Umělá inteligence, vyškolená převážně na amerických datech, stále více ovlivňuje naše myšlení, rozhodování i hodnoty. Přesto jí většina lidí důvěřuje – možná právě proto, že si její vliv neuvědomují.
ChatGPT a další systémy umělé inteligence mění způsob našeho myšlení a interakce a snižují závislost na lidských odbornících ve prospěch chatbotů vyškolených převážně na datech z USA. Profesor z Univerzity v Oslu varoval, že umělá inteligence oslabuje naši schopnost kritického myšlení. Petter Bae Brandtzæg, odborník na inovace v oblasti médií, upozorňuje, že ChatGPT dosáhl za pouhé tři roky 800 milionů uživatelů. Jde o rekordní tempo, díky němuž se tato technologie stala něčím, bez čeho se již neobejdeme.
Norský odborník v časopise Techxplore vysvětlil, že umělá inteligence přímo zasahuje do naší schopnosti myslet, číst a psát. Sociálním médiím se můžeme do jisté míry vyhnout, ale AI nikoliv. Je zakotvena ve Wordu, online novinách, e-mailu a sociálních sítích. Všichni se stáváme partnery AI, ať chceme, nebo ne.
AI z nás dělá individualisty
Brandtzæg vytvořil koncept „individualismu AI“, aby vysvětlil, jak nás tyto systémy činí samostatnějšími a snižují naši závislost na ostatních lidech. Vědec tím míní, že se oslabují komunitní vazby, protože se obracíme spíše na chatbota než na lidského odborníka. A data to potvrzují.

Zdroj: Youtube.com
Slepý experiment odhalil, že více než polovina norských studentů dává v otázkách duševního zdraví přednost odpovědím chatbotů před odborníky. Méně než 20 % se rozhoduje pro lidské odborníky. „To ukazuje, jak mocná tato technologie je,“ vysvětluje Brandtzæg, který se již několik let zabývá studiem vztahů mezi lidmi a odborníky pomocí chatbotů, jako je Replika.
Výzkumník také představuje koncept „moci modelu“, který vychází z 50 let staré teorie sociologa Steina Bråtena. To znamená, že ten, kdo má model reality s vlivem, nutí ostatní, aby ho přijali. V 70. letech 20. století tuto moc měla média a věda. Nyní ji drží umělá inteligence a šíří se prostřednictvím veřejných zpráv, médií, výzkumu a encyklopedií.
A tady je ta legrační věc. Průzkum ze srpna 2025 ukazuje, že 91 % Norů je znepokojeno dezinformacemi, které generují ChatGPT, Copilot a Gemini. Brandtzæg však prověřil několik studií, které ukazují pravý opak: ačkoli rádi říkáme, že jsme kritičtí, řídíme se radami AI. Je to poprvé, co jsme mluvili s entitou, která toho tolik přečetla, což jí dává děsivou sílu.
„Halucinace“ už mají své následky. Obec Tromsø použila zprávu se zdroji vymyšlenými AI jako podklad pro uzavření osmi škol. Brandtzæg se ptá, kolik dalších obcí udělalo totéž. Totéž se děje ve školství, kde ChatGPT a Gemini generují hodiny, které podporují pouze memorování namísto kritického myšlení.
Profesor také kritizuje kulturní předpojatost těchto systémů. Společnosti zabývající se umělou inteligencí mají sídlo v USA a jsou postaveny především na amerických datech. Brandtzæg odhaduje, že jen 0,1 % obsahu ChatGPT je norského původu, což znamená, že se vztahujeme k americkým informacím, které mohou podmiňovat naše hodnoty a rozhodnutí. Princip „vítěz bere vše“ nebere v úvahu kulturní rozmanitost.
Jak se stalo v případě umělé inteligence běžným, algoritmy také nahrazují psychology, protože jsou dostupnější a levnější než tradiční terapie. Brandtzæg není ve svém varování sám: další odborníci upozorňují, že se spoléháme na technologie, kterým plně nerozumíme a které mohou předsudky spíše zesilovat, než je odstraňovat.
V závěru svého příspěvku uvádí přímočarý postřeh: nikdy předtím jsme nebyli konfrontováni s tak vtíravou technologií. Umělá inteligence není veřejný a demokratický projekt, ale komerční projekt, který řídí několik amerických společností a miliardářů. Přesně opak toho, o co usiluje evropská regulace, která se snaží omezit její nekontrolovanou expanzi.
Globální dopad umělé inteligence na společnost
Využití umělé inteligence se rozšířilo do mnoha odvětví, od medicíny až po zábavní průmysl. Například v medicíně se umělá inteligence využívá ke zlepšení diagnostiky nemocí tím, že interpretuje lékařské snímky a identifikuje vzory, které by lidské oko mohlo přehlédnout. Tento vývoj však také vyvolává otázky týkající se soukromí údajů pacientů a etiky automatizovaného rozhodování.

Zdroj: Youtube.com
V oblasti zábavy mění umělá inteligence způsob, jakým konzumujeme obsah. Streamovací platformy, jako je Netflix, využívají algoritmy AI k doporučování programů a filmů na základě našich předchozích diváckých preferencí. To sice zlepšuje uživatelský zážitek, ale zároveň to vyvolává obavy z „bublinového efektu“, kdy jsou uživatelé vystaveni pouze obsahu, který posiluje jejich dosavadní vkus, což omezuje jejich kontakt s novými myšlenkami a perspektivami.
Kromě toho hraje umělá inteligence zásadní roli při automatizaci pracovních míst, což vyvolalo debatu o budoucnosti zaměstnanosti. Zatímco některá pracovní místa jsou nahrazována stroji, AI vytváří také nové pracovní příležitosti v oblastech, jako je vývoj softwaru a správa dat. Klíčem je adaptace a průběžné vzdělávání, které připraví pracovní sílu na nadcházející změny.
Umělá inteligence je mocným nástrojem, který má potenciál změnit společnost jak pozitivním, tak negativním způsobem. Je nezbytné, aby vlády, podniky i jednotlivci spolupracovali a zajistili, že umělá inteligence bude vyvíjena a využívána eticky a zodpovědně, bude chránit práva lidí a podporovat sociální blahobyt.
Dnes bych se s vámi rád zamyslel nad jedním klíčovým aspektem umělé inteligence, který je často opomíjen: její kulturní podjatostí a komerčním pozadím. Když slyším, že 91 % Norů se obává dezinformací z AI, ale zároveň se ukazuje, že se jejími radami řídí, vnímám v tom velké pokrytectví. Ale možná to není pokrytectví, nýbrž důsledek skryté ‚moci modelu‘, jak to nazývá profesor Brandtzæg. AI, trénovaná primárně na amerických datech, s minimálním zastoupením jiných kultur – třeba jen 0,1 % norského obsahu v ChatGPT – nám podsouvá realitu, která nemusí být naše. Je to komerční projekt ovládaný několika giganty a miliardáři, ne demokratický nástroj. To je zásadní rozdíl oproti snahám EU o regulaci. Nemůžeme se slepě spoléhat na technologie, které nám mohou vnucovat předpojatosti a hodnoty, jež nejsou univerzální, aniž bychom to tušili. Musíme se ptát: čí realitu vlastně umělá inteligence modeluje a proč bychom ji měli bezmezně přijímat?