Mladí lidé po celém světě odmítají apatii a dávají novou tvář svobodě. Jejich zbraní nejsou zbraně – ale mobilní telefony, odvaha a ideály.
Přízrak pronásleduje celou planetu a ohrožuje klid vlád u moci. Není to však starý přízrak, kterému Karel Marx přisuzoval schopnost osvobozovat národy a nastolovat ráj na zemi; podíváme-li se na něj blíže, je tento nový duch téměř opakem toho, který navrhoval duchovní otec komunismu.
Protagonisty tohoto společenského fenoménu jsou mladí lidé. Jedná se o energické hnutí občanů, kteří přišli na svět mezi lety 1996 a 2010, tedy těch, kteří patří do takzvané generace Z, která se jako první vyvinula ponořená do technologické revoluce vedené digitalizací komunikace. Není proto divu, že jedním z jejích nejoblíbenějších emblémů je pirátská vlajka převzatá z kresleného seriálu One Piece, v němž jeho hrdinové, vytvoření podle japonské mangy, statečně čelí autoritářství a korupci.

Zdroj: Youtube.com
Fidel Castro se musel na počátku 60. let uchýlit k leninskému vnucování „revoluční pravdy“ prostřednictvím kubánského veřejného vzdělávacího systému. Využil politického kapitálu, který mu poskytl triumf boje vedeného mládeží, a manévrovacího prostoru, který mu v té době poskytovala neexistence globální informační sítě. Jinými slovy, dělal si, co chtěl a kdy chtěl.
Dnes, navzdory všemu, čelí vyprchávající kubánský socialismus také vzpouře Z, přesně tak, jak se to děje v jiných zemích po celém světě. Například v Peru nedávnému pádu vlády Dina Boluarteho předcházelo velké a trvalé množství rozhořčených protestů, při nichž mnoho mladých lidí nasazovalo své životy. O něco dále v Indickém oceánu podnítily pouliční nepokoje mladých lidí vojenský převrat, který ukončil prezidentské období Andryho Rajoeliny na ostrově Madagaskar. Loni v září se mladí lidé prostřednictvím platformy Discord, známé mezi hráči digitálních her, prakticky shromáždili, aby nahradili nepálského premiéra K. P. Sharmu Oliho, který byl v září sesazen a který vyhrožoval cenzurou sociálních médií.
Konkrétní důvody jednotlivých sociálních povstání byly možná velmi odlišné, všechny však spojovala touha po změně a obrana svobod.
Generace Z údajně dosáhla prvního politického úspěchu na Srí Lance v červenci 2022, kdy systematické povstání tisíců nestranických občanů donutilo prezidenta Gotabaju Radžapaksu odejít od moci. V takovém případě mělo být hlavním spouštěčem vyčerpání srílanské společnosti v důsledku hospodářské krize. O dva roky později v Bangladéši odstoupila premiérka Šajch Hasína z funkce po sérii vzpour vedených především studenty veřejných i soukromých univerzit, kteří měli dost politické svévole a vládních represí.
Tato dvě jihoasijská hnutí zřejmě inspirovala následné vzpoury, které se týkaly Indonésie, Filipín, Keni, Maroka a dokonce i Francie, stejně jako výše zmíněné protesty v Peru, na Madagaskaru a v Nepálu. Konkrétní motivy jednotlivých sociálních povstání mohly být velmi odlišné, všechny však spojovala touha po změně a obrana svobod.
Na všech pěti kontinentech se navíc odehrálo totéž: mobilizace byly spontánní, výzvy kreativní, protagonisté mladší 35 let a většina z nich se cítí být poškozena vedením svých zemí, bez ohledu na jejich původ a ideologii.
Je ještě příliš brzy na to, abychom věděli, jak daleko generace Z zajde ve své snaze globalizovat ekonomické, sociální a politické změny, kterých se dovolává. Zatím ani nelze nahlédnout konkrétní důsledky, které by mohly z jednotlivých případů vyplynout. Důležité je registrovat účinnost tohoto fenoménu, proměny, které již v mnoha odvětvích vyvolává, a jeho rostoucí schopnost se šířit.
Autoritářství se živí lhostejností, svoboda se živí angažovaností.
Autoritářské režimy na celém světě se zdají být nepřipravené čelit idealistické, pochybující mládeži, která je jasně odhodlaná neztratit svobodu projevu. Tento druh protivníka, tak hrozivý, nebyl na radarech despocií zaregistrován, a to i proto, že má mladou tvář, svěží diskurs, nevyčerpatelnou vitalitu.
Žijeme v době okamžité komunikace, informačního eklekticismu a alternativní symboliky. Nové generace si tyto oblasti přivlastnily a učinily z nich nedílnou součást svého každodenního života. Mládí rozhodně není synonymem originality a optimismu, stejně jako plynutí času není zárukou zralosti a soudnosti. Mezi největší tragédie současných národů však patří přítomnost apatické mládeže.
Autoritářství se živí lhostejností, svoboda se živí angažovaností. Kdo může bojovat s mladistvým nadšením, aniž by se stal odpůrcem budoucnosti? Jak se vypořádat se zápalem mládí, aniž by člověk vypadal zestárle, zastarale?

Zdroj: Youtube.com
Generace Z se svým vrozeným vztahem k technologiím a schopností rychle se organizovat prostřednictvím sociálních sítí se ukázala být katalyzátorem změn v různých částech světa. Tento fenomén se netýká pouze rozvojových zemí; i ve vyspělých zemích, jako jsou Spojené státy, sehráli mladí lidé klíčovou roli v hnutích, jako je Black Lives Matter, které se zasazuje o rasovou spravedlnost a rovnost.
Technologie se pro tuto generaci staly klíčovým nástrojem, který jim umožnil nejen komunikovat, ale také dokumentovat a šířit jejich kauzy po celém světě. Platformy jako TikTok, Instagram a Twitter se staly arénami, kde mladí lidé sdílejí nejen svůj každodenní život, ale také své politické a sociální názory, což mobilizuje miliony lidí během několika hodin.
Tato generace navíc projevuje pozoruhodný zájem o změnu klimatu, což je téma, které je ústředním tématem jejich protestů. Mladí aktivisté, jako je Greta Thunbergová, upoutali pozornost celého světa a vyzývají k naléhavým opatřením k řešení klimatické krize. Schopnost generace Z propojit globální problémy s místními akcemi je jednou z jejích největších předností.
Tato cesta však není bez problémů. Navzdory své schopnosti mobilizovat se a vytvářet změny čelí generace Z významným překážkám, jako jsou dezinformace na internetu a vládní cenzura v některých zemích. Přesto jejich odhodlání a přizpůsobivost naznačují, že budou i nadále mocnou silou při utváření politické a sociální budoucnosti světa.
Když čtu o tom, jak generace Z po celém světě svrhává vlády, nemohu si pomoct, ale cítím, že jsme svědky něčeho skutečně historického. Je to fascinující, jak se po celém světě, od Srí Lanky po Peru, zvedá nová vlna aktivismu. Už nejde o izolované incidenty, ale o globální fenomén. Mám pocit, že se nám před očima formuje nová definice občanské angažovanosti, kde digitální nástroje nejsou jen doplňkem, ale samotným srdcem revoluce. Kdo by si pomyslel, že Discord, herní platforma, se stane nástrojem k sesazení premiéra v Nepálu? To je neuvěřitelné. Jsem přesvědčen, že tato generace, s jejími ideály a technologickou zdatností, má potenciál přetvořit politickou mapu světa. A je jen na nás, zda se k jejich nadšení přidáme, nebo se budeme dívat, jak se minulost marně snaží bojovat s budoucností.