Dříve se uvádělo, že se tak stalo v roce 1818, dnes historikové tento letopočet zpochybňují a spíše se přiklánějí k roku 1821. Když byly Elize dva roky, byl její otec odvelen do Indie, kam ho rodina následovala. V Indii se ale nakazil cholerou a brzy poté zemřel. Elizina mladinká matka příliš dlouho netruchlila. Brzy se znovu provdala, tentokrát za skotského důstojníka Patricka Craigieho. Malou Elizu poslali do Skotska na výchovu do rodiny nevlastního dědečka. Moc dlouho tam s ní ale nevydrželi, byla nezvladatelná, stále tropila nějaká alotria. Dnes by jí nejspíš diagnostikovali ADHD a nesměli by potlačovat její osobnost. V devatenáctém století se problematické děti řešily ještě tradičně, takže další štací zlobivé divošky se stala internátní škola v Monkwearmouthu, kterou založila její nevlastní teta. Brzy jí ale měli „plné zuby“ i tam, a tak putovala do přísnější školy, kde nabyla slušného vzdělání.
Lola Montezová
Foto: Jules Laure, Public domain, via Wikimedia Commons
V šestnácti letech se Eliza provdala za Thomase Jamese, důstojníka koloniálního vojska. Protože si v budoucnu dost upravovala své životopisné údaje, někdy se uvádí, že se tak stalo proti její vůli. Jisté ale je, že spolu pak manželé odjeli do Indie. Po několika letech se rozešli (nerozvedli) a Eliza se rozhodla pro kariéru profesionální tanečnice. Vrátila se do Evropy, ve Španělsku absolvovala taneční kurzy a do Londýna už přijela s novým jménem Lola Montez, které posílilo její image „španělské tanečnice“.
Debutovala tam s obrovským úspěchem roku 1843. Jenže pak někdo poznal, že je to paní Jamesová a bylo zaděláno na skandál. Tak daleko to Lola nenechala dojít a přesunula se raději na kontinent. Sklízela úspěchy v Paříži, Varšavě, Berlíně či Petrohradu. Neoslňovala tolik tanečním uměním jako svou krásou a sporým oděvem, který více odhaloval, než zakrýval. Muži jí leželi u nohou, a když se jí nějaký zalíbil, neostýchala se mu na rovinu sdělit. Chovala se vyzývavě až nestoudně, své kritiky švihala bičíkem a proslula též nekontrolovanými výbuchy vzteku, během nichž rozbila vše, co se jí dostalo do ruky. Brzy zjistila, že je jednodušší se nechat vydržovat jako exkluzivní kurtizána. Zaměřila se na movité a vlivné klienty, díky čemuž jí odpadly finanční starosti. Tančila ale dál.
V Paříži zapadla mezi uměleckou smetánku. Tady k jejím milencům patřil i Alexandre Dumas či jeho stejnojmenný nemanželský syn. Její půvaby dokázali ocenit i další milovníci žen - skladatel a klavírní virtuóz Ferenc Liszt, malíř Franz Xaver Winterhalter, kníže Heinrich Reuss-Lobenstein-Ebersdorf nebo samotný ruský car Mikuláš I. Největší úlovek na ni čekal v Mnichově, kam odjela z Paříže v roce 1846, když byl jeden z jejích vlivných milenců zastřelen v souboji, jehož příčinou ale - výjimečně – nebyla.
První Lolino mnichovské vystoupení bylo sice úspěšné, ale majiteli divadla se její tanec zdál příliš vyzývavý až provokativní, v té době už místy připomínal striptýz, a tak jí další termíny nekompromisně zrušil. Prý z obavy před prudérním publikem. To si Lola nenechala líbit a hledala zastání na těch nejvyšších místech. Sjednala si audienci u samotného bavorského krále, aby zjednal pořádek. A Ludvík I. Bavorský s audiencí souhlasil. Lola si sice dovolila hodně - nechala na sebe čekat, ale v momentě, kdy se rozlétly dveře, podrážděný panovník zjihl a oněmělý zíral na krásnou tanečnici, o jejichž půvabech i skandálech už toho tolik slyšel.
Nymphenburg
Foto: Shutterstock
Bylo mu už šedesát, ale sexuální apetýt ho stále ještě neopouštěl. Své manželce, s níž měl osm dětí, byl sice neustále nevěrný, měl i nemanželské děti, ale teprve pětadvacetiletá Lola Montez ho dokázala upoutat trvaleji - téměř na celé tři roky. Král samozřejmě okamžitě zařídil, že Lola dostala smlouvu na taneční vystoupení v mnichovském divadle. Rovněž pověřil svého dvorního malíře Josepha Karla Stielera ke zhotovení Lolina portrétu, který visí v tzv. Galerii krásek v královském zámku Nymphenburg v Mnichově. Tím Lolu potěšil a ta ochotně pózovala v malířově ateliéru, kam za ní dochází i sám král, který se brzy stává jejím milencem. Samozřejmě netuší, že je jen jedním z mnoha.
Lola Montezová na obraze malíře Josepha Karla Stielera z Galerie krásek
Foto: Joseph Karl Stieler, Public domain, via Wikimedia Commons
I když byl panovník u svého lidu oblíbený, jeho poměr s Lolou, který se stal veřejným tajemstvím, vzbudil velkou nelibost, zejména díky jejímu sebevědomému a arogantnímu chování, které vycházelo z její pyšné a panovačné povahy. Jenže král byl bezhlavě zamilovaný, takže ztratil veškerou soudnost a kritiku zcela odmítal. Naopak svou milenku, která svého postavení začala zneužívat, zahrnoval obrovskými dary, což u něj nebylo obvyklé. Koupil jí nádherné sídlo na Barerstrasse v blízkosti své rezidence a přes odpor svých ministrů Lole udělil titul hraběnky z Landsfeldu a baronky z Rosenthalu spolu s tučnou roční apanáží.
Když pak vypukla v roce 1848 - podobně jako v jiných evropských zemích - revoluce i v Bavorsku a studenti (také kvůli Lole) vyšli do ulic, král nechal na radu své milenky zavřít univerzitu. To vzbudilo takovou nevoli, že musel zanedlouho toto své rozhodnutí odvolat. Členové královské rodiny pak Ludvíka donutili, aby Lolu vykázal ze země. Ta nakonec pod policejní ochranou opustila Mnichov a uchýlila se do Švýcarska. Ani její odchod už však Ludvíkovi nepomohl. V očích své rodiny i celé země byl vztahem ke krásné tanečnici natolik zdiskreditován, že se v březnu 1848 raději vzdal trůnu ve prospěch svého prvorozeného syna Maxmiliána II. Bavorského.
Ludvík I. Bavorský
Foto: Franz Hanfstaengl, Public domain, via Wikimedia Commons
Lolu, která zatím ve Švýcarsku čekala, zda se k ní její královský milenec nepřipojí, ještě Ludvík dva roky podporoval finančně a dopisoval si s ní. Nikdy se už ale nesetkali. Lola pak odjela do Londýna, kde se vdala. Jenže nebyla rozvedená s exmanželem Thomasem Jamesem (pouze rozloučená), takže jí hrozilo obvinění z bigamie. Další skandál v jejím skandály prošpikovaném životě! Manželé proto raději Londýn opustili a uchýlili se do Francie a do Španělska. Manželství však nemělo dlouhého trvání, rozpadlo se po dvou letech.
Dobrodružný život Loly Montezové však ještě neskončil. Zlákala ji zlatá horečka, a tak se vydala přes oceán do Ameriky. I tam si našla ženicha, mladého novináře, s nímž se přestěhovala do zlatokopeckého městečka Grass Valley. Manželství sice rychle skončilo, ale bývalá hraběnka z Landsfeldu tu začala opět slavit úspěchy. Ve společnosti drsných mužů, pro něž tančila ve svém luxusním saloonu, se stala znovu obletovanou hvězdou.
Lola Montezová s Alights-on-a-Cloud, 50. léta 19. století
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Pak se vypravila na turné do Austrálie, které skončilo už po dvou měsících. Vedení divadla v Melbourne s ní totiž rychle ukončilo spolupráci, když se ukázalo, že nenosí spodní prádlo a ohrožuje tím morálku diváků. Po návratu do USA se jí už nepodařilo navázat na dřívější úspěchy. Rychle stárla a začalo ji zrazovat zdraví. S kariérou tanečnice a kurtizány byl konec. Poslední roky krásné tanečnice byly víc než smutné. Prožila je v New Yorku v chudobě a ústraní. Informace o jejím konci se různí. Zemřela v lednu 1861 v pouhých 39 letech. Jako příčina smrti bývá nejčastěji uváděna syfilida, podle jiného zdroje zemřela na zápal plic, což se nevylučuje.
Bývalý bavorský král Ludvík I. zemřel v 82 letech. Když mu začaly ubývat síly, rozhodl se podstoupit omlazující operaci. Ta však nedopadla dobře a následkem toho král skonal. Lolu Montez přežil o osm let…
Zdroj info: Gressor Megan a Cook Kerry: Osudové lásky, 2006, Krumlovský Felix: Prolíbané dějiny, 2016, Wikipedie en
Související články
Žena-in.cz
Trendy svět|
BetterLife|
V Telce|
Kód Enigma|
Zprávy | Aktuálně.cz|
KINOTIP2.cz|
FAJNTIP.cz|
Techzpravy.cz|
ReadZone|
NESPECHEJ.cz|
