KOMENTÁŘ. „Šílencův mír“, jak kdysi někdo překřtil smlouvu, která koncem roku 1995 skončila válku v Bosně a Hercegovině, snáší svoje otrávená vejce i po třiceti letech. V roce 1993 přizval Západ zcela zbytečně k prosazení příměří tehdy zcela bezmocné Rusko. Tehdejší ruský vyjednavač Vitalij Čurkin to s úsměškem glosoval: „Mají, co chtěli. Pro příštích sto let nebude na Balkáně žádný mír bez Ruska možný.“
Měl pravdu. Poslední nepřehledné a zmatené události mohou být dalším kolem zpravodajských her stejně jako důsledek úmyslného rozvratu diplomatického úsilí OSN a EU ze strany Donalda Trumpa, podporujícího developerské korupční projekty svojí rodiny v Srbsku a Republice Srpske.
Vyhrává Rusko a prohrává mír a demokracie.
Lidské safari
Milánské prokuratura začala oficiálně vyšetřovat informace o existenci takzvaného „sniper safari“ v době války v Bosně a Hercegovině. Málokdo rozumí tomu, proč to přišlo až 30 let po válce, protože informace o skupinách „víkendových válečníků“ se v tomto válečném konfliktu objevovaly už od roku 1992.
Tehdy mělo jít o víkendové autobusové zájezdy chorvatských „gastarbaiterů“ z Německa a Švýcarska na chorvatsko-srbskou frontu pod Záhřebem.
Po vypuknutí bosensko-chorvatského konfliktu se v roce 1993 stabilizovala fronta v Mostaru. Novináři chorvatského magazínu Feral Tribune už tehdy upozorňovali svoje zahraniční kolegy na občasnou přítomnost malých týmů cizinců, kteří přijížděli na mostarskou frontu s podporou bosensko-chorvatské milice HVO na několikadenní nasazení na frontě, údajně jako odstřelovači.
Informace a důkazy, které právě teď přiměly milánskou prokuraturu zahájit vyšetřování, přišly od chorvatských, italských a bosenských novinářů. Podle nich šlo o vysoce komerční činnost, organizovanou na srbské straně polovojenskými jednotkami ultranacionální Srbské radikální strany vedené Vojislavem Šešeljem, odsouzeným později mezinárodním tribunálem za zločiny proti lidskosti.
Od roku 1995 se jejím generálním sekretářem stal dnešní srbský prezident Alexandar Vučič. Uchazeče o „safari“ z řady zemí, především z Itálie, Ruska, USA, Kanady a Velké Británie, jednotlivě prověřovaly a doporučovaly exilové organizace srbských „četniků“. Cena jednoho „zájezdu“ se měla pohybovat mezi sedmdesáti a devadesáti tisícI liber.
Zájezd se vždy sešel v italském Terstu, odkud s „průvodci“ odletěl srbskou státní charterovou společností Aviogenex do Bělehradu. Ke svým hostitelům u paravojenských jednotek Srbské radikální strany pak skupiny cestovaly po zemi.
Vojislav Šešelj před mezinárodním soudem v Haagu přiznal jejich nasazení u Bijeljiny a v Sarajevu. Tam měli být údajně přidělováni na vyvýšená frontová stanoviště nad židovským hřbitovem ve čtvrti Grbavica.
Této části obklíčení Sarajeva velel brutální četnický „vojvoda“ Slavko Alexič, zodpovědný za etnické vyčištění Grbavice a za nasazování „Nesrbů“ na nucené práce, především kopání zákopů na frontové linii, při kterém zahynulo přes 80 z nich.
Odstřelovač s deštníkem...
Až potud nic nového. Všechny války jsou hnusné a všude jsou lidské zrůdy, které na nich jakýmkoliv způsobem vydělávají. Jenomže teď se najdou informace, podle kterých byl jako třiadvacetiletý dobrovolník u Slavka Alexiče nasazen i současný srbský prezident Alexandar Vučič.
Stále podivnější politika amerického prezidenta Donalda Trumpa na Balkáně Rusku ve všech ohledech nahrává.
Ten se nejprve zaklínal, že nikdy v životě na nikoho ani nevystřelil. Pak se ale objevilo video z návštěvy Vojislava Šešelje, Vučičova ochránce a přítele, u četnické jednotky v Grbavici, kde se na pár vteřin v pozadí objeví i Vučič sám.
