Když pravda není vtipná a lajky zraňují

Sdílet

Zdroj: Proboha!

Někdy stačí málo – jeden klik, jeden smajlík, a přidáme se k něčemu, s čím bychom raději souhlasit neměli. Sama si připomínám biblické varování: „Nepřidáš se k většině, páchá-li nepravost.“ V dnešní době se k většině přidává snadno – lajkem, sdílením, mlčením. A přitom možná ztrácíme víc, než tušíme.

„Nepřidáš se k většině, pokud páchá nepravost.“ To je napsáno v Bibli. Je to jedno z přikázání, jejichž porušení nebo nedodržení je trestáno. Nevím, jak si představujete Boží tresty, mně stačí, že by mi nepožehnal. Boží požehnání znamená, že prší, kdy má, a slunce svítí, kdy má. Daří se mi a všechno mi vychází. Těsto kyne a do mouky nelétají moli. Kytky kvetou a na růžích nejsou mšice. Stihnu, co potřebuju, a jsem zdravá. Není válka, máme kde bydlet a jsme svobodní. Můžeme chodit nebo nechodit do kostela, na koncerty, na schůze, na přednášky, na vandr. Můžeme si myslet, co chceme, a říkat to nahlas. Toto vnímám jako požehnání.

Ještě existují zlořečení. Těmi Bůh trestá ty, kdo se neřídí jeho přikázáními. Znamenají pravý opak požehnání.

Já vím, teologicky poučení diskutéři mi teď namítnou, že to ale platilo ve Starém zákoně, dnes už jsme jinde. Souhlasím. Dnes bychom neměli o zlu ani přemýšlet, natož je páchat. Ať už sami, nebo s nějakou bezpečnou početní většinou. Naše měřítka jsou nastavena daleko výš. Nejen že bychom neměli nikomu nadávat a o nikom lhát, ale neměli bychom na to ani pomyslet. To je úroveň, na niž jsme pozváni.

Láska nebo vlast – těžké rozhodnutí ženy, která uprchla před válkou

Nezáleží už tedy jen na skutcích nebo na slovech, která vypustíme z úst. Záleží na našich myšlenkách. Přesto nebo právě proto připomínám tu větu: Nepřidáš se k většině, páchá-li nepravost. Jestli tomu dobře rozumím, neměli bychom se přidávat ke zlým myšlenkám, byť by na nich panovala společenská shoda.

Narážím na sociální sítě. Tam totiž na mnoha místech probíhá lítý duchovní boj o naše duše. Je tak snadné a snad i lákavé přidat se k láteřící skupině. Kdo by odolal, když si může přisadit hrubým žertem nebo nenávistnou poznámkou v diskusi o někom, nebo s někým, kdo mě dráždí, nebo s kým nesouhlasím.

Nakonec nemusíme ani sami nic psát! Stačí, když vyjádříme souhlas s něčím negativním, špinavým, nenávistným, útočným nebo nepravdivým třeba jen označením, že se nám to líbí.

Co na tom je, přidat smějícího se smajlíka pod fotku nebo text, který někoho zesměšňuje, nebo se někomu posmívá? Nač zkoumat, jestli je nějaké sdělení pravdivé, když je dost vtipné? Pravda ale není názor a ani nevzniká tisícerým opakováním. I kdyby třeba sto lidí tvrdilo, že naše vláda vykrmuje Ukrajince a naši chudáci kvůli tomu ve své zemi hladoví, vy víte – a jsou na to čísla –, že to není pravda. A vy z toho pravdu neuděláte, když se k takovému tvrzení přidáte. I kdyby jen lajkem.

Neměli bychom ani nikomu nadávat. Pamatujete? Ježíš řekl, že dřívější nařízení: „Nezabiješ,“ bylo překonáno. Nyní platí, že kdo řekne svému bratru: „Blázne,“ bude trpět v ohni pekelném. Když někdo jiný nadává a my to lajkujeme, vyjadřujeme s tím svůj souhlas. Taky nadáváme. My se tím přidáváme k nadávajícímu.