CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 28. 10. 2025, 06:30

Každé ráno je pro nás před školou peklo, dcera se nezvládá rozloučit

| 5 min

Sdílet

O tom, že každé dítě je jiné, není asi třeba diskutovat. Jsou děti, které měly nachystanou aktovku už v srpnu a nedočkavě vyhlížely první školní den a pak jsou děti jako Klárka, která každý den svádí boj s nástupem do školy.

Každé ráno je pro nás před školou peklo, dcera se nezvládá rozloučit

Zdroj: Shutterstock

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

„Nemyslím si, že by naše Klárka byla nějak odlišná od ostatních dětí. Máme staršího syna a tedy i srovnání. Možná je trochu bázlivější, ale rozhodně to není uzlíček nervů, který by probrečel den. Naše ranní odchody do školy jsou ale strašná katastrofa a stojí nás všechny hodně nervů. A nejvíc samozřejmě naši Klárku. Den, co den pláče před školou a nechce se od nás odloučit. Už jsme vyzkoušeli kde co. S manželem jsme si střídali, dokonce jsme chodili celá rodina, ale je to vlastně úplně jedno a vždy to končí scénou, kdy se nás dcera drží za nohu a my ji pomalu do školy musíme dostrkat,“ říká maminka Kamila.

Odpoledne přitom dívka o škole vypráví s nadšením a líčí, co všechno nového se naučila. Rodiče napadla i varianta šikany ze strany spolužáků, ale Klárka je ve škola sotva pět týdnů a rodičům přijde nepravděpodobné, že by se to dělo. Navíc kromě rána jejich dcera problém se školou nemá. Přesto je to pro všechny dost vyčerpávající a ani rodiče nechtějí každé ráno začínat s takovým emočním vypětím.

K článku se vyjádřila Mgr. Šárka Miková, psycholožka, lektorka a autorka několika knih

Z toho, co víme, není možné jednoznačně říct, co Klárku při ranních odchodech do školy tak silně blokuje – a právě to je důležitý vzkaz pro rodiče: každé dítě reaguje jinak, protože má jiné nastavení osobnosti. Bez znalosti typu osobnosti se velmi těžko určuje, zda se Klárka bojí změny, odloučení, nebo třeba jen nemá „zmapované", co přesně se bude dít – a tím pádem jí chybí pocit kontroly. I děti, které vnímají školu jako bezpečné a zajímavé místo, mohou ráno spustit silnou stresovou reakci, protože je vyvede z rovnováhy samotný přechod – loučení, změna prostředí, změna režimu. A pokud je dítě senzitivní, výrazně závislé na dospělém nebo má typ, který se potřebuje dlouho připravovat na nové situace (např. ISFJ, INFP, INFJ), může se právě ranní odloučení stát velmi emočně náročným bodem dne – bez ohledu na to, že zbytek školního dne zvládá skvěle.

Zároveň je důležité porovnat, jak dítě reagovalo na podobné změny v minulosti – např. nástup do školky, změnu prostředí, první kroužek bez rodičů. Vidí-li rodiče rozdíl, může jít o reakci specificky spojenou se školou jako institucí – a s novým režimem, pravidly, výkonem. Nástup do první třídy je extrémně náročný nejen na adaptaci, ale i na vnitřní zpracování všeho nového. Pro některé děti je to příval podnětů, kontaktů a očekávání, který neumějí (zatím) integrovat. Mnohdy se za pláčem a odmítáním skrývá ne nedostatek odvahy, ale nedostatek energie: dítě už ráno cítí, že nebude mít „dost vnitřních zdrojů" na zvládnutí celého dne. V těchto případech často pomůže nejen láskyplná stabilita při loučení, ale také důkladnější mapování typu dítěte – protože právě ten může rodičům nabídnout úplně nový pohled na to, proč Klárka reaguje, jak reaguje, a co konkrétně by jí mohlo pomoct.

A co tedy může pomoci i bez znalosti typu? Některým dětem vyhoví krátké a neměnné rituály (např. „máváme si u dveří"), jiné ocení možnost aktivně se rozloučit – např. samy rozhodnout, kdy odejít, nebo komu dají pusu. Pokud je dítě citlivé na emoce, pomáhá klidný a důvěřivý rodič, který „nešíří napětí" – a zároveň ujistí: „Jsem tu pro tebe, až se vrátíš." Některé děti potřebují logiku a smysl – tam může pomoci konkrétní časový plán dne nebo vysvětlení, proč je dobré do školy jít. A u dětí s bohatou fantazií je dobré předem mluvit o tom, co si představují, že se stane – protože často reagují na vlastní představu, ne na realitu. Každopádně platí: čím víc rozumíme dítěti, tím méně musíme bojovat proti jeho chování.

Mgr. Šárka Miková je psycholožka s více než 25letou praxí a zároveň maminka tří dětí. Je autorkou tří úspěšných knih – Milovat nestačí, Nejsou stejné, Ani mámy nejsou stejné - které se opírají o její vlastní teorii osobnosti, tzv. Teorii typů. Základem jsou 4 typy osobnosti s různými vrozenými potřebami. Ve své práci se věnuje podpoře rodičů i dětí, pomáhá jim lépe poznat sebe i své děti, porozumět v jejich jedinečných typech chování, emocí a potřeb.

O webu Teorietypu.cz

„Vždyť jsme se na tom domluvili!“ „Ale já to bral jen jako možnost.“ Občas máme pocit, jako by nám někdo dělal něco naschvál. Jenže ten druhý „jen“ může mít jinak nastavený mozek. Teorie typů nám podobné situace pomáhá pochopit. A taky poznat sám sebe. Inspirujte se články na blogu, kupte si knihu plnou příběhů, zkuste webinář nebo se zúčastněte interaktivního dvoudenního semináře. Více na www.teorietypu.cz

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Každé ráno je pro nás před školou peklo, dcera se nezvládá rozloučit

Vyhozeni jen s jednou taškou. V Pobaltí deportují "němé" Rusy, svoji šanci dostali

Tajemství, která moře stále skrývá: 5 ZÁHAD Z HLUBIN, které věda teprve začíná chápat

Poprava 27 českých pánů: Lebky byly vystaveny 10 let na kůlech, poté zmizely beze stopy

Trump versus Si: obchod, jaderné šachy a precizně režírovaná čínská vlajkosláva

„Pohoda“ ve vězení? Ornella Koktová odhalila, co si Pavel Novotný skutečně prožil