Když si uvědomí, že ho kamera zabírá, otočí se a kvapně zmizí z obrazu. Mezi novináři a na sociálních sítích se rozvinula vášnivá diskuse, jaký že to dlouhý předmět měl přes rameno.
Vučič zazmatkoval a nejprve tvrdil, že to byl deštník. Pak přišel s verzí, že tam byl jako televizní novinář a právě nesl stativ kamery. Oponenti zase tvrdí, že šlo o odstřelovačskou pušku PAP. Našlo se i video Šešelje, který potvrdil, že Vučič jako dobrovolník na židovském hřbitovu byl.
A nakonec se objevila i informace, že se Vučič a Alexič znali už od založení četnických oddílů v roce 1991, kdy se současný srbský prezident prokazoval coby doprovod Šešelje legitimací příslušníka záloh Srbské státní bezpečnosti.
... později prohlédl
Nabízí se neodbytná otázka, proč se všechny tyto informace objevují právě nyní. Nikdo nemůže zpochybnit, že Alexandar Vučič byl v době války miláčkem ultranacionalistických a fašistických sil a s jejich pomocí se stal poslancem a vůdcem Srbské radikální strany. V roce 1993 na jejím sjezdu požadoval, aby za každého mrtvého Srba bylo zabito sto muslimů.
Později, jak sám tvrdí, prohlédl. V posledním roce navíc opustil stoprocentní vazby Srbska na Rusko. Prosadil odmítnutí nákupu ruských stíhaček a jejich nahrazení francouzskými stroji Raphael..
Stal se hlasitým zastáncem spolupráce s Evropskou unií. Zároveň však pomohl prosadit mnohamiliardový byznys, který by firmám Trumpova zetě Jareda Kushnera dovolil postavit luxusní hotelový a obytný komplex na místě donedávna památkově chráněného komplexu bývalého Generálního štábu v centru Bělehradu.
Ten byl zničen americkými letouny při bombardování Srbska v roce 1999 a je pro velkou část Srbů emocionální stavební památkou. Proti prodeji se proto konalo už několik demonstrací.
Aby zmatek byl ještě větší, říjnové americké sankce proti ruským společnostem koncernu Gasprom měly okamžitý dopad na největší srbskou státní firmu NIS a její rafinerii v Pančevu, které hrozilo okamžité uzavření. Ruské firmy jsou totiž jejími majoritními vlastníky.
Chorvatsko v souladu se sankcemi přerušilo dodávky surové ropy a srbská vláda dala raději ruským vlastníkům padesát dní na prodej jejich podílu. Maďarsko v listopadu více než zdvojnásobilo svoje dodávky ropných produktů z ruské suroviny dodávané loďmi po Dunaji, ale i vlaky a po silnici, a potvrdila ochotu odkoupit ruský podíl v NIS. Další bod pro Rusko.
Stále podivnější politika amerického prezidenta Donalda Trumpa na Balkáně tak Rusku ve všech ohledech nahrává. Spojené státy na konci října nečekaně a bez udání důvodu zrušily všechny sankce proti dnes už bývalému prezidentovi Republiky Srpske Miloradu Dodikovi a desítkám s ním spojených osob a firem.
Ultranacionalista Dodik byl krátce předtím odsouzen bosenským Nejvyšším soudem ke ztrátě funkcí a k ročnímu vězení za protiústavní kroky směřující k rozbití státního řízení Bosny a Hercegoviny, přijatého jako součást mírové dohody v Daytonu a Paříži na konci roku 1995.
Republika Srpska je tak dnes stoprocentně proruským a protievropským projektem a poprvé ve své historii i oponentem Bělehradu.
Chaos v Srbsku, odpor Republiky Srpske proti mezinárodní správě Bosny a Hercegoviny, stejně jako její odmítání podřizovat se OSN a Evropské unii, rozdmýchávání napětí ze strany Maďarska, které je na Balkáně už pouze v pozici ruského satelitu, to vše je přímým důsledkem trumpovské protievropské slepoty a podbízení se strategickým zájmům Putinova režimu.
„Šílencův mír“ z amerického Daytonu logicky vedl k válce v Kosovu. K čemu nás dovede Trumpem podporovaný balkánský chaos?
HlídacíPes.org
Čas pro ženy|
Chalupáři-Zahrádkáři|
Asenior.cz|
Události247.cz|
SportyŽivě|
DámskýDeník.cz|
JakZdravě.cz|
Cooky.cz|
NESPECHEJ.cz|
Outdoor tipy|
adbz.cz|
PrimaProstor.cz|
VědaŽivě.cz|
