„Patřím k lidem, co toho moc nenamluví. Ve společnosti spíš pozoruju, když už mě teda manžel občas někam vytáhne. Jinak mám ideální večer na gauči s knížkou a skleničkou nějakého dobrého vína. Vůbec mě nenapadlo, že si můžu porodit človíčka, který mě za celý den nenechá ani chvíli vydechnout,“ popisuje Monika.
Ta prý docela ráda vzpomíná na období, kdy dcera ještě nemluvila nebo zkoušela první slova. A dokonce se mnohdy přistihne u toho, že závidí známým, jejichž děti jsou ve vývoji řeči pomalejší a třeba ještě ve třech letech říkají jen pár slov. Moničina dcera má naopak pěknou vyřídilku.
„Dcera začala mluvit už kolem roku a nejdřív jsme byli samozřejmě z každého slova úplně nadšení. Velmi brzy začala tvořit i celé věty. Všichni v okolí říkali, jak je strašně šikovná, dokonce i pediatrička se divila. V té době jsem ale ještě netušila, že to pro mě bude mít i stinné stránky,“ tvrdí Monika.
Její dceři jsou teď tři roky a před několika měsíci začala holčička svou slovní zásobu využívat skutečně naplno. Nezabaví ji žádná hračka, celý den si chce s maminkou jen povídat a hrát nejrůznější scénky pořád dokola.
„Už od té doby, co rozlepí oči, pořád něco povídá. To by nebylo zase tak hrozné, člověk to asi dokáže v hlavě trochu vypnout, ale ona vyžaduje moji interakci. Pořád dokola musím předstírat, že jsem Karkulčina babička apod. A pro moji introvertní duši je to opravdu hrozné. Často už jsem na dceru i nepříjemná a říkám jí, že nechci být babička, ale maminka a proč si nemůže chvíli s něčím hrát sama. A ještě lepší je, když pak přijde manžel z práce a má po celém dnu potřebu vyzvídat, co jsme s dcerou dělaly a dělit se o to, co u něj v práci. To už nemám vůbec žádnou energii,“ uzavírá Monika.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Říká se, že se nám narodí přesně takové dítě, které nás má něčemu naučit.
Pro introvertní Moniku je její extravertní a kreativní dcera tvrdou zkouškou a vnímá její energii jako „vysavač“ na komfortní tichou a mírně plynoucí zónu svých introvertních potřeb. Stejně tak jak neexistuje ideální rodič, neexistuje ani ideální dítě, které bychom si vybrali, aby se hodilo do energie rodiny či jednotlivého rodiče. Dynamický a energický rodič by byl nadšen z radostné a hravé energie svého dítěte a aktivně by tyto projevy podporoval a rozvíjel. Nejsem si zcela jistá, zda se u Moniky projevuje pouze introvertní rys její povahy spolu s únavou z mateřské péče, která se objevuje i v neochotě komunikovat a sdílet s manželem prožitý den s dcerou. Nabízí se otázka, jakou má sama Monika zkušenost z interakcí ve svém dětství, zda sama prožila společné hry s matkou a zda ji upřímně těší a baví si s dcerou hrát.
Každá matka má jiné kvality, každé mateřství je jiné a jedinečné. Bylo by užitečné zjistit, kde se vzaly Moničiny limity a zda je možné je posunout v rámci zkvalitnění vztahu mezi ní a dcerkou.
Dítě potřebuje zrcadlení rodičovských emocí, komunikace je základním kamenem ve všech vztazích. Moničino odmítání a neaktivita může posilovat vyžadující tendence k upoutání pozornost i a dítě se tak stává tím, kdo řídí celý proces vzájemného kontaktu. A protože je dítě, nemá tento kontakt zdravé hranice.
Energie dětí by nikdy neměla být potlačována, ale pouze směřována správným směrem. Moničina dcera si v budoucnu pravděpodobně bude užívat veškeré aktivity ve školce a tím se Monice značně uleví. Do té doby je úkolem Moniky, vytvořit podmínky a hranice, kdy bude ochotna se dceři naplno věnovat a kdy pro ni vymyslí aktivity, směřující na samostatnou činnost. Pokud v tomto ohledu nemá Monika žádnou vhodnou inspiraci, existuje spousta literatury na téma rozvoje kreativity dítěte či herní terapie.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články