nápoj a po sportu nikomu neublíží, naopak. A jestli prý bych byla radši, kdyby mu objednal colu plnou chemie, která rozežírá i kov, když se do ní namočí,“ popisuje manželovu reakci s tím, že všechny její argumenty jsou slabé a už si neví rady.
„Neslyší ani na to, že i v nealkoholickém pivu trošku alkoholu je. Prý to náš syn nepije denně. A ten alkohol prý mu dávám i já – v sirupu na kašel. Už nevím, jak ho přesvědčit, že dělá chybu,“ zoufá si bezradná matka.
Co na to odborník?
V rámci kampaně #nechmeldeti iniciativy Suchej únor se k problematice pití nealkoholického piva dětmi vyjádřil Michal Miovský, Přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice.
Z hlediska prevence užívání návykových látek má celé toto téma u dětí hned několik významných rovin, které mohou vyvolávat dojem bagatelního vlivu, opak je však pravdou a mnohé z těchto rovin mají velký praktický a klinický význam. Samotný moment sdílení drogy, se ukazuje být velmi citlivý jak v léčbě (např. když v minulosti chodíval personál kouřit cigarety společně s pacienty), tak především v prevenci. Je jedno, zda je pivo alko nebo nealko - je to stále pivo. Je to stejné, jako když by byl bílý prášek “bez kokainu” vypadající stále jako kokain a rodiče si dali svoji “lajnu” a děti by měly svoji “soft” verzi. Ačkoli to vypadá “ujeté”, je to v principu stejné. Rozdíl je akorát v tom, že zrovna tahle droga (alkohol) je nyní v těchto časech legální a tak to vlastně ani moc nepřidá nikomu divné to sdílení drogy.
Stejně ale zásadní moment je ona drsná “normalizace” faktu, že děti mají “svůj alkohol” - jen je zbaven samotného etanolu - ale stále je to pivo se vším, co k pivu patří chuťově a zvykově. Učíme si vlastní děti na pivní a alkoholovou kulturu a normalizujeme jim toto chování a stíráme tím docela důležité hranice. Pak jsou rodiče občas překvapení, co vše se těmi hranice setře a jak o tom jejich děti přemýšlí a kam je to posouvá jako spotřebitele o pár let později.
V neposlední řadě je pak zásadní také samotný moment vytváření a upevnění chuťové vazby. Zatímco někteří rodiče jsou občas překvapení jak silné jsou dnes “retro” vlny okolo Pedra, Kofoly a dalších potravinových symbolů jejich dětských let, tak je paradoxní, jen si to nedokáží spojit s tím, že ona chuťová vazba se takto vytváří velmi silně a na celý život. Je to tam uloženo.
Tak je myslím dobré si zvážit, co vlastně jako rodič jsem ochoten pro své děti udělat a co je vlastně oním “jen žertem” a zábavnou situací dětí, které napodobují dospěláky a jejich pití alkoholu a co vlastně svoje děti chci učit a jak je chránit. Je to každého zodpovědnost a to si musí každý zodpovědět za sebe - nic nelegálního nedělá a není na místě uvažovat o trestech a represi. Je to o prosté zodpovědnosti za sebe a své děti, nic více. A zde stojí a rozhoduje každý za sebe a svoji rodinu.
Zdroj: #NECHMELDETI
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články