Je to jen kopec? 83 % návštěvníků odchází s pocitem, že ne. A někteří se vracejí s hrůzou v očích

3 min

Sdílet

Na první pohled vypadá jako zvláštní skanzen víry – pahorek posetý tisíci a tisíci křížů všech velikostí. Jenže Hora křížů u litevského Šiauliai je mnohem víc než poutní místo. Je symbolem odporu proti okupacím, energií nasáklým bodem na mapě Evropy a také jedním z nejzáhadnějších míst úcty i strachu.

Je to jen kopec? 83 % návštěvníků odchází s pocitem, že ne. A někteří se vracejí s hrůzou v očích

Zdroj: hector campoy cifuentes / iStockphoto

Historie, která se nedá smazat

První kříže se na kopci objevily už v 19. století, po polsko-litevských povstáních proti carskému Rusku. Rodiče a příbuzní padlých rebelů, kteří často neměli hroby, sem začali chodit a stavět symbolické kříže. Tradice se šířila dál. Každý, kdo měl prosbu nebo děkoval za vyslyšenou modlitbu, sem přinesl kříž. A tolik bolesti a víry obyčejný kopec proměnilo v místo, které přesahuje vše, co známe.

V minulém století se pahorek stal národním symbolem a poutním místem. Skutečnou sílu ale ukázal v dobách, kdy byla Litva pod sovětskou správou. Komunistický režim viděl v místě nebezpečný symbol víry a vzdoru. Kříže několikrát srovnaly se zemí buldozery, kolem byly vykopány příkopy, aby se lidé nedostali dovnitř. Jenže kříže se vždy vrátily. Stovky, tisíce nových přes noc. Nikdo nikdy nezjistil, jak to bylo možné. Hora se tak stala živým důkazem odhodlání litevského národa a přezdívá se jí také „pahorek nesmrtelnosti“.

Atmosféra mezi tisíci kříži

Dnes se na Hoře křížů nachází odhadem přes 200 000 křížů. Takové množství údajně spočítali dobrovolníci začátkem tohoto tisíciletí. Velké dřevěné, malé kovové, ozdobené, jednoduché. Když fouká vítr, rozeznívají se stovky růženců a zvonečků a celý prostor se ponoří do jakési kakofonie. Někteří poutníci tvrdí, že slyší melodie, jiní mluví o šepotu a modlitbách, které zní, jako by vycházely přímo z půdy.

Zvlášť v noci působí místo děsivě. Tisíce stínů vytváří dojem, že kříže se hýbou. Mnozí tvrdí, že viděli mezi nimi postavy – někdy oblečené v bílém, jindy temné siluety, které je sledovaly.

Legendy a pověsti

Kříže, které rostou samy

Podle místní legendy se kříže na pahorku někdy objevují samy. Světélka nad polem, která lidé zahlédnou v noci, prý zanechávala po sobě nové kříže.

Šepot mrtvých

Poutníci vyprávějí, že slyšeli modlitby v jazycích, kterým nerozuměli, a přesto dokázali slova zopakovat. Litevci věří, že jsou to hlasy duší popravených a umučených, jejichž těla nikdy nenašla hrob.

Mnozí viděli zvláštní postavy mezi kříži – jedni andělsky bílé, jiní temné a děsivé. Vždy však mlčely a mizely beze stopy.

Kletba pro bezbožníky

Říká se, že kdo si odnese kříž z Hory domů, přinese na sebe neštěstí. Existují příběhy turistů, kteří po sérii podivných nehod přijeli kříž vrátit.

Duchovní význam i turistická atrakce

V roce 1993 navštívil Horu křížů papež Jan Pavel II. a označil ji za symbol víry, která překonává útlak. Od té doby se stala jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst severní Evropy. Přicházejí věřící, turisté, ale i lidé, kteří hledají jen tajemnou atmosféru.

Každý, kdo přijde, smí zanechat svůj kříž. A tak jich rok od roku přibývá. Hora se neustále mění, roste – jako by skutečně byla živá.

Mohlo by vás zajímat: Pekelná tvář Kokořínska: Čertovy hlavy u Želíz děsí i fascinují

Konspirační teorie a tajemná energie

Ezoterici tvrdí, že Hora křížů je energetický uzel, kde se kříží síly Země. Prý není náhodou, že i po brutálních zásazích Sovětů místo nikdy nezmizelo. Podle některých teorií sem proudí energie z dávných pohanských obětišť a kříže jen převzaly roli starých kultovních symbolů.

Jisté je jedno, málokdo odtud odchází s pocitem, že šlo jen o obyčejný kopec.

Hora mezi vírou a strachem

Pro jedny je Hora křížů posvátným místem, pro druhé magnetem tajemných sil. Někdo zde nachází klid, jiný má husí kůži a pocit, že ho někdo sleduje. A možná je právě v té dvojznačnosti její kouzlo. Je to živý symbol víry, vzdoru i nevysvětlitelného tajemství, který i v moderní době přitahuje pozornost a nutí nás přemýšlet o věcech mezi nebem a zemí.