Když britské křižníky psaly dějiny: Skutečný příběh filmu Bitva u La Plata

| 3 min

Sdílet

Bitva u La Plata patří mezi ty filmy, které spojily technickou přesnost s dramatickým líčením skutečné námořní události z počátku druhé světové války. Vytvořili ho Michael Powell a Emeric Pressburger, a i přes složitost příběhu, film dokázal zaujmout publikum. Dnes je oceňován jako námořní klasika.

Když britské křižníky psaly dějiny: Skutečný příběh filmu Bitva u La Plata

Zdroj: J. Arthur Rank Film Distributors / © Česká televize

Historický úvod: skutečná bitva a její význam

Dne 13. prosince 1939 došlo v ústí řeky Río de la Plata ke střetu německé bitevní lodi Admiral Graf Spee s trojicí britských křižníků Exeter, Ajax a Achilles. Cílem Němců bylo přerušit spojenecké námořní trasy, což mělo mít strategický význam pro Británii závislou na dovozu surovin. Bitva, která skončila poškozením Graf Spee, se stala symbolem morálního vítězství v době nejistoty.

Video k článku ZDE

Film vypráví nejen o námořních manévrech, ale též o diplomatických intrikách, morálních dilematech a osobním osudu kapitána Langsdorffa. Přes dramatizaci se tvůrci snaží o věrnost historickému záznamu, včetně detailních scén palby, alarmů a rozhodování na můstku.

Výroba, technika a tvůrčí rozhodnutí

Film byl natočen v barvách Technicolor a ve formátu VistaVision, což v polovině 50. let znamenalo náročnost na technologii a rozpočet. Záběry z moře vznikaly v reálných podmínkách, některé scény v Montevideu, jiné v přístavech Gibraltaru a Malty.

Pro ztvárnění lodí často tvůrci využili skutečné válečné lodě či jejich sestry: např. HMS Ajax byla zastoupena lodí HMS Sheffield, HMS Exeter lodí HMS Jamaica. Graf Spee zase nahradil americký těžký křižník USS Salem.

Režiséři a scenáristé Emeric Pressburger a Michael Powell rozdělili film do čtyř etap scénáře: začátek na Graf Spee, poté přípravy britské eskadry, dramatická bitva a diplomatické dění v Montevideu. Dialogy mezi kapitány Langsdorffem a Dovem patří k emocionálním vrcholům filmu. Scény válečných výbuchů byly kombinovány záběry reálných výstřelů, maket a efektních scén. Některé recenze upozorňují na mírnou nejasnost v přehlednosti boje pro běžného diváka, který nezná podrobnou válečnou historii.

Skladatel Brian Easdale složil pro film dvě písně: „Dolores' Song“ a „Rio de la Plata“, které byly použity v závěru scény v Montevideu.

Přijetí filmu ve světě

Film byl promítnut v rámci Royal Film Performance 29. října 1956 v Leicester Square, což mu zajistilo prestiž. Film velmi dobře obstál i u publika a stal se jedním z nejnavštěvovanějších britských filmů roku 1957.

Kritika byla smíšená. Někteří recenzenti chválili precizní techniku, kameru a historické detaily, ale jiní upozorňovali, že film působí místy staticky, či spíše jako dokument než dramatická látka.

Mohlo by vás zajímat: Tyto filmy z války vás donutí litovat vojáky, které jste měli nenávidět

Hodnocení dnes mezi filmovými nadšenci

Film si drží dodnes relativně kladné hodnocení, fanoušci vyzdvihují zejména realistickou námořní akcí, využití reálných lodí a propracované střety. Ke kritičtějším hlasům patří výtky na pomalejší tempo a menší emoční hloubku některých postav.

Ve střední Evropě byl film uváděn jako „Bitva u La Plata“ a stal se součástí ojedinělého výběru válečných filmů promítaných i v našich kinech či ve filmových klubech. Ve filmových databázích (např. CSFD) získal průměrné hodnocení kolem 60–70 % a recenze uživatelů často uvádějí, že nejzajímavější je pro ně scéna námořní bitvy a atmosféra válečných let.

V dnešní době má Bitva u La Plata především kultovní status mezi milovníky válečných snímků a historických dramat v Česku. Film je citován jako reprezentativní příklad námořního filmu starší generace, oceňovaný zejména pro precizní přístup a technickou náročnost.