Rozsáhlá ledová oblast Sibiře, známá svým extrémním klimatem a věčně zmrzlými útvary, se stala dějištěm pozoruhodného vědeckého objevu. Toto prostředí, které žárlivě střeží pozůstatky tisíců organismů zakonzervovaných chladem, odhalilo tajemství, které se vymyká známým hranicím života.
Před dvěma lety se skupině vědců podařilo oživit malého červa, který byl v permafrostu znehybněn téměř 46 000 let. Tento biologický zázrak nabízí nebývalý pohled na odolnost života a jeho potenciál odhalit životně důležitá genetická tajemství. Sibiřský region nabízí takové možnosti, jak jsme se již přesvědčili na příkladu nálezu zubra, jehož stáří se odhaduje na 9 000 let.
Objev, který upoutal pozornost mezinárodní vědecké komunity, není jen technickým počinem, ale otevírá také nové možnosti studia mechanismů přežití v extrémních podmínkách a také evoluce druhů v obrovských geologických obdobích.
Znovuobjevení prehistorického života
Tento mimořádný organismus, dosud neznámý druh hlístice, byl pojmenován Panagrolaimus kolymaensis. Jeho objev pečlivě zdokumentoval výzkumný tým z Ústavu zoologie na univerzitě v německém Kolíně nad Rýnem. Výsledky jejich práce byly zveřejněny v prestižním vědeckém časopise PLOS Genetics.
Nejúžasnější vlastností tohoto červa je jeho schopnost přežít desítky tisíc let ve stavu extrémní letargie, známém jako kryptobióza. Během tohoto procesu živočich téměř úplně pozastaví svou metabolickou aktivitu, aniž by se potřeboval krmit, a vstoupí do jakési pozastavené animace, která mu umožňuje odolávat smrtelně nebezpečným podmínkám.
Philipp Schiffer, jeden z hlavních autorů studie a vedoucí skupiny na Ústavu zoologie v Kolíně nad Rýnem, vyjádřil svůj údiv nad délkou trvání tohoto stavu. „Nikoho nenapadlo, že by tento proces mohl trvat tisíciletí, 40 000 let nebo dokonce déle,“ řekl s tím, že je překvapivé, že život může být oživen po tak dlouhé době.
Hlístice byla objevena v hloubce asi 40 metrů pod povrchem, hluboko v sibiřském permafrostu. Následná genomická analýza v Schifferově laboratoři potvrdila identitu tohoto nového druhu a jeho stáří, určené radiokarbonovým datováním okolní půdy na 46 000 let.
Odhalení tajemství biologické odolnosti
Po náročném procesu rozmrazování vzorku sedimentu vědci s očekáváním sledovali, jak hlístice znovu ožívá. Nejenže se znovu aktivovala, ale začala se také rozmnožovat, neboť se jedná o samičí druh, který se rozmnožuje nepohlavně. Jejich potomci se vyvíjejí po dobu osmi až dvanácti dnů.
Přestože původní červ, který byl nalezen před pěti lety, je již mrtvý, potomci tohoto drobného tvora se stali pro vědce nepostradatelným objektem studia. Tyto organismy umožňují další výzkum genetických a biologických mechanismů, které mu umožnily vzdorovat času.
Hlavní cíl tohoto výzkumu se zaměřuje na pochopení toho, jak se tyto hlístice dokážou vyvíjet a přizpůsobovat se tak extrémním podmínkám. Schopnost přežít v extrémně suchých podmínkách, jako je poušť Atacama v Chile, nejsuššího nepolárního místa na planetě, naznačuje výjimečnou biologickou odolnost, která by mohla poskytnout důležitá vodítka pro budoucí genetickou vědu a biotechnologie.
Důsledky pro vědu a biotechnologii
Studie Panagrolaimus kolymaensis nabízí nejen pohled do minulosti, ale má také významné důsledky pro budoucnost. Kryptobióza, stav pozastavené animace, který umožnil hlístům přežít po tisíciletí, je jev, který by mohl mít využití v medicíně a biotechnologiích. Například pochopení toho, jak tyto organismy mohou zastavit a znovu nastartovat svůj metabolismus, by mohlo být inspirací pro nové techniky uchovávání orgánů pro transplantace nebo dokonce pro vývoj terapií, které by prodloužily lidský život.

Zdroj: Youtube.com
Schopnost těchto hlístic odolávat extrémním podmínkám by navíc mohla napovědět, jak by mohl život existovat na jiných planetách nebo měsících sluneční soustavy, kde jsou podobně nehostinné podmínky. To otevírá novou oblast studia v astrobiologii, která se snaží pochopit, jak by se život mohl přizpůsobit mimozemskému prostředí.