CENTRUM.CZ > Brněnská Drbna > dnes, 12:00

Malý p*ro, velký problém? Brněnský zastupitel Hollan mluví o mužských nejistotách

Sdílet

Ondrej VASINA

Zdroj: Brněnská Drbna - zprávy z Brna a Jihomoravského kraje

Brněnský hudebník a komunální politik Matěj Hollan ve zpovědi pro iniciativu Moje tělo je moje otevřeně popisuje, jak ho od dospívání trápily pochybnosti o vlastním těle a proč se rozhodl své zkušenosti veřejně sdílet. Téma, které je pro řadu mužů stále tabu, přitom podle něj souvisí s duševním zdravím i riziky, kterým čelí mladí lidé v online prostoru.

Tělesné nejistoty, o kterých se nemluví

Brněnský hudebník a opoziční zastupitel Matěj Hollan (Žít Brno) sdílí osobní příběh o tom, jak se celý život vyrovnával s nejistotami ohledně vlastního těla. V otevřené zpovědi pro iniciativu Moje tělo je moje vysvětluje, proč je důležité o podobných tématech mluvit. Zejména v současné době, kdy se psychickými obtížemi potýká stále více mladých lidí.

Matěj Hollan je český hudebník, muzikolog, občanský aktivista a lokální politik. V letech 2014–2018 působil jakožto místopředseda politického hnutí Žít Brno ve funkci zastupitele města Brna a 3. náměstka primátora a zároveň též jako zastupitel Městské části Brno-střed. Od roku 2022 je opět zastupitelem města Brna. Veřejně známým se stal zejména svými aktivitami za regulaci hazardu a některými kontroverzními tématy, jako byl spor o podzemní garáže pod Zelným trhem, spor o odsun brněnského hlavního nádraží nebo o podobu brněnského územního plánu.

Stud, který začíná už v dětství

„Ne kvůli coming outu, ale protože se o tom prostě nemluví.“ Tak uvádí Hollan svou zpověď o tělesných nejistotách. V otevřeném textu sdílí zkušenost, která se podle něj týká mnoha mužů, ale takřka se o ní mluví. Naráží na pochybnosti o velikosti svého přirození.

Podle Hollana to není jen osobní téma, ale společenský problém, který může přispívat k psychickým potížím, především u dospívajících. „Svět se strašně mění, online nápor je těžko zvladatelný a propady psychiky u dětí a mladých nejsou jen dojem – opravdu se dějí,“ píše.

Nahota jako cesta ke smíření

Od útlého věku prý vnímal rozdíl mezi sebou a ostatními kluky, což v něm vyvolávalo nejistotu. Pomohlo mu přijetí v okruhu blízkých přátel a později také divadelní performance, při které se rozhodl vystoupit nahý, s cílem normalizovat vlastní tělesnost a zbavit se studu.

„Bylo to velmi explicitní, ale zároveň osvobozující. Když jste vystaveni desítkám očí a prostě jste tam. Bez vysvětlování, bez obalu. Pomáhá to překonat ostych,“ popisuje ve zpovědi pro iniciativu Moje tělo je moje, která se zaměřuje na workshopy, edukační streamy a debaty do škol. Jejich krédem je, že každý člověk si zaslouží respekt, bez ohledu na to, jak vypadá.

„Chceme přispět k tomu, abychom mohli žít ve společnosti, kde nikdo nebude ponižován kvůli vzhledu. Ve společnosti, která vnímá pestrost jako přirozenou a vítanou a kde se ti, kdo potřebují pomoc, dočkají podpory," píše vedení iniciativy Moje tělo je moje.

„Nejsi dost dobrej.“ Co si z toho odnese dospívající kluk?

Samotné téma podle Hollana zdaleka není jen o konkrétní části těla, ale o přijetí sebe sama, tělesné diverzitě a tlaku, kterému mladí čelí. Zmiňuje i vlastní autismus, obtížné hledání vztahů a silný vliv internetu, kde se šíří jak toxické ideály krásy, tak radikalizující názory.

„Není jednoduché se vyrovnávat se svým tělem. Máte malý p*ro. Nebo moc velký. Malý zadek. Velkej zadek. A když do toho přijdou narativy typu 'nikdy nebudeš dost dobrej' nebo 'holky stejně chtějí jen dokonalý borce'. Co si má kluk myslet? Kam má jít?“ ptá se Hollan.

Svým příspěvkem chce přispět k detabuizaci témat, o kterých se mlčí. Ať už je to tělesná nejistota u mužů, nebo tlak na výkonnost, vzhled a vztahy. „Detabuizace je důležitá. Nemusíme všichni psát veřejné zpovědi, ale je potřeba otevřít prostor, kde se o těle, nejistotách a sebehodnotě může mluvit. I pro kluky. I pro chlapy,“ uzavírá hudebník.

Psychoterapeutka: „I slavní muži mluví o tlaku na dokonalost."

Hollan svým příspěvkem navázal na téma, které pro iniciativu otevřela psychoterapeutka Lucie Brandtlová. „Jak definujeme maskulinitu? Muži dostávají od společnosti zprávu, že pokud jejich tělo nesplňuje určité nároky nesplňuje, jsou méně žádoucí, je s nimi něco špatně," píše odbornice.

Brandtlová připomíná, že některé parametry, třeba výšku, nejde změnit vůbec. O to větší tlak pak podle ní může být na svalnatost, kterou většinou do určité míry ovlivnit lze. Ve filmech, seriálech, v reklamách i na sítích vídáme podobné typy mužů. Někteří z nich, třeba Zac Efron, Henry Cavill nebo Robert Pattinson, odvážně promluvili o extrémních praktikách zacházení se svým tělem.

Psychické potíže i narušený vztah ke svému tělu a sobě samému

„Zahrnuje to excesivní posilování, nevyváženou dietu, užívání steroidů, dehydrataci a další problematické praktiky. To vše pochopitelně nejednou vede i u samotných herců k psychickým potížím a narušenému vztahu ke svému tělu a sobě samému. Celé to často stojí množství času a peněz, které běžný člověk nemívá k dispozici. Navíc je taková podoba těla mnohdy udržitelná jen přechodně po dobu natáčení. Přesto panuje představa, že takhle vypadá správný atraktivní muž," komentuje psychoterapeutka.