Jak se žilo v ČSSR na podzim 1989: Ceny, hudba, bydlení i cenzura těsně před revolucí

2 min

Sdílet

Podzim roku 1989 vypadal v ČSSR navenek vcelku stabilně. Na povrch se ale pomalu dralo to, co skončilo sametovou revolucí.

Praha, 1989

Zdroj: FOTO:ŠJů (cs:ŠJů), CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Na první pohled se podzim 1989 podobal v ČSSR všem obdobím dřívějšího “normalizačního bezčasí”. Vypadalo to, že soudruzi tu zkrátka budou navěky. Kolem nás tehdy probíhaly dramatické změny. V Polsku sílila Solidarita, Maďarové se otvírali Západu a NDR se potýkalo s masovými demonstracemi. I tak bylo ale “něco ve vzduchu”.

Relativně stabilní

Naše ekonomika na tom byla proti dalším zemím tzv. poměrně dobře, což dovolovalo jistou míru blahobytu. Průměrná mzda činila dle statistik 3 170 Kčs, na kterou ale nedosáhla ani polovina lidí. Nejčastější plat byl 2 830 Kčs. Od roku 1960 se životní úroveň lehce zlepšovala. Platy totiž postupně rostly, zatímco ceny zůstaly stejné.

Možnosti běžného občana

Za uvedený platový průměr si mohli Čechoslováci v roce 1989 koupit 720 bochníků chleba (dnes při průměrné mzdě 1 028). Nájemné bylo regulované a jednotné 130 Kčs za 60 metrů čtverečních a platilo bez ohledu na lokalitu. Bylo to méně než 5 % průměrné mzdy, dnes jsou to násobky.

Obrovským mínusem tehdejšího hospodářství byla dostupnost i základního zboží, nemluvě o “vymoženostech”. Automatickou pračku měla necelá polovina domácností, barevnou televizi cca stejně lidí. Dnes jde o naprostou samozřejmost.

Paneláková éra

Dominantou režimu byly paneláky, které však oproti “růžovým brýlím” obhájců provázely stejné potíže, jako jiné stránky hospodářství. Největší boom se konal v 70. letech, kdy vznikla více jak polovina celkového počtu více jak 80 tisíc panelových domů. Pro hodně lidí to bylo výrazné zlepšení podmínek.

Nešlo navíc o sociální bydlení, bydlel tu zedník vedle vysokoškolského profesora. Ovšem i tady se projevila unifikovaná, tedy nijak valná úroveň provedení. Nařízení strany totiž velelo stavět co nejrychleji a za co nejmenší náklady. To se muselo projevit na kvalitě.

Cenzura versus tvořivost

Hudbu i další kulturní podniky tehdy funkcionáři velmi pečlivě sledovali a kontrolovali. Vše muselo projít schválením a zkouškami. Ve své práci na webu Research Gate zmiňuje Jan Blüml z Palackého univerzity, že: „Umělci museli před komisí prokázat svou uměleckou kvalitu, aby získali povolení k veřejnému vystupování. Bez této kvalifikace nemohli oficiálně koncertovat.”

Mnozí umělci byli pak zakazováni neoficiálně. Neexistoval na to žádný písemný příkaz, ale pořadatelé akcí věděli, koho mohou zvát a koho ne. Tato profesní likvidace začínala zákazem televize a rozhlasu, končila nemožností vydávat u Supraphonu.

Zárodky potíží

Systém se na podzim 1989 zdál navenek stabilní. Už ale obsahoval zárodky vlastní krize, omezení svobody a zaostávání za Západem. Jak se ukázalo, to, co bujelo pod povrchem, se najednou vyvalilo jako magma z prasklé Země.

Jak se žilo v ČSSR na podzim 1989: Ceny, hudba, bydlení i cenzura těsně před revolucí

Politická šikana: Babiš vsadil na nečekanou taktiku, KDU-ČSL má trumf a Fiala se pere

Tragický konec kulturistky. Zunilda Méndez plánovala rozvod, manžel ji ubil kladivem

Ani autorádia, ani navigace. Teď se zloději zaměřili na úplně jinou součást auta

Ondřej Brzobohatý obviňuje kněze Štěpána Romualda Roba z křivého svědectví

Překvapení, Slunce se místo útlumu nečekaně probouzí. Vědci zatím netuší proč