Karosa, Škoda, SOR: České autobusy dobývají svět

3 min

Sdílet

České autobusy nejsou jen kulisa školních výletů a ranních cest do práce. Jsou to pojízdné kapitoly naší průmyslové historie, které se prohánějí městy i kopcovitým venkovem a sbírají další a další kilometry. Stačí jeden pohled na silnici a vybaví se kupole starších výdechů topení, škatulovitá elegance devadesátek i dnešní hladké linie bezemisních vozů.

Trolejbusy jsou klasikou větších měst

Zdroj: MotorGuru.cz

A právě tahle mozaika příběhů je napínavější, než by se mohlo zdát. Kde se vzaly modely, na nichž vyrostly generace cestujících? Jak se české značky popraly s nástupem nízkopodlažnosti, elektřiny a vodíku?

Od RTO k městským legendám

Klasiku československých silnic definoval společný projekt motorárny a karosárny: typ 706 RTO. Robustní rám, srdce ze stejnojmenného náklaďáku a dvoukřídlé dveře vozily lidi od konce padesátých let do začátku sedmdesátých, než štafetu převzala modernější řada Š 11. Ikonický RTO se stal dokonce základem kloubového prototypu RTO-K a důkazem tehdejších ambicí. Sériová výroba probíhala v letech 1958–1972 a navazovala na typ 706 RO.

Karosa: od škatulat k evropskému maratónci

Na přelomu 60. a 70. let přišla městská a linková jedenáctka, po ní robustní řada 700 a v devadesátkách uhlazenější 900. Dnes už vysokomýtská tradice běží pod jiným jménem, ale adresu nemění: továrna ve Vysokém Mýtě sází na meziměstský typ, který se stal evropským evergreenem. Milníky jako 150 000 vyrobených autobusů a 60 000 Crossway dokazují, že z východních Čech vyjíždí jeden z pilířů linkové dopravy. Závod je popisován jako největší evropský výrobce autobusů a v posledních letech překračuje čtyři tisíce vyrobených vozů ročně.

Čtěte také: Letiště v Česku: Mezi 91 stanicemi v ČR je jen jedna opravdu dobrá

Škoda: když bus znamená elektřinu a trolej

Značka se v autobusech nejvýrazněji zapsala elektricky: trolejbusy 14Tr a 15Tr z osmdesátých a devadesátých let brázdily města napříč regionem a nastavily laťku odolnosti i jednoduché údržby. V novém tisíciletí navázaly nízkopodlažní typy s výzbrojí pro „in-motion charging“, tedy jízdu z části pod dráty a z části na baterie. A aby to nebylo jen o troleji, Praha nasadila dvanáctimetrové elektrobusy E’City (2022) a pilotně i vodíkový vůz H’City (2023).

SOR Libchavy: byznysový nováček, který rychle dospěl

Na mapě se objevil po roce 1990 a rychle trefil potřeby měst i regionů: kompaktní „béčka“ pro menší poptávku, nízkopodlažní řada NB pro velká města a brzy také elektrobusy. Už v polovině minulé dekády jezdil po českých silnicích jedenáctimetrový bateriový vůz v ostrém provozu, dnes výrobce dodává i hybridní trolejbusy a kloubové varianty pro nové pražské linky. Firma vznikla v roce 1991, prototyp dvanáctimetrové NB se ukázal v roce 2006 a sériově se vyráběl 2008–2022. EBN 11 pak odstartoval éru tuzemských elektrobusů v pravidelném provozu a na to navázaly parciální hybridní pro pražskou linku 58.

Čtěte také: Stavba tunelu pod řekou je extrémně náročná. Takhle to vypadá

Autobusy SOR najdete třeba v Praze, zdroj: Shutterstock

Inovace, které změnily nastupování i ovzduší

Tři vývojové proudy se v Česku prolnuly v překvapivě soudržnou linii. Nejprve přišla nízkopodlažnost – revoluce pro kočárky a seniory. Pak nástup alternativ: CNG a postupně baterie, které z krátkých linek vyrazily i mezi města. A do třetice návrat trolejbusů ve verzi 2.0: drát jen tam, kde dává smysl, zbytek obstará chytrá baterie. Efekt? Tichý rozjezd, méně lokálních emisí a jízdní řád bez kompromisů.

Co z toho plyne pro české cesty

Historie českých autobusových značek není nostalgický skanzen. Je to rozjetý vlak, který se přizpůsobuje dopravním trendům: velká továrna ve východních Čechách chrlí meziměstské pracanty, tradiční elektřinář sází na trolejbusovou renesanci a libchavský výrobce pružně vykrývá poptávku měst po nízkopodlažních a bezemisních vozech. Připočtěte digitalizaci provozu, lepší asistenty řidiče a tichý chod – a dostanete představu, proč bude český autobus i v další dekádě patřit k jistotám našich silnic.