CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 26. 11. 2025, 12:00

Letos by to mohly být konečně ty první opravdu hezké Vánoce s přítelkyní v Bulharsku, prozradil Jan Nedbal

| 6 min

Sdílet

Herec Jan Nedbal zažil poslední rok příběh jako ze scénáře, který by mu málokdo uvěřil. Z mrazivé Antarktidy přiletěl rovnou na vinice v Chile, kde se stal ambasadorem proslulé značky místního vína. O tomto moku dokáže mluvit stejně zapáleně jako o vaření, které sdílí se svou přítelkyní Sárou, jež je pro něj nejen kulinářskou inspirací.

Jan Nedbal

Zdroj: Tarapacá

Dozvěděla jsem se, že jste dokonce navštívil vinice v Chile. Řeknete mi o tom něco?
Zkusím to nějak zkrátit. Celé to byla obrovská náhoda, zvláštní štěstí. V únoru jsem byl na Antarktidě a ještě předtím, než jsem tam odjel, jsem se zastavil v Argentině, v Ohňové zemi. Kempoval jsem tam, spal venku, což mimochodem doporučuji každému, a pak jsem se půjčeným autem chystal přejet do Chile. Jenže na hranicích mě zastavili a řekli mi, že s tím autem z Argentiny do Chile nesmím. A právě tam, když jsem se připojil na internet, mi najednou napsal profil nějaké chilské filmové produkce, jestli bych s nimi nechtěl natáčet. Říkal jsem si, že to musí být nějaký scam, vždyť jsem byl zrovna na chilských hranicích a hned mi píše někdo z Chile. Tak jsem tomu nevěnoval velkou pozornost. Pak mi ale napsali znovu, že to myslí vážně. Řekl jsem tedy: „Fajn, ale teď vyplouvám na Antarktidu, spojím vás se svou agentkou." Když jsem se poté vrátil do Argentiny, dozvěděl jsem se, že mám točit reklamu pro víno Tarapacá. Takže jsem z Antarktidy, respektive z Argentiny, letěl rovnou do Santiaga de Chile a odtud přímo do údolí, kde se nachází vinařství. Tam jsme reklamu natočili, a já se stal ambasadorem značky.

To je úžasné. Jak na vás vůbec přišli?
Vím, že největším odběratelem této chilské značky vína je Česká republika. Je u nás velmi oblíbené. A prý maminka jednoho z manažerů značky ráda sleduje filmy, ve kterých hraju. Hledali tvář pro novou kampaň a ona navrhla, aby oslovili mě. Neuvědomili si ale, že když mi psali, byl jsem doslova za rohem. Bylo to úžasné, něco, co se nedá naplánovat. Ale jak se říká, náhody neexistují, vesmír si z nás jen trochu udělal legraci.

A jak to v Chile vypadalo? Měl jste vůbec už dřív vztah k vínu?
Ano, mám celkově k alkoholu pozitivní vztah. A čím jsem starší, tím víc mám rád víno a zajímám se o něj. Takže to přišlo v perfektní čas. A musím říct, že Tarapacá je i moje oblíbená značka, když potřebuji někomu dát dárek a zrovna nemám čas hledat něco speciálního ve vinotéce. Je to ta nejlepší jistota, která je k dispozici prakticky kdykoliv, když spěcháte.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Víno, příroda a odvaha dělat věci jinak: Kamila Ilgnerová v rozhovoru bez filtru

Jak vypadalo samotné vinařství?
Vinařství je podobné jako jiná, která jsem viděl, ale je specifické tím, že se nachází v údolí obklopeném skalami, což vytváří unikátní klima. Celý ten podnik má obrovskou, stopadesítiletou tradici, a je to vidět i na architektuře. Pro mě to byl šok, jeden den jsem pozoroval velryby a tučňáky v ledové krajině a o tři dny později jsem stál mezi palmami u nádherné historické vily. Ta vila je mimochodem vyobrazená v logu vinařství, a přesně tak skutečně vypadá. Vystoupil jsem z letadla, bylo pětatřicet stupňů a já měl na sobě vlněný svetr, protože jsem ještě před pár hodinami spal ve spacáku ve sněhu. Musel jsem si hned jet koupit kraťasy a normální boty. Ze spacáku jsem šel rovnou do pětihvězdičkového luxusu, bylo to komické.

Které víno máte nejraději?
Teď, když začíná zima, piju nejraději červené. Přes léto se nestydím dát si střik z bílého vína a perlivé vody. A mám moc rád šumivá vína. Samozřejmě šampaňské, ale to člověk nemůže pít každý den. I když by to bylo skvělé… Mám také rád cavu, španělské šumivé víno. A dnes jsem zjistil, že Tarapacá také začala vyrábět i řadu šumivých vín, které jsem měl tu čest ochutnat a myslím, že to bude moje další oblíbená varianta.

Takže na slavnostní příležitosti víno nikdy nechybí?
To určitě ne. Dávám si záležet, aby lahve byly kvalitní, aby hezky vypadaly, a s přítelkyní k nim vždycky vymyslíme i hezké jídlo, aby to celé mělo smysl, ne jen krabice, Hradní svíce a párek ohřátý v mikrovlnce.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Sklo je klasika, ale plast vydrží víc. Co říká obal o kvalitě vína

A kdy jste se naučil vína rozeznávat?
Upřímně, neumím to dodnes. Orientuji se v odrůdách, poznám, jestli je víno sladké nebo suché, ale čeká mě dlouhá cesta. Už se ale orientuji podle vinařství, když něco ochutnám a chutná mi to, rád se k tomu vracím. Ale kdybyste mi dala dvě skleničky a chtěla po mně rozeznat Merlot od Frankovky… to bych si úplně netroufl.

A co česká vína? Znáte Moravu?
No jéje. Je to můj druhý domov, ne fyzicky, protože je daleko, ale mentálně určitě. Nejraději mám Valtice. Mám tam kamarády ve Valtickém podzemí, což je unikátní labyrint sklepů, kilometry chodeb se sklípky. Paní Bohunku, která to provozuje, tímto zdravím. Jezdím tam se Sárou a dokonce tam mám jako čestný host i svůj archivní box, který si plním vínem. Nechávám ho tam zrát, pak se vracíme, sedneme si, otevřeme dobrou láhev, a uděláme si hezky… je to skvělé.

Zmínil jste, že s přítelkyní vaříte. Vaříte rád?
Vařím moc rád, a nejradši právě s ní. Je skvělá kuchařka, mnohem lepší než já, a vždycky se od ní něco naučím. Trávíme tak hodně volného času a myslím, že je to zdravé pro každý vztah.

Je to i tím, že dbáte na to, co jíte?
Ano. Dbám hlavně na to, aby maso nebylo ze supermarketu, ale z řeznictví, abych věděl, odkud pochází. Nemusím osobně znát majitele, ale myslím si, že je důležité podporovat lokální kvalitu a omezovat nadbytek, který vytvářejí velké supermarkety. Bydlím na Praze 6, která je vlastně taková vesnice. Když chci chleba, jdu do pekárny. Když chci maso, jdu do řeznictví. Když potřebuju něco zašít, jdu ke švadleně a nekupuju nový kus oblečení. Je to výborné.

Máte nějaký recept, kterým jste svou přítelkyni „ulovil“?
To asi ne. Uháněl jsem ji docela dlouho, a myslím, že už pak byla jen tak vyčerpaná, že raději řekla ano.

A jak to máte s Vánocemi? Máte rád české Vánoce?
Vůbec ne. Ještě jsem nezažil Vánoce, které by byly opravdu příjemné, bez stresu a hádek. Celý ten kapitalistický princip dárků mi přijde úplně zvrácený.
Dárky si dáváme během roku nebo k narozeninám. O Vánocích se snažím hlavně nebýt na telefonu, neřešit práci a jen si uvařit něco dobrého, dát si víno a pustit si pohádky.

A zkusil jste být na Vánoce někdy na cestách?
Ještě nikdy se mi nepodařilo na Vánoce odjet do zahraničí, ale možná se to podaří letos. Moje přítelkyně je z Bulharska, část její rodiny tam stále žije, a tak nás napadlo strávit Vánoce právě tam. Mohly by to konečně být první ty opravdu hezké Vánoce